Soudce kauzy Rath: Odposlechy jsou definitivně mimo hru, u oznamovatele bych udělal domovní prohlídku

Před třemi lety šokoval zvratem v kauze Rath. Senát soudce Pavla Zelenky obžalobě překvapivě sebral největší trumf – odposlechy. Ostřílený soudce vrchního soudu se kvůli tomu stal terčem kritiky, třeba prezident Miloš Zeman mu pohrozil kárnou žalobou. Nejvyšší soud navíc konstatoval, že zrušení odposlechů bylo nezákonné. Zelenkův senát přesto ani podruhé důkaz nepřipustil a většinu kauzy zahodil. Ve velkém rozhovoru Zelenka vysvětluje proč.

Tento článek je více než rok starý.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka

Soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka | Foto: Khalil Baalbaki | Zdroj: Český rozhlas

Byl pro vás tento případ něčím výjimečný?
Medializací a tím, jak mě chytřejší i hloupější lidé okopávali. Ale jinak jsme soudili několikanásobně složitější a náročnější věci. V mém senátu soudil kolega Hartmann třeba Viktora Koženého a Borise Ostrého, 80 tisíc stránek. Tam jsme se poučili například, pokud jde o přípravu veřejného zasedání.

‚Naprosto nepřijatelné, ohrožující důvěru v justici.‘ Žalobci ostře kritizují soudce z kauzy Rath

Číst článek

Kdo vás kvůli kauze Rath okopával?
Já nemám problém s tím, když se k rozhodnutí vyjadřují strany trestního řízení. Jsou věci, kdy s námi nejsou spokojeni obžalovaní, jejich obhájci, poškození nebo státní zástupce. Když se k tomu ale vyjadřuje řadový státní zástupce z nějakého obvodního státního zastupitelství, který je shodou okolností mluvčím toho jejich spolku, Unie státních zástupců, bez znalosti spisu, odborných osobních předpokladů, tak to považuji za urážku. Svého času jsem na semináři justiční akademie o etice v justici řekl, že když někdo bez znalosti věci urazí jiného soudce či státního zástupce, z mého pohledu je to velice zásadní protiprávní jednání, které bych mohl označit za kárné provinění. Patnáct let jsem byl kárný soudce.

Hovoříte o státním zástupci a mluvčím unie Ondřeji Šťastném, který vaše rozhodnutí komentoval v médiích, a když Nejvyšší soud vrátil odposlechy do hry, unie to označila za vítězství zdravého rozumu?
Ano, asi se tak jmenuje, já ho viděl jednou v životě na oslavě nějakých narozenin.

Jedna z tisíců věcí

Divíte se, když váš senát smazal klíčový důkaz nejsledovanější kauzy současnosti?
Je to jedna z mnoha tisíců věcí, které v české justici probíhají. Kdybychom jí věnovali menší nebo větší pozornost než jiným věcem, ve skutečnosti se zpronevěříme své profesi. Zařekl jsem se, že se se senátem ani v našem rozhodnutí nebudeme vyjadřovat k tomu, jestli souhlasíme, nebo nesouhlasíme s rozhodnutím Nejvyššího soudu. V současné situaci jsme neměli důvod na to reagovat, protože nám to zákon neumožňuje. Pokud se k tomu někdy vyjádříme, tak v případném řízení před Ústavním soudem.

Byl váš senát při rozhodování jednotný, nebo mezi vámi probíhala vzrušená debata?
To já nemohu říct, ale v našem senátu skutečně vzrušené debaty neprobíhají. Jsou věci, na které máme odlišný názor, je to skutečně postavené na síle, průraznosti.

Soudní přetahovaná v kauze Rath

  • Případ Davida Ratha soudy řeší už šest let. Krajský soud začal případ rozplétat už v srpnu 2013, necelé dva roky poté si Rath a další obžalovaní vyslechli první rozsudek.
  • Ten ale překvapivě škrtl Vrchní soud v Praze kvůli nezákonnosti odposlechů usvědčujících Ratha a další obžalované. Do hry pak vstoupil tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán z ANO, který k Nejvyššímu soudu podal stížnost po porušení zákona.
  • Nejvyšší soud nakonec zrušil rozhodnutí vrchního a konstatoval, že odposlechy lze proti Rathovi a spol. použít. V říjnu 2017 - více než čtyři roky od začátku prvního hlavního líčení – začal krajský soud kauzu projednávat podruhé. A Rathovi loni v červnu vyměřil stejný trest jako původně.
  • Zelenkův senát do případu opět promluvil letos v červnu. Ratha sice poslal na sedm let za mříže, i přes rozsudek Nejvyššího soudu ale odposlechy jako důkazy nepřipustil. A kvůli tomu velká část korupční kauzy spadla pod stůl – soud trestal jen za korupci u zakázky na opravu zámku Buštěhrad a gymnázia v Hostivici. Údajnou korupcí ve středočeských nemocnicích se vůbec nezabýval.   

Takže nám nepovíte, jestli rozhodnutí senátu bylo jednotné?
To nemohu, je to součástí protokolu o hlasování. Diskuse se ale samozřejmě hodně vyvíjela. Třeba já bez znalostí všech částí spisu jsem o té věci měl úplně jinou představu, ale teprve v okamžiku, kdy jsme si část spisu přestěhovali do mé kanceláře, tak jsme diskutovali nad konkrétními problémy a kolegyně Korečková (Kateřina Korečková, zpravodajka případu – pozn. red.) nám ukazovala jednotlivé části spisu, se to vyvíjelo. V žádném případě si ale nevybavuji zásadní střety.

Cítili jste se pod tlakem? Mluvil jste o okopávání, kvůli případu se na vaši adresu vyjadřoval prezident Miloš Zeman a koneckonců i podle Davida Ratha jste nemohli rozhodnout nezávisle.
Člověk by lhal, kdyby neřekl, že byl pod tlakem. Ale nakonec jste slyšeli naše rozhodnutí. To nebylo à la Jánošík, že budu skákat na nějaký hák, ale že tedy jdeme proti proudu. Výhodou nás soudců oproti státním zástupcům asi je, že my jsme opravdu dost autonomní a nevyhledáváme média, abychom prezentovali svoje názory a ptali se, co od nás veřejnost očekává. 

Po vyhlášení verdiktu jste při setkání s novináři uvedl, že kolegyně ze senátu si nepřály být foceny. Z čeho pramení jejich obavy, obdrželi jste kvůli kauze snad výhrůžky?
Výhrůžky jsme neobdrželi žádné. Myslím si ale, že velká část soudců považuje svoji odbornou činnost za něco autonomního a snaží se to oddělit od svého sociálního prostředí: od rodiny, kamarádů, známých. Chtějí žít plnohodnotný život i mimo justici. Dcery jedné kolegyně se ve škole ptají, jak to rozhodnou rodiče. A ona do toho své děti nechce vtahovat. Nevidím důvod, aby ta kauza zasahovala do intimního života kolegyň.

Nemusí rozumět

Na druhou stranu byste svůj rozsudek měli vysvětlit.
Ale rozsudek bude vysvětlen v písemném vyhotovení. Soudce by neměl primárně vystupovat vůči médiím a používat zkratkovité informace, protože jsou nepřesné. Měl by se soustředit na písemné vyhotovení rozsudku. Jediný důvod, proč jsem přistoupil ke krátkému setkání s novináři po vyhlášení rozsudku, byl, že tomu prostě nerozuměli. Někteří ano, ale některé překvapila změna právní kvalifikace, další zase změna postupu ve vztahu k ministerské stížnosti pro porušení zákona. Je pravda, že tomu opravdu laická veřejnost nemusí rozumět.

Není ale úkolem soudce v takto sledovaném případu nejen rozhodnout, ale také svoje rozhodnutí srozumitelně vysvětlit a obhájit si ho před veřejností?
Máte pravdu, ale soudce si musí rozhodnutí obhájit v písemném vyhotovení rozsudku. Teď budu ironický, ale najděte mi v Ústavě a Listině základních práv a svobod, v zákonu o soudech a soudcích, kde má soudce povinnost vysvětlit laické veřejnosti své rozhodnutí. Každý z nás zažil rozhodnutí, které nelze laické veřejnosti vysvětlit. Když se v naší specializaci dostaneme k problematice cenných papírů, některých druhů leasingů, úvěrových a dotačních podvodů, tak je to pro laickou veřejnost nevysvětlitelné. Není to náš úkol. V kauze Rath jsme si byli vědomi toho, že tam nějaké problémy jsou, a chtěli jsme, aby nedošlo k deformaci našeho rozhodnutí.

Soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka | Foto: Khalil Baalbaki | Zdroj: Český rozhlas (5000442)

Na to jsme se ale ptali, jestli ten případ byl pro vás výjimečný. Přece jen policie zadržela poslance krytého imunitou se sedmimilionovým úplatkem. To jsme tady neměli.
Vždyť máme pravomocně potrestané poslance, senátory, členy vlády.

Ale Ratha chytili s úplatkem přímo v ruce, to se nezdá tak složité jako cenné papíry.
Zase bych teď říkal věci, které do této fáze zatím nepatří. Já si myslím, že se případ ještě objeví u Ústavního soudu a patrně budeme muset vyhotovit vyjádření. Ještě se vrátím k tomu, čím to bylo výjimečné: médii. U každého prvotního zpravodajství dochází k obrovskému zjednodušování a zdůrazňování informací, které nejsou pro tu kauzu významné. Rozhodující informace zazní třeba s odstupem několika měsíců a to už pro veřejnost není zajímavé. Tím pádem ani pro média.

Můžete být konkrétní?
Nebudu mluvit o odposleších a sledování, protože pro mě to v tuto chvíli není zajímavé. Pro nás bylo dost důležité se zabývat otázkami v souvislosti s veřejnými zakázkami. Hned jak to přišlo, věděli jsme, že tam budou velké problémy s právní kvalifikací. V tu chvíli je nutné nově zaměřit dokazování. V médiích zazněly mylné informace, že se nezměnila skutková situace. My jsme museli upřesňovat dokazování, třeba ve vztahu k výši škody, a další a další věci. Fakt, že tam byl úplatek, pro nás samozřejmě byla významná informace, ale některé informace tam byly daleko důležitější.

Dokazování mělo z našeho pohledu být od počátku zaměřeno jinak. Pořád jsme toho názoru, a to v médiích nezaznělo, že byla velká škoda, a nechápeme, jak je možné, že když mám tak silného oznamovatele, že z něho v řádu desítek minut nevydupu jméno jeho zdroje. Tam musely být provázanosti do středočeského krajského úřadu nebo jeho okolí, tam mohly být důkazy, které by důkazní situaci ještě podpořily. Měli bychom autentické zdroje ve vztahu k zakázkám.

Postupoval bych jinak

Mluvíte o Liboru Gregorovi, který upozornil na možnou korupci při rekonstrukci zámku Buštěhrad a rozpoutal tím celou kauzu Rath. Ovšem neřekl, od koho dostal echo. Jak byste s ním tedy jednal vy?
Já bych postupoval jinak, upozornil bych na možnost trestního stíhání pro pohrdání soudem.

Soudce Pavel Zelenka

  • zkušený soudce Vrchního soudu v Praze, kde působí od roku 1992. Tehdy to ještě byl Nejvyšší soud České republiky
  • soudí od roku 1981, na vrchní soud přišel z Okresního soudu v Sokolově
  • na začátku své kariéry na vrchním soudu byl nejmladším soudcem, sám předloni upozornil, že ani po 25 letech není nejstarším
  • několikrát dostal nabídku přejít k Nejvyššímu soudu, podle svých slov ale upřednostnil rodinné zázemí a život v Praze
  • věnuje se také pedagogické činnosti
  • rozhodoval například o kauzách H - System nebo Harvardských fondů Viktora Koženého, v případu Ivana Jonáka nebo bývalého ministra Vladimíra Mlynáře

Vždyť ho váš senát vyslýchal, proč jste to neudělali?
Ale to už bylo passé. Já neříkám, že si vymýšlí, ale okolnosti jeho výslechu nakonec nejsou důkazně významné, jen orámoval pozdější zjištění. Pořád jsem přesvědčen, že je velká škoda, že se ho na počátku prověřování nepodařilo víc využít. Je to člověk orientovaný, zkušený v problematice. První, co bych udělal, že bych mu vlezl do té jeho kanceláře, udělal tam domovní prohlídku, šel bych mu po dokumentaci k podnikání jeho bezpečnostní agentury. Nezpochybňuji pravdivost jeho výpovědi, ale byl bych daleko ostřejší. On neurčil toho klienta, pak začal tvrdit, že si neevidoval a podobně.

Vy byste opravdu u oznamovatele korupce ve vrcholné politice nařídil domovní prohlídku?
Po prvotním výslechu, kdyby mi podával vyhýbavé informace o zdrojích, kdy není možné, že na ně zapomněl.

To by pak policii nikdo nic neoznamoval, nemyslíte? Nebo to je účel?
Prosím vás, to je zase jed. To není vůbec pravda. Němci strašně bojují s problémem korunních svědků, v této kauze zase s tím, že spoluobžalovaní ne úplně chytře, ale brutálně útočili na spolupracující obžalovanou (Ivanu) Salačovou. Z našeho pohledu mohl být Gregor mnohem cennější než ona. Ne přímo on, ale ten jeho zdroj, protože on měl konkrétní informace o korupčních mechanismech. Někdo říká, že se pouze převzala praxe exhejtmana Petra Bendla (ODS) a že to byl krajový folklór. Já nevím, ale je to velká škoda, byla tam totiž šance rozšířit a podpořit důkazní základnu, s níž potom orgány činné v přípravném řízení pracovaly.  

Nicméně Gregorovy informace následné vyšetřování i dokazování potvrdily.
Pozor, to ale není důležité. Při prověřování, než zahájí stíhání konkrétní osoby, se policie musí soustředit na to, na co má. Že se to nakonec nějak potvrdilo, je pěkné, ale v úvodní fázi je nutné shromáždit všechny podklady pro rozhodnutí vyšetřovatele o zahájení trestního stíhání pro konkrétní skutek. Možná že by to bylo daleko víc skutků. Kdybychom měli toho svědka, který ví informace, možná bychom se dostali na další osoby. Měli bychom třeba další svědky z řad insiderů.

Žádná politická motivace

Narazili jste na informaci, že kauza Rath vznikla na politickou objednávku, že to byl komplot, jak se hájil doktor Rath?
Několikrát jsme naprosto jednoznačně řekli, že ať byla motivace zahájení stíhání Ratha a dalších jakákoliv, je to kriminální delikt jako každý jiný. Mně je úplně jedno, jestli tam je politická motivace, kterou jsme nezjistili, nebo jestli je tam přímý oznamovatel. Ale trestná činnost v rozsahu, v jakém jsme rozhodli, byla prokázána.

Ještě jednou: narazili jste na takové indicie?
Určitě tato diskuse zazněla na některé z našich předporad, ale už v prvním rozhodnutí po prvotní poradě jsme si řekli, že tam není nic, co by znemožňovalo učinit odpovědné závěry o vině či nevině nebo nezákonnosti řízení.

Odvedly podle vás soudy v kauze Rath dobrou práci?
Když budu vycházet z toho, že tady je rozhodnutí Nejvyššího soudu, které pro nás není závazné, ale vyslovilo jiný názor na použitelnost dvou skupin důkazů (odposlechů a sledování – pozn. red.), tak můžu říct, že z pohledu Nejvyššího soudu jsme chybovali my, protože jsme omezili rozsah dokazování. A v důsledku toho už nepřicházelo v úvahu napravit to v dalším řízení. Dejme tomu. Ale znovu tvrdím, jsou jiná rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž jsme pracovali, a stále jsme na rozdíl od Nejvyššího soudu toho názoru, že zvláště v takové trestní věci musí být příkazy ke sledování a odposlechům neprůstřelné.

Právní úprava o odposleších a sledování jsou snad nejkogentnější (nelze se od nich odchýlit, pozn. red.) ustanovení trestního řádu, co existují. A po listopadu 89 doznaly největších změn. Sledovaná osoba, na rozdíl od domovní prohlídky, nesmí mít o sledování informace, takže se nemůže bránit. Proto podle našeho názoru ty příkazy musí být úplné. Na mě je opakovaně útočeno, že jsme lhali. Podle mého názoru to, že je někdo politik, ještě neznamená, že má zkušenost s trestnou činností. A to skutečně v těch příkazech zaznělo. Z našeho pohledu měl krajský soud dokazování upřesnit a doplnit.

Ostře sledované jednání zahájil v úterý ráno Nejvyšší soud v Brně. | Foto: Filip Jandourek

Nevadí vám, že jste Rathovi a dalším obžalovaným nezákonně pomohli?
Tam je ten rozpor, já si opravdu ani po rozhodnutí Nejvyššího soudu nemyslím, že jsme poprvé rozhodli nesprávně. Proto se mi to hrozně těžko komentuje. Pokud mám akceptovat rozhodnutí Nejvyššího soudu, učiním tak v míře, ve které mi to umožňuje zákon.

Vy jste při vyhlášení rozsudku říkal, že i přes rozsudek Nejvyššího soudu nejede přes vaše původní rozhodnutí vlak. Neměl by přece jen Nejvyšší soud přes vaše rozhodnutí jet?
To bychom se ale vrátili do hlubokých 50. let. Bavme se teď o stížnosti pro porušení zákona.

Nejvyšší soud vydal sjednocující stanovisko, soudci výslovně v soudní síni řekli, že platí i pro tuto kauzu a odposlechy je tedy nutné brát v potaz. Co by se stalo tak hrozného, kdybyste řekli, že s ohledem na změnu judikatury měníte svůj právní názor? Tím byste přece na právech Davida Ratha ani dalších obžalovaných nezkřivili vlas.
Počkejte, kdybychom respektovali rozhodnutí Nejvyššího soudu a postupovali podle něj, došlo by k velice zásadnímu zhoršení Rathovy pozice. Ústavní soud nás svým nálezem do budoucna zavázal vyloučit u stížnosti pro porušení zákona podané v neprospěch obviněných zhoršení jejich pozice oproti rozhodnutí, kterým byl porušen zákon. V případě Ratha by se tak rozšířila usvědčující důkazní platforma o odposlechy a sledování. Rath a další by byli odsouzeni za trestné činy, u kterých jsme to vyloučili. V takovém případě nemáme jinou možnost než postupovat tak, jak jsme postupovali.

Dobře, proč jste tedy Ratha a další neodsoudili už před třemi lety, kdy jste případ dostali poprvé, když jste ho nyní potrestali bez odposlechů. Důkazy proti němu evidentně byly už tehdy.
To přece nebyla pravda. Ministerská stížnost pro porušení zákona se týkala toho, že nám tady vypadla část důkazů, ale obsah trestního spisu naznačuje možnost získání informací z jiných zákonných zdrojů. To byla třeba ta výpověď svědka Gregora, kdyby se ho podařilo důsledně vyslechnout.

Nemohli jsme rozhodnout

To bylo podle vás možné v tak pozdní fázi případu?
Ale to my nezjistíme, vypadl tady segment usvědčujících důkazů, ale je zde, byť minimální šance získat jiné, a my bychom se zpronevěřili svojí práci, kdybychom se nepokusili otevřít tuto linii dokazování. Viděli jsme tam ale další vady, například vyčíslení škody, které ale v novém řízení odstranil krajský soud. Není tedy pravda, že jsme mohli rozhodnout bez odposlechů.    

Třeba Gregor vám ale nic neřekl a my pořád nechápeme, jak se důkazní situace za ty poslední tři roky vyvinula, že jste najednou mohli rozhodnout.
Nejde o to, jaký byl skutečný výsledek. Jde o to, že krajský soud od první fáze učinil velice poctivý pokus o výslech Gregora a prostě to nevyšlo. Ale to my nemůžeme předjímat. Pokud by začal uvádět jména osob a podobně, znamenalo by, že bychom to vraceli z veřejného zasedání.

Je spravedlivé, že někteří pachatelé teď budou usvědčování na základě stejně povolených odposlechů, na jejichž základě Rath a spol. nemohli být usvědčeni?
Já mám pocit, že Reportéři ČT za pomoci některých advokátů a porušení pravidel autorizace vytvořili program, kde naznačili, že ve věcech našeho senátu byly akceptovány naprosto stejné odposlechy. Od roku 2002 se změnil rozsah odvolacího řízení: co není v odvolání, by nás nemělo zajímat. Pokud nikdo nenamítá odposlechy, ani bychom je neměli přezkoumávat. Když dnes někdo hloupě napíše odvolání, má smůlu. Zrovna v těch medializovaných případech jsem uvažoval o oznámení na vysílací radu. Oni dopředu vytvořili rámec, že jsme v kauze Rath na rozdíl od jiných věcí nepovolili odposlechy. A k tomu epicky vystoupili tři advokáti, kteří u nás nebyli úspěšní. A co jsem jim řekl já, to deformovali.

Dobře, zpátky k otázce. Není na hlavu, že takto povolené odposlechy v kauze Rath nemohou platit, zatímco jinde úplně stejně povolené odposlechy obstojí?
Potenciálně je to špatně, ale já jsem přesvědčen, že v těch věcech, které jsem měl v ruce, byly příkazy odlišné, byť i někdo z Vrchního státního zastupitelství tvrdil opak.

Vy tedy věříte, že zdravotničtí manažeři z kauzy Rath nosili manželům Kottovým v kufřících prospekty, jak se snažili tvrdit?
Prosím vás, já to nevím. Já ty odposlechy a sledování nemám. Já opravdu o této části nemohu nic říct. Ani jestli tam bylo nějaké podezření. To mi v této fázi vůbec nepřísluší.

Manželé Petr a Kateřina Kottovi | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Odkud tedy podle vás bylo těch 32 milionů, které policie našla ve sklepě manželů Kottových?
Nevím. Pokud byly vysloveny korespondující peněžité tresty, vždy to mělo návaznost na trestnou činnost, pro niž byli odsouzeni. Více o tom v této fázi nemohu říct.

Ale těch 32 milionů nemohli vygenerovat jen ze zakázek na Buštěhrad a gymnázium Hostivice, za které jste nakonec trestali.
Nemohu k tomu nic říct.

Vy jste jim uložili peněžitý trest 30 milionů korun, dva miliony jim tedy vrátíte?
Zase nemohu nic říct, minimálně v řízení o stížnosti se nám to v nějaké podobě vrátí. Se zajištěnými prostředky bude vůbec problém, protože byly zajištěny pro jiný než peněžitý trest.

Počítáte s tím, že stejně nakonec budete muset odposlechy do dokazování vrátit?
Nepočítám s tím.

Jak to? Případ se kvůli dovoláním přesune k Nejvyššímu soudu a ten opět vaše rozhodnutí zruší a řekne, že odposlechy platí. Jeho soudci přece musí rozhodnout stejně.
Z mého pohledu nemůže rozhodnout stejně. Protože to bude jiné řízení. Tedy on rozhodne stejně jako poprvé, ale pro nás jsou stále stěžejní ty dva tři odstavce jejich rozhodnutí na konci, kdy v podstatě hovoří o akademickém výroku.

