Žena, která stojí za stíháním Vajnara a Štrougala: Tvrzení, že jsou choří, je nepřímé přiznání pocitu viny

Obvodní státní zastupitelství ve středu ukončilo trestní stíhání tří komunistických pohlavárů. Miloš Jakeš zemřel, u Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara znalecké posudky prokázaly duševní nemoc. „Zástupci nacistického režimu to zkoušeli také. Německá justice na ně ale nebere zřetel,“ řekla v rozhovoru pro iROZHLAS.cz bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová, která před lety trestní oznámení podala.

Rozhovor Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová

Bývalá ředitelka Platformy evropské paměti a svědomí Neela Winkelmannová | Foto: Jana Přinosilová

Podávala jste trestní oznámení s tím, že se závažnost těchto činů prokáže před soudem. K němu se ale možná po středečním rozhodnutí státního zastupitelství případ nedostane. Mělo to tedy podle vás smysl?
Smysl to určitě mělo, má a pořád doufám, že ještě bude mít. Podávali jsme totiž trestní oznámení na dvě stě osob. V první vlně byli zkoumáni Miloš Jakeš, Lubomír Štrougal a Vratislav Vajnar. Jakeš unikl světské spravedlnosti tím, že zemřel. Štrougal s Vajnarem teď tedy doložili nějaké lékařské dobrozdání – to je moje spekulace.

‚Kvůli smrti a psychické chorobě.‘ Žalobce zastavil trestní stíhání Jakeše, Štrougala a Vajnara

Číst článek

Všichni tři tito obvinění už začátkem roku zkoušeli dosáhnout zastavení trestního stíhání tím, že tvrdili, že jsou ve špatném zdravotním stavu. A tehdy státní zastupitelství rozhodlo, že to nepřipustí. Už jednou tedy jejich stížnost zamítli. Pořád je tam ale ještě asi dvě stě osob, které jsou zodpovědné za smrt uprchlíků.

Pokud bychom ještě zůstali u zmíněných bývalých komunistických politiků, státní zástupce Jan Lelek pro iROZHLAS.cz ve středu řekl, že u nich posudky objevily duševní chorobu. Máte o tom nějaké informace?
O tom nic nevím. Neuvědomuji si, že by se Vratislav Vajnar v minulosti veřejně vyjadřoval, ale Lubomír Štrougal působil na veřejnosti docela křepce. Vydal dvoje memoáry, dostavil se před pár lety osobně na autogramiádu na Václavské náměstí a vůbec nevypadal, že by byl duševně chorý. Ovšem v tomhle vysokém věku, jaký mají, si netroufám nic posuzovat. Možné je všechno.

Nabízí se tady ale paralela se situací v Německu. Tamní justice se snaží postavit před soud dosud žijící zástupce nacistického režimu, kterým je také přes devadesát. Ti zkouší podobné věci, předkládají podobné posudky. Německá justice ale na takové posudky nebere takový zřetel a je ochotná je stavět před soud. Je to vždycky na orgánech činných v trestním řízení a doufám, že ještě nepadlo poslední slovo. Pokud jsou skutečně duševně choří, tak jim to ale samozřejmě nepřeji.

‚Sáhli si na svědomí‘

Kdyby nebylo těchto posudků, případ by mohl mít jiný vývoj. Státní zástupce ve středu připustil, že důkazy, které jste nashromáždila se svým týmem, byly silné a že prokazovaly jejich pochybení. Je to pro vás důležité?
Ano a doufám, že veřejnost se o tom dozví. Jejich tvrzení, že jsou duševně choří, totiž vnímám jako možná nepřímé přiznání pocitu viny. Protože kdyby se necítili vinnými, tak by nezkoušeli takové kličky a šli by si obhájit nevinu před nezávislým soudem. Chápu, že raději volí tuto cestu, než aby se obhajovali.

Už jenom to, že byli obviněni z toho trestného činu, je pro nás zadostiučiněním, protože pánové si museli ve svém vysokém věku znovu sáhnout do svědomí. Mělo to poučný efekt v tom, že člověk spravedlnosti neujde. Tedy výchovné to bylo pro obviněné, a to i pro Miloše Jakeše, který zemřel při vědomí, že proti němu je vedeno trestní stíhání.

