Země čelí nejhoršímu vymírání druhů od dob dinosaurů
Na Madagaskaru našli po 25 letech nový druh masožravého savce velkého jako kočka. Za poslední čtyři roky už je to pátý nový druh, alespoň z těch větších zvířat, který se podařilo objevit na tomto ostrově, jenž bývá označován za biologickou pokladnici. Jenže i když stále objevujeme nové druhy a naše poznání přírody není kompletní, tak ji zároveň bezprecedentní rychlostí likvidujeme. Zástupci všech zemí OSN proto přijeli do japonské Nagoji, aby se pokusili vymyslet plán, jak zastavit úbytek ekosystémů.
„Naše životy závisí na biologické rozmanitosti. Jednotlivé druhy i celé ekosystémy mizí neudržitelnou rychlostí. A na vině jsme my, lidé,“ burcuje na propagačním videu generální tajemník OSN Pan-Ki-Mun.
„Až 30 procentům savců a ptáků hrozí vymření. A za posledních 50 let klesl počet ryb v Atlantiku na třetinu,“ hlásá facebooková petice nizozemského člena evropského parlamentu Jana Gerbrandyho, kterou chce na konferenci o biodiversitě v japonské Nagoje předat zástupcům všech zemí a doufá, že je tak přiměje ke konkrétnějším aktivitám.
Dosud se o ekologii na mezinárodní úrovni totiž spíše jen mluví a od slov k činům je daleko. Země přitom čelí nejhoršímu vymírání od dob dinosaurů.
„Nedokázali jsme splnit cíle, které jsme si předsevzali v roce 2002. Pokud ale nebudeme okamžitě jednat, tak můžeme ztratit spoustu věcí, které bereme za samozřejmé. Dopady na ekonomiku i lidi budou vážné. A nejvíce trpět budou ti nejchudší,“ varuje také Pan-Ki-Mun.
A právě cena přírody se stala hlavním tématem letošní konference. Vyčíslit hodnotu čistého vzduchu, pitné vody či stínu pod stromem není nijak jednoduché. A když to někteří progresivní ekonomové zkoušejí, tak dochází k mnohabilionovým hodnotám, které přesahují i celosvětové HDP. Jedním z nich je Pavan Sukhdev, německý bankéř, který pracuje pro program životního prostředí OSN.
Jeho tým spočítal, že lidstvo přírodě způsobí každý rok škody tak za tři biliony dolarů. Ale stačila by pravidelná investice 45 miliard k zamezení těchto škod. A přitom ochrana přírody pomáhá chránit lidi před extrémní chudobou.
„Panuje utkvělá představa, že ochrana životního prostředí je výsadou těch bohatých, kteří už si ji mohou dovolit. Ale ukazuje se, že nejpřínosnější je právě pro ty nejchudší, kteří jsou na přírodě závislí. Ať už v lese sbírají dříví na otop nebo chovají skot někde na loukách. Proto by se do ochranných programů měly zapojit i nejchudší či rozvíjející se země jako je Indie, protože bez přírodních zdrojů miliony jejích občanů začnou živořit. A státy pak budou muset poskytovat všechno to, co mají teď od přírody zdarma,“ vysvětluje Pavan Sukhdev.
Jenže zatím to stále vypadá, že ekonomický růst je pro rozvíjející se země důležitější než blahobyt nejen celého lidstva ale především vlastních obyvatel. A je otázka zda letos přijaté závazky do roku 2020 skutečně splní. Možná mají poslední šanci. Za 40 let nás má být na zemi přes 9 miliard. A na chyby už nebude prostor.