Můžeme k Ústavnímu soudu

Ale Nejvyšší soud tentokrát rozhodne v dovolacím řízení, už to nebude jen akademický verdikt, ten už přes váš rozsudek pojede, nemyslíte?
Pokud řekne, že jsme vázáni odposlechy, tak tam je opět variantní řešení. Buď to budeme respektovat, nebo přerušíme řízení a věc předložíme Ústavnímu soudu. Ale nevím, to bych lhal. Nad tím jsem nepřemýšlel. Já jsem přesvědčen, že Nejvyšší soud bude respektovat i své vlastní rozhodnutí i stížnosti pro porušení zákona. Není rozhodující, co řekli do médií, ale co je napsáno v tom rozhodnutí. Jsme v situaci, kdy byla podána stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných a jde o akademický výrok. Na to navazují další dva závěry, včetně toho, že se nesmí zhoršit pozice obžalovaných oproti našemu prvnímu rozhodnutí. Z mého pohledu nejde, aby odposlechy byly znovu použity.

To nechápeme…
Tak to nechápejte! Tady vůbec není důležité, co řekl soudce po vyhlášení v jednací síni. Tady je důležité, co je napsáno v rozhodnutí. A ještě důležitější je, co vysvětlil Ústavní soud ve svém posledním rozhodnutí.

Jaký tedy podle vás bude závěr dovolacího řízení?
Pozor na to, tam je celá řada dalších otázek. Já si myslím, že státní zastupitelství nemusí být spokojeno se skutkovými závěry týkajícími se problematiky výše škody, právní kvalifikací nebo tresty. Tam je obrovský prostor a proběhnou i dovolání obžalovaných.

Takže nás v kauze Rath čeká ještě několikaletý soudní ping-pong?
Já to nedokážu posoudit, ale každopádně naše rozhodnutí je takové, že jsme přesvědčeni, že to skončí rozhodnutím Nejvyššího soudu. Nekomentuji možná řízení před Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva. Jsem přesvědčen, že u Nejvyššího soudu to skončí definitivně, protože jsem přesvědčen, že u té zproštěné části nemají o čem rozhodovat. Tam potvrdí svůj předchozí právní názor, že nemůže dojít ke zhoršení pozice těch obžalovaných.

Odposlechy mimo hru

Takže odposlechy jsou podle vás definitivně mimo hru?
Jsem o tom přesvědčen, jinak bychom to tam nenapsali.

Nemrzí vás, že jste zhatili stovky hodin policejní práce?
Prosím vás, tohle jsem slyšel už několikrát. Pokud jsme v roce 2016 byli přesvědčeni o jejich neplatnosti, nemohu říct, že jsme ji zhatili. Je zde rozhodnutí Nejvyššího soudu, které jinak hodnotí závažnost pochybení těch příkazů nebo návrhů na odposlechy. Každopádně mám za sebou případy, kdy jsem zjistil, že jsme něco přehlédli nebo jsme pochybili. Stále jsem ale přesvědčen, že se to netýká této věci.

Poškozuje tato tahanice v očích veřejnosti soudy?
No tak určitě, protože veřejnost i díky mediálním výstupům některých politiků je přesvědčena o tom, že každá trestní věc musí být skončena do jednoho měsíce včetně odvolacího řízení. Zajímalo by mě, kolik lidí z řad laické veřejnosti za dobu tohoto trestního řízení přečetlo 34 tisíc stránek spisu.

‚Nebýt Ratha, takovou pálku bych nedostal. V krabici bylo víno.‘ Stavař odsouzený za úplatky promluvil

Číst článek

Je tedy sedm let od zatčení Davida Ratha s úplatkem v ruce standardní doba?
V evropském měřítku je to v dolní polovině trvání takových trestních řízení. Ale ze dvou důvodů to mohlo být kratší: pokud připustím naši chybu, mohli jsme rozhodnout v roce 2016. Pokud by si tehdejší ministr spravedlnosti uvědomil, že nebyl důvod podat stížnost pro porušení zákona, protože jejím výsledkem byl pouze akademický výrok, věc by byla skončena před dvěma roky. Já ale chápu, proč ministr stížnost podal. Je nutno si uvědomit, že kauza Rath má druhou větev. Kdyby Nejvyšší soud nerozhodl, pravděpodobně by tam zůstalo v právní moci usnesení senátu krajského soudu, že odposlechy nejsou použitelné.

