Nový občanský zákoník: Dlužník a věřitel si mohou dojednat promlčecí lhůtu v délce až 15 let
Dluhy nemusejí být závazkem až do konce života. Když uplyne určitá lhůta, finanční závazky jsou promlčené. Nový občanský zákoník promlčecí lhůtu upravuje. Dlužník a věřitel si ji mohou dojednat od jednoho roku do patnácti let.
Milan si od Pavla půjčil sto tisíc. Na půjčku si sepsali smlouvu. Milanovi se ale ve firmě nedařilo a ani po roce nebyl schopný závazek splnit. Doufal, že kamarád na peníze zapomene. Pavel se neozval tři roky, a když se pak později obrátil na soud, Milan namítl, že vypršela promlčecí lhůta. S námitkou tak uspěl a žádné splátky už mu nadále nehrozily.
Od nového roku by si ale Milana jako dlužníka mohl věřitel Pavel ve smlouvě zavázat na více let. Nový občanský zákoník přináší některé novinky v promlčení. Na jednu stranu má promlčení vést věřitele k tomu, aby se včas staral o své pohledávky, na druhou stranu ale chrání například člověka se závazky před tím, aby po něm věřitel vymáhal peníze do konce života.
Nový občanský zákoník upravuje promlčecí lhůtu, po jejímž uplynutí se dluhy stornují. Reportáž připravila redaktorka Petra Benešová
Základní promlčecí lhůta je nyní tři roky, nově bude možné sjednat i jinou. „Strany si mohou ujednat kratší nebo delší promlčecí lhůtu – počítanou samozřejmě ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, než jakou stanoví zákon, nejméně však v trvání jednoho roku a na druhé straně nejdéle v trvání 15 let,“ říká právnička Dagmar Raupachová.
Bude také velmi důležité, kdo bude v postavení dlužníka. Jestli například spotřebitel nebo velká firma. Podle toho se může odvíjet promlčení. „Je-li kratší nebo delší lhůta ujednána v neprospěch slabší strany, tak se k tomu ujednání vůbec nepřihlíží,“ dodává Raupachová.
Nový občanský zákoník
Číst článek
Občanský zákoník také posiluje ve smluvních vztazích ochranu hendikepovaných osob a zdůrazňuje odpovědnost za splnění slibu. Nikdo by nikomu neměl bezdůvodně ubližovat.
„Snaží se mnohem více o nalezení spravedlnosti a hledání vzájemně vyváženého řešení mezi zájmy různých stran,“ vysvětluje spoluautor zákoníku František Korbel.
Každý, kdo podepisuje smlouvy, by měl jednat v dobré víře a poctivě. Pokud má jiné úmysly, musí se připravit na nějakou sankci.
„Do budoucna bude možné například změnit smlouvu v těch případech, kdy plnění podle smlouvy by bylo v hrubém nepoměru mezi právy a povinnostmi stran,“ upozorňuje Korbel.
