Zakopávala jsem o části těl, říká žena, která přežila bombardování Drážďan
Před 70 lety se Drážďany proměnily během jediné noci v hromadu sutin. Město přestalo v noci ze 13. na 14. února de facto existovat. Během náletů britských a amerických bombardérů zemřelo podle odhadů historiků kolem 25 tisíc lidí. Málem mezi nimi mohla být i tehdy 14letá Ursula Elsnerová.
„Ve sklepě byl najednou průvan, takové výrazné syčení. Jeden z vojáků, který se schoval v našem sklepě, řekl: Rychle si lehněte na zem, prsty do uší a otevřete pusu. To jsme udělali. Říkali, že nám může tlakem prasknout bubínek i plíce. Poslechli jsme,“ vypráví Ursula Elsnerová.
Sedí na gauči ve svém bytě na předměstí Drážďan a vzpomíná. Dnes jí je 84, před sebou na stolku má fotoalbum nadepsané „Moje dětství“. Občas jím listuje a ukazuje fotky starých Drážďan. A vypráví, jak v noci 13. února seděla s mladším bratrem a matkou ve sklepě.
Když spojenci srovnali Drážďany se zemí, bylo Ursule Elsnerové 14 let. Na hrůznou noc vzpomíná v rozhovoru se zpravodajem Pavlem Polákem
„Najednou se ozvala strašlivá rána, jako když hrom praští. Syčení a dunění. Byla to rána, kterou sotva dokážu popsat. Zdi ve sklepě se třásly, ze stropu spadla omítka, zhaslo světlo, v očích jsem měla prach. Lidé byli zděšení a někteří se modlili a prosili pána boha o pomoc,“ popisuje Ursula.
Byl to přímý zásah, z jejich domu mnoho nezůstalo. Matka paní Elsnerové popadla obě děti a musela s nimi projít hořícím domem. Další okolnost, která jim zachránila život. Kdo zůstal ve sklepě, uhořel.
„Neumarkt, nový trh, byl celý v jednom ohni. Všude hořelo, nebe bylo rudé, strašlivě rudé. Z kostela Panny Marie stoupala černá, hustá oblaka dýmu,“ připomíná žena.
Kostel Panny Marie, německy Frauenkirche se stal symbolem zničených Drážďan. Až do poloviny 90. let byl jen hromadou sutin. Jeho složitá rekonstrukce skončila za velké slávy teprve před deseti lety. „Hodně jsem si přála, aby se kostel Panny Marie zrekonstruoval. Patří k panoramatu Drážďan. Obrazně řečeno - město ztratilo náletem drahokam ze svého prstýnku,“ řekla Českému rozhlasu Ursula Elsnerová, dcera posledního inspektora tohoto kostela.
Chtěli dojít k Labi, ale nemohli se dostat ani o krok vpřed, protože je strhávala ohnivá bouře. Jednou rukou si chránili oči, druhou se pevně drželi matčina kabátu. S vypětím všech sil došli k lucerně na náměstí, které se drželi vší silou. Tam přečkali do rána.
„Šla jsem po ulici a zakopávala o hlavy, nohy a další části těl. Na to nikdy nezapomenu, tyto obrázky se mi vryly hluboko do paměti,“ říká smutně Ursula Elsnerová.
Tehdy byla dítě. Otázka viny nebo odplaty pro ni nehraje žádnou roli. „Vždyť Německo také shazovalo na Anglii bomby. A tam také umírali lidé,“ upozorňuje žena a dodává:
„Nemá žádný smysl někoho obviňovat, protože Německo válku začalo. Nejsme bez viny.“
Výročí zkázy Drážďan si v tamějším kostele Panny Marie při pietní akci připomene také spolkový prezident Joachim Gauck.