Vy tedy svůj díl viny na zdržení kauzy Rath nevidíte? Zvlášť když jste před rozhovorem soudci Robertu Pacovskému vyčítal, že Ratha u krajského soudu nechal zbytečně dlouho řečnit.
To nebyla chyba, bylo to zákonné. Já to řeknu trochu ošklivě: nasadil bych tam militantnější průběh v rámci trestního řádu.

Vás opravdu nemrzí, že tento soudní ping-pong v očích veřejnosti soudy poškozuje?
Nikdo veřejnosti nevysvětlí, že smyslem odvolacího řízení je realizovat jedno z nejzásadnějších práv účastníků řízení, to znamená, že odvolací řízení slouží k nápravě chyb řízení prvního stupně. To je něco tak zásadního, že se v této oblasti právo od 90. let rozšiřovalo. Může mě mrzet, že jsme možná, říkám možná, mohli použít více apelační princip, tedy snažit se odstranit vady, co v té kauze byly. Tehdy jsme dospěli k závěru, že to nejde. Ale jsem stále přesvědčen, že jsme chybu neudělali.

Vy jste ale v kauze Rath napravovali chybu, která tam podle Nejvyššího soudu nebyla a vaši chybu teď už nikdo nenapraví.
Pozor na to, my jsme stále přesvědčeni, že odposlechy a sledování nebyly použitelné. Skutečně by bylo zajímavé vidět, jak by o nich rozhodl Ústavní soud. On zatím vůbec nepřezkoumával odposlechy a sledování, ale pouze řekl, že je to u jeho pohledu předčasné.

Zneužívání postavení

Jak hodnotíte chování a vystupování Davida Ratha?
V několika směrech jsme rozhodli o nadužívání až zneužívání postavení, pohybování se mimo standardy trestního řádu. Bylo to skoro až fyzicky náročné, on v odvolacím řízení četl a komentoval své písemné odvolání.

Proč jste mu to dovolili?
Tady nemám jinou šanci. Kdyby nebyl zpracovatelem odvolání, přednášeli by ho pouze obhájci. A jakmile byl zpracovatelem, je oprávněn ho přednést. Několikrát jsme mu řekli, že jsme ho četli, známe ho do detailů. Dělali jsme, co jsme mohli. Ale nezamezíte, aby odvolání celé četl.

Po vynesení rozsudku jste to neřekl. Můžete teď uvést, jaké konkrétní důkazy – když jste škrtli odposlechy – tedy svědčí o vině Davida Ratha? O tom, že vzal úplatek u zakázky na zámek Buštěhrad?
Prosím vás, to je otázka na zpravodajku Kateřinu Korečkovou. Díval jsem se, že tuto otázku v rozsudku řeší na více než 10 stránkách. Já bych tady nevybral ty stěžejní informace. Znovu je nutno zdůraznit, že principiální roli sehrály usvědčující výpovědi obžalované Salačové.

Vždyť ta Ratha vůbec neusvědčuje.
Pozor na to, tam je celá řada na to navazujících informací. Proto říkám, že pokud nemají strany naše rozhodnutí a ono ještě může doznat změny, nemohu o něm mluvit. Ale je to tam, věřte mi.

Nemůžete o něm mluvit, nebo ty důkazy neznáte?
Nemohu to říct.

Víte ale, na základě čeho jste Ratha odsoudili?
Samozřejmě. Vždyť jsme měli několik hodin předporad.

Když jste Ratha nakonec odsoudili jen za Buštěhrad, není sedm let vězení příliš?
A nebylo těch 8,5 roku (prvoinstanční trest krajského soudu, pozn. red.) příliš málo? Chci tím říct, že i výrok o trestu má svoje pravidla. A tam dokazování před krajským soudem nebylo z hlediska výroku o trestu úplné. Zaznělo to i v soudní síni při polemikách, který z majetkových trestů uložit. Já jsem shodou okolností spoluautorem komentáře trestního řádu v částech výkonu propadnutí majetku. V komentáři trestního zákoníku jsem k tomu psal příslušnou část. Už při prvním čtení jsme u kauzy Rath o propadnutí majetku měli velké pochyby. To vidím spíš ve věcech, kdy majetek obžalovaného v rozhodující většině tvoří prospěch z trestné činnosti. To zde nebyla pravda.