Doufám ale, že to mělo smysl i pro veřejnost. Doufám, že budou další procesy a že se stát jasně vysloví, že zabíjení lidí na hranicích bylo protiprávní i v době komunistického režimu. Tím se osvobodíme od dalšího stínu minulosti v diktatuře.

Jako kůl v plotě, prohlásil před 30 lety Miloš Jakeš. Projev se dostal k lidem díky technikům televize

Číst článek

Důkazy musely být silné, že to i po letech přesvědčilo státní zastupitelství případ otevřít.
Šli jsme logickou cestou. Dohledali jsme všechny předpisy pohraniční stráže, kde bylo popsáno, kdo koho poslouchá a jaké úkony vykonávají různé úrovně velení. Bylo tam jasně možné ilustrovat, kdo koho řídil. Byly tam také rozkazy ministra vnitra.

Nejzajímavější je, že jsme prošli archivy ÚV KSČ. Předsednictvo se scházelo každý týden a byli nadřazeni i komunistické vládě. Rozhodovali o tom, jak rozhodne vláda nebo soudy, co budou resorty dělat, a úkolovali ministra vnitra, například aby zvýšil ostrahu na státních hranicích.

Uváděly tedy dokumenty, které jste našli, jaké lidi na hranicích zastřelili?
Podařilo se nám to dohledat i konkrétně. Hlásil se případ Františka Faktora. Člověka, který byl zastřelen. Dohnali ho až na rakouském území a tam ho zastřelili a nechali ho tam. U těchto případů se to hlásilo právě až na předsednictvo ÚV KSČ. A oni to vzali na vědomí.

Vyšetřování v Německu

Proč se tato problematika otevřela až v posledních letech? Od sametové revoluce přece jenom už uběhlo třicet let…
Protože jsme to otevřeli až my jako nevládní organizace. Myslím, že je to velká ostuda Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, že nevyšetřovali dost razantně. Vznikl v roce 1996, měl na to dost času a bylo naživu mnohem více svědků i pachatelů. Měl pracovat s větší razantností. My jsme zjistili, že musíme orgány činné v trestním řízení trochu suplovat, protože jejich činnost byla velice liknavá a byla politická nevůle to řešit.

Kus Jakeše si některé generace stále nesou v sobě, říká zakladatel Paměti národa Mikuláš Kroupa

Číst článek

Zjistili jsme, že je to dramaticky smutná situace. A to i v porovnání s Německem, které jsme si vzali za příklad. Němci důsledně odstíhali lidi zodpovědné za zabíjení uprchlíků na hranicích mezi východním a západním Německem.

Za 24 let tedy podle vás Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu neměl snahu podložit podobné případy důkazy?
Určitě ne. Došlo k odsouzení pouze čtyř střelců. To byli hoši, kteří za to „mohli nejmíň“. Sice měli na rukou krev za zabitého člověka, ale oni si to nevymysleli. Největší zodpovědnost za to nesou lidé, kteří stáli úplně nejvýš. Taková vůle tady nebyla.

Už jste zmínila, že podobné činy se vyšetřují i v Německu. Loni v listopadu, kdy se zahájilo trestní stíhání, státní zastupitelství řeklo, že bude právě s německými orgány spolupracovat. Došlo k tomu?
Došlo. Vznikl bilaterální vyšetřovací tým mezi německou a českou policií a státními zástupci. Dnes (ve středu) jsem si ověřila na německé straně, že ta skupina stále pracuje a že tam dochází k plodné spolupráci. Německá strana vyšetřuje dál.

A i oni vyšetřují tři zmíněné bývalé politiky?
Všechny tři. Pokud tomu dobře rozumím, tak pokud tady dojde pravomocně k zastavení trestního stíhání pánů Štrougala a Vajnara, tak to budou muset respektovat. Vyšetřovali je přednostně, protože byli nejstarší, a měli obavy, aby nezemřeli.

Dominika Kubištová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme