Jejich obec zanikla. V jejich paměti ale Zadní Zvonková žije dál. I díky kostelním zvonům
Stezka Českem nejsou jen kilometry krásnou přírodou, vyhlídky nebo památky. Dálková trasa poutníky zavádí i na místa s pohnutým osudem. Třeba do zaniklých vsí, jako je Zadní Zvonková na Šumavě. Po druhé světové válce museli z této šumavské vesnice její často němečtí obyvatelé odejít.
Josefův Důl, Huťský Dvůr nebo Zadní Zvonkovou potkal po druhé světové válce stejný osud. Tyto a mnohé další šumavské vesnice blízko hranic museli jejich mnohdy němečtí obyvatelé opustit.
Rodáci ze zaniklých vsí se kdysi pravidelně scházeli. Jejich děti ale historie předků už tolik nezajímá
Jejich domy se zbouraly, některé obsadili vojáci. Rodáci ze zaniklých vsí však stále žijí.
Za Zvonkovou do muzea
„Tady dole za tou hřbitovní zdí byla škola a kousek dál byl farní úřad,“ vzpomíná Eva Marxová na to, jak to tady vypadalo, když byla ještě malá holčička. „Když jsme odsud odešli, bylo mi devět let,“ dodává.
Stojíme kousek od kostela a zároveň také pod domem, kde je teď muzeum Zadní Zvonkové. „Kdysi tu bydlel kostelník, krejčí. A byla tu také trafika. V celé Zvonkové stálo dohromady 123 stavení,“ vypráví paní Marxová, zatímco odemyká místní muzeum.
Vitríny v muzeu se věnují historii zaniklých osad. I Huťskému Dvoru, kde se paní Marxová narodila. Vitrína hned vedle připomíná zaniklou Zvonkovou.
Historie předků
„To je pohled od nás z Huťského Dvora do Zvonkové. A tady už je to zase směrem k hranicím,“ popisuje snímek, jak to vypadalo ve Zvonkové před rokem 1935, pamětnice. Historické záznamy pak dodávají, že tu kdysi žilo 763 lidí.
Rodáci ze zaniklých vsí a pochopitelně také ze Zvonkové se kdysi pravidelně scházeli. Postupně ale umírají a jejich děti už historie předků tolik nezajímá.
Onu minulost Zadní Zvonkové tak připomínají alespoň zvony kostela svatého Jana Nepomuckého, které tu pravidelně oznamují klekání.
