Poklad ukrytý v Krušných horách. Cínový důl Mauritius vás zavede 40 metrů pod zem a 400 let do minulosti

Památky, které jsou zapsané v UNESCO, patří mezi nejnavštěvovanější. To se ale nedá říct o hornickém dědictví v Krušných horách, které se dostalo na seznam UNESCO před pár týdny. Přitom za návštěvu tyto památky rozhodně stojí, a tak se nabízí otázka, co s nimi zápis v UNESCO udělá. V seriálu Radiožurnálu o méně známých turistických cílech míříme do největšího cínového dolu Mauritius na Hřebečné.

Neprobádaná místa Krušné hory Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Největší cínový důl Mauritius je skrytým pokladem v Krušnohoří. Nyní je zapsán do seznamu UNESCO | Foto: Ľubomír Smatana | Zdroj: Český rozhlas

Největší cínový důl Mauritius se nachází nedaleko od Horní Blatné v Krušných horách. Na seznam památek UNESCO se dostal teprve před pár týdny. Přesto je turistům tento - přes 400 let starý - důl neznámý. Některé turistické cíle jako třeba štola Země zaslíbená v Mědníku jsou otevřené jen na požádání, na jiných chybí základní infrastruktura.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Ľubomíra Smatany z cínového dolu Mauritius

„Máte všichni helmu?“ ptá se průvodce Jiří Hájek a desítka turistů vtipkuje, obléká si gumové bundy, zapíná světla a po železných schodech sestupuje do hloubky čtyřicet metrů.

„Ta šachta vznikla v polovině 18. století a v nejhlubším místě dosáhla skoro devadesáti metrů,“ pokračuje průvodce, občanským povoláním učitel dějepisu na základní škole. „Historie nejsou učebnice, tohle je historie a to mě baví.“

Prohlídka úzkých chodeb a rozlehlých kuloárů včetně vtipného výkladu při teplotě sedm stupňů Celsia trvá hodinu. Turisté čvachtají v gumovkách ve vodě a mohou si jen představovat, jak tu lidé s primitivními nástroji razili v tvrdé žule chodby a těžili cínovou rudu.

Nacisté ji museli opustit narychlo, teď si továrnu uprostřed rašelinišť bere zpět příroda

Číst článek

„Mrznou mi nohy, jsem rád, že už jsem nahoře,“ směje se Čechoameričan George. Před emigrací pracoval v uranových dolech a tohle místo se mu náramně líbí. „Kde to jinde můžete vidět?“

George volá psa, který zůstal venku a rozhlíží se po okolí. Chybí tu parkoviště, solidní přístupová cesta, voda, a tedy bufet i toalety. „Mě to nepřekvapuje, jak to tu vypadá. Možná to ale UNESCO změní, určitě sem začne chodit víc turistů.“

‚Vydolovat‘ peníze na důl

Důl patří městu Abertamy, provozuje ho spolek, který ho po složitých přípravách doslova vykopal ze země, upravil a zpřístupnil. Turisté sem chodí od května 2015. Jiří Hájek ví, že infrastruktura tady chybí, ale věří, že to zápis v UNESCO změní.

‚Krásné a v původním stylu.‘ Prvorepubliková plovárna Dachova láká nejen architekturou

Číst článek

„Vypadá to na povrchu neudržovaně, ale je v tom hromada práce. Asi to přitáhne turisty a s tím přijde i víc peněz.“

„Peníze na vyšperkování dolu Mauritius zapsaného v UNESCO jistě jsou, jen je třeba je včas a na správném místě vydolovat,“ říká projektový konzultant spolku Dušan Valenta.

„Všichni slibují, že peníze budou. Nejdůležitější ale bude, jak se k tomu postaví obce, a jestli budou starostové na úřady tlačit. Samospráva musí vědět, co přesně chce. Nikdo to za ni neudělá.“

Do dolu Mauritius může vstoupit každý den z kapacitních důvodů maximálně 60 lidí. Otevřený je od května do konce září.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme