Pohozené nanoroušky v přírodě výrazně škodí. Nanočástice totiž vážou v tělech živočichů pesticidy

K PET lahvím, brčkům a sáčkům se postupně přidává další znečišťovatel, a to roušky a respirátory. Jejich složení je totiž velmi podobné. Vědci a ochranáři po celém světě varují před dalším nárůstem jednorázového plastového odpadu. V nejnovější studii spočítali vědci z Jihodánské univerzity, že se jednorázových roušek vyrobí 3 miliony za minutu. Jenže pokud jsou z nanomateriálu, představují pro přírodu výraznou zátěž, varují experti.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Roušky a respirátory představují pro přírodu obrovskou zátěž | Foto: Iva Kokešová | Zdroj: Český rozhlas

Dánští vědci spolu s těmi z amerického Princetonu ve studii uveřejněné v časopise Frontiers of Environmental Science & Engineering spočítali, že v současné pandemii každý měsíc globálně spotřebujeme neuvěřitelných 129 miliard obličejových masek, tedy jak respirátorů, tak roušek. To jsou jednorázové masky vyrobené z plastových mikrovláken polypropylenu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Proč jsou roušky a respirátory pro přírodu problém? A proč jsou nejhorší nanoroušky a nanorespirátory? Vysvětlí Ondřej Ševčík

Znamená to, že při jejich pohození na skládku, do trávy nebo do vody tam vydrží velmi dlouho, protože jde o stálé materiály, které se rozkládají extrémně složitě. Spíš než o rozkladu totiž můžeme mluvit o rozpadu na menší částečky, který urychluje světlo a teplota.

„Struktura zůstává pořád stejná, pouze se odpad rozpadne na menší fragmenty. Pod rozkladem si představujeme chemický nebo biochemický rozklad, ale k tomu bohužel u polypropylenu nebo polyesteru víceméně nedochází,“ popisuje ekotoxikolog Radek Vurm z Ústavu chemie ochrany prostředí Vysoké školy chemicko-technologické.

I samotný rozpad odhozených roušek nebo respirátorů na menší části je tak otázkou desítek let.

Jako plasty ve vodě

Jaký má použitá rouška nebo respirátor vliv na své okolí, závisí na tom, v jaké fázi rozpadu – tedy s jak velkými částečkami – se živočich setká.

Největší nebezpečí představují rozpadající se roušky a respirátory ve vodě. Zatímco třeba v lese zapadají listím a postupně se dostanou do sedimentu, ve vodě větší části plastů plavou i několik let. A je velká šance, že se do nich ryby nebo třeba želvy zapletou nebo je sní, což jim sníží kvalitu života.

U částeček menších, než je půl centimetrů, projdou plasty trávicí soustavou větších živočichů. Jenže problém nastane, pokud plasty pozřou menší zvířata.

„Na japonských rybách medaka bylo dokázáno, že mikroplasty mají výrazný vliv na snížení produkce jednoho proteinu u samic. To znamená, že mají vliv na hladinu hormonů. Můžeme je tedy zařadit mezi endokrinní disruptory,“ upozorňuje ekotoxikolog Vurm.

Endokrinní disruptory jsou látky, které narušují hormonální rovnováhu, jenž má vliv na celý metabolismus jedince, jeho růst i reprodukci.  

Pohozená nanorouška

Vědci upozorňují na ještě větší nebezpečí, než jsou běžné mikroplasty: rozklad nanomembrán z nanoroušek a nanorespirátorů.

Kromě toho, že stejně jako u mikroplastů ovlivňují jejich části v přírodě hormony živočichů, jsou nebezpečné i svoji nanovelikostí. Pokud se nanočástice dostanou do organismu živočichů, mají podle ekotoxikologa Vurma tendenci na sebe vázat další škodliviny:

Každou minutu použijí lidé na světě 2,8 milionu roušek. Vědci žádají jejich třídění a další recyklaci

Číst článek

„Nanoplasty jsou úplně nejnebezpečnější. Mohou na sebe vázat například některé druhy starých pesticidů. Pak v organismu dochází k akumulaci jak nanoplastů, tak i těchto transportovaných látek. Ty se pak organismu dále hromadí a škodí.“

Navíc se ukazuje jak u nanoplastů, tak u větších mikroplastů, že by mohly být potenciálně rakovinotvorné. I když přesné výzkumy na toto téma zatím chybí, riziko je velké. 

Roušku šetrná k přírodě

Pro přírodu je samozřejmě nejlepším řešením, když budeme používat co nejvíce opakovatelných roušek a respirátorů, z nichž některé vydrží až týdny, ale jsou dražší. Jak tyto, tak jednorázové roušky a respirátory, i když jsou z plastu, nejdou recyklovat, takže se vyhazují do směsného odpadu černých kontejnerů.

Několik největších českých měst, třeba Praha, Brno, Ostrava, Liberec a Plzeň, které mají vlastní spalovny, všechen obsah černých kontejnerů včetně roušek a respirátorů pálí ve spalovnách. To je lepší řešení než použité roušky skladovat a nechat je postupně se rozpadat.

Města, která spalovnu nemají, tam buď odpad mohu vozit, anebo podobně jako třeba v Karviné zavést speciální kontejnery na roušky a respirátory a ty opět spalovat. Jejich využití se každý měsíc zvyšuje a aktuálně tam vytřídí asi 150 kilogramů roušek a respirátorů za měsíc.

Ondřej Ševčík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme