Vysušit dům může trvat měsíce. Hliněné omítky jsou zranitelné, proces ovlivňuje i zateplení, říká expert
Vysušování zaplavených domů může trvat několik měsíců, někdy i let. Paradoxně hůř jsou na tom zateplené domy, kde může odstranění vody trvat výrazně déle. Podle odborníků by si proto majitelé domů měli nejprve uvědomit, jaké vrstvy a materiály na stěnách a površích jsou. A podle toho zvolit nejvhodnější způsob vysušení.
„Tady to je klasická havárka, kde prasklo potrubí. Místnost jsme uzavřeli, vysoušeli a čas od času vyvětrali. Po čtyřech měsících je vidět, že vlhkost, která poškodila omítky a povrch, je stále patrná. Jsou tu vidět i plísně,“ ukazuje Lukáš Balík z Kloknerova ústavu ČVUT na stěně, jak složité vysušování je.
„My musíme sladit, aby konstrukční systém, do kterého patří například stěny, podlahy, stropy či okna, mohl předávat vzduchu vlhkost. Vzduch se musí postarat o to, aby vlhkost odváděl,“ vysvětluje Balík.
Aktuálně pomůže teplé počasí a průvan. Důležité je, aby odvod vlhkosti z místnosti šel ruku v ruce s vypařováním vody ze stěn a povrchů, jinak se bude vlhkost stále vracet.
„Pokud jednu z věcí zanedbáme, tak významně zpomalíme proces vysušování, což má za následek, že se uchytí plísňové spory, houby, které mohou udělat prostředí, ve kterém žijeme, nezdravým,“ doplňuje.
Propustnost materiálů
To, jak se rychle bude voda ze zaplavených zdí vypařovat, závisí také na propustnosti stavebních materiálů.
„Zjišťujeme, jak různé povrchové úpravy zdí nasávají vodu, jak rychle vysychá, jaké jsou možné defekty,“ přibližuje výzkum Zuzana Slížková, vedoucí oddělení materiálového výzkumu Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd. Stojí u cihlové zdi, která má na sobě různé čtverce, bílé kachličky, štěrkovou část, nebo hliněnou a vápennou omítku.
Vstup do Jeseníků je omezený. ‚Množství neorganizovaných lidí může škodit,‘ řekl hejtman
Číst článek
„Nejvíce zranitelné a nasákavé jsou hliněné omítky. V tradičních stavbách byly používány materiály, které vodu přijaly, ale tak rychle jako ji dokázaly přijmout, ji zase pouští zpátky,“ říká Slížková.
Jde především o cihly, porobeton, pískovec anebo třeba vápenaté omítky. Delší je vysychání některých druhů kamene, jako například opuky. A velmi problematické je vysychání materiály s vodoodpudivou úpravou, která brání srážkové vodě. Povodním ale neodolají.
„Při vysychání je to problém. Stejně, jako když vodoodpudivé nátěry vodu nenechají proniknout dovnitř, tak brání vysychání,“ upřesnila.
Zateplené zdi
Podobné složité je i vysychání zateplených zdí. Na první pohled se zdá výhodnější, pokud jako izolace slouží polystyren, který za těch pár povodňových hodin, případně dnů nemusel nasát žádnou vodu.
„Umí se nasát, ale musel by být delší dobu vodou, například týden nebo měsíc,“ vysvětluje Lukáš Balík. Podle něj zpočátku zateplené stěny vysychají pouze z vnitřní strany. Nejprve se musí voda dostat ze samotné izolace, především v případě minerální vlny, známé také jako skelná vata.
Všechno je od bahna, nasáklé vodou a zničené. V ostravské Polance si pomáhají sousedé navzájem
Číst článek
„Voda je zadržená v prostorech mezi polystyrenem a stavbou a nemůže ven, takže když mám zatepleno polystyrenem, tak zdivo se vysušuje jen do jedné strany, do interiéru a je to velmi omezené. Minerální vlna je prodyšnější, vysušování je u ní oboustranně, ale má dost práce, než se vysuší sama,“ říká Balík.
Je třeba proto zvážit, jestli zateplení neodstranit. Podobně jako omítky nebo obklady, protože některé z nich mohou prodlužovat čas vysušení zdiva. Podle Zuzany Slížkové jsou nejvýhodnější vápenaté omítky.
„Cementové omítky jsou mnohem kompaktnější, hůř nasávají a hůř vodu pouští,“ doplňuje Slížková.
Složité je vysušování věcí ze dřeva, které po nasáknutí vodou změní svůj objem.