Rath dostane odškodnění 12 tisíc kvůli poutům od eskorty. Stížnost na ‚vláčení‘ neprošla, rozhodl soud

Číst článek

Zastupitelství žádalo propadnutí veškerého majetku. Nemá to logiku? Při takové trestné činnosti zločince bolí nejvíc. Třeba Vladimír Dbalý v kauze Homolka má přijít o všechno.
To je prvostupňové rozhodnutí a kauza Nemocnice Na Homolce bude ještě u jednoho z našich pěti senátů. Neporovnávejte to s jinou věcí, která se jeví podobná, ale volba majetkového trestu je postavena na výsledcích dokazování. Jedním z hlavních důvodů, proč jsme neakceptovali propadnutí majetku, byly výsledky dokazování týkající se majetkových poměrů rodiny doktora Ratha. Já jsem sám z lékařského prostředí, byť odjinud, ale kdo zná Ratmíra Ratha (zesnulý otec Davida Ratha – pozn. red.), ví, že to byl zřejmě jeden z nejlépe vydělávajících lékařů v tehdejší Československé socialistické republice. Rathovi jsou tradiční pražská patricijská rodina a tak dále.

A co Kottovi? Ti si těch 32 milionů ze sklepa legálně asi těžko mohli vydělat.
Musí být zjištěn vztah ke konkrétnímu trestnému činu. A i u nich došlo k zásadnímu zproštění obžaloby. Navíc má vliv i zproštění obžaloby v další části a co já si pamatuji, byly tam peněžité tresty, rozdělili jsme jim to napolovic. Máte tam částečné propadnutí majetku a peněžitý trest, který má na ně stejný vliv jako propadnutí majetku. Oba dva navíc dlouhodobě dosahovali významných příjmů, my také potřebujeme znát zdrojový trestní čin.

Ten jste ale svým rozhodnutím vyloučili vy.
Dobře, já jsem ale přesvědčen, že to to propadnutí majetku, byť částečné, není vyloučeno v další větvi kauzy Rath. Tam přichází v úvahu souhrnný nebo společný trest a nedá se vyloučit zpřísnění peněžitých trestů.

Druhá větev ale stojí opět na odposleších a vy říkáte, že platit nemají. Jak tedy trestnou činnost prokázat?
Pozor na to, to je jiná trestní věc. Aniž se k tomu mohu blíže vyjádřit, pokud se bavíme o akademickém výroku, nemohu vyloučit použití odposlechů.

Právník Tomáš Němeček o vás v podcastu Vinohradská 12 řekl, že Nejvyšší soud nechcete poslechnout kvůli vašemu velkému justičnímu egu. Nemá pravdu?
Toho kdybych dostal do rukou… My se trochu známe, dokonce jsme spolu přednášeli na právnické fakultě. On se při svém komentáři kauzy Rath historicky otřel o jednu věc, kterou použil i pan prezident.

Moje noční můra

Myslíte případ umučené holčičky Lucie Štěpanovské, který jste léta vracel nižším instancím kvůli sporu o právní kvalifikaci a kdy tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský označil za hanbu justice.    
To se přiznám, že je moje noční můra. Dodnes nevím, jak to tam skutečně bylo. Primární problém byl ten, že to nebyla vražda. Nevěděl jsem, jestli vraždila matka, nebo on, byť k tomu měl větší předpoklad. On byl stíhán i za to, že ji měl způsobit újmu přimáčknutím na rozžhavené litinové topení. My jsme to zprostili poté, co si někdo přečetl lékařskou zprávu, kde holčička řekla, že jí to udělala maminka: v době, kdy byla v klidu, bez emocí, zaléčená. Když pak vidíte dvouleté dítě na pitevním stole, to se prostě nedá. Jsou kolegyně, které se nedívají, protože to nezvládnou. Ale já jsem se na to musel dívat.

Výpady vůči soudcům, tahanice o odposlechy a nakonec trest. Kauza Rath prověřila českou justici

Číst článek

Mechanismus, kterým to dítě zemřelo, nebyl vražedný. Největší problém byl, že se na počátku trestního řízení nepodařilo poučení svědků a oni potom odepřeli výpověď. Kolem toho vyvstávaly problémy a noční můra je to v tom, že já skutečně nevím, jak to bylo. Laičtí posluchači toho podcastu s panem Němečkem si nebudou pamatovat nic jiného, než že Zelenka je vrah, protože zavraždil dvouletou holčičku. A to udělal prezident. Já i vím, kdo mu tu informaci dal. Je to člověk z mého okolí působící v této budově, patřím mezi jeho blízké.

Řeknete nám jméno?
Ne, je to zbytečné. S tou paní, o níž si myslím, že prezidentovi tu informaci dala, mám dodnes velice dobré vztahy.

No a máte to velké justiční ego?
Pokud synonymem pro velké justiční ego je respektování zákona, pak ano. O mně se ví, že jsem sebestředný, někdy hlasitý, že dokážu někdy i v jednací síni zvýšit hlas. Ale jsem přesvědčen o tom, že jsem velice důsledný, že mám zdravou míru opatrnosti a razance. Ale je to vtipné, nemá to chybu a budu to brát jako poklonu. 

Ondřej Golis, Radek Kedroň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme