Česko neví, kolik potravin končí v koši. Ministr chce do roku 2030 o polovinu omezit jejich vyhazování

Česko by do roku 2030 mělo vyhazovat o polovinu méně potravin než nyní. V rozhovoru pro Radiožurnál to řekl ministr životního prostředí Petr Hladík z KDU-ČSL. Omezit plýtvání jídlem o polovinu přislíbila celá Evropská unie už dřív. Evropská komise by na začátku června měla představit konkrétní závazné cíle a pravidla, podle kterých se bude snižování odpadu počítat.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

ilustrační foto

Všechny obchody nad 400 m² musí od roku 2018 povinně poskytnout neprodané, ale pro konzumaci stále bezpečné jídlo, potravinovým bankám nebo neziskovým organizacím | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Česko na tom přitom v unijním srovnání není s plýtváním jídlem vůbec špatně. Ví to i Hladík, i tak chce ale dodržet ambiciózní cíl mít do sedmi let o padesát procent potravinového odpadu méně.

V roce 2020 se v Česku vyhodilo skoro milion tun potravin. Ukazuje to statistika, kterou muselo loni poprvé stejně jako ostatní země poslat ministerstvo životního prostředí (MŽP) do Bruselu.

Když následně Eurostat zveřejnil sesbíraná data, ocitlo se Česko v žebříčku množství potravinového odpadu na obyvatele na sedmém místě od konce.

Největším unijním plýtvačem se stal Kypr. Sám Eurostat ale upozorňuje: „Země s počtem obyvatel pod deset milionů, které jsou zároveň exportéry čerstvých a zpracovaných potravin, mají velké množství potravinového odpadu především ze zpracovatelského průmyslu.“

Zatímco Kypr za zemědělce a výrobce nahlásil skoro 250 kilogramů potravinového odpadu na osobu, Česko poslalo do Bruselu číslo asi 12 kilogramů. Vycházelo přitom z dat, která musí firmy ministerstvu povinně hlásit přes Integrovaný systém plnění ohlašovacích povinností.

„Data ohlášená v rámci produkce a nakládání s odpady podaná původci odpadů pocházejí z jejich přímého měření. Odpad je tedy nejpozději při svozu vždy zvážen,“ vysvětluje resort.

Stejná otázka, jiná odpověď

Stejný úkol – zjistit, kolik se v Česku vyhodí potravin – dostal také Ústav zemědělské ekonomiky a informací od ministerstva zemědělství. Ten ale vycházel z dotazníkových šetření a odhadů.

U zemědělců uvádí mnohem vyšší čísla, než která poslalo ministerstvo životního prostředí do Bruselu. Například zeleniny a ovoce se v Česku podle ústavu vyhodí asi 130 tisíc kilogramů. Cukrové řepy dokonce přes 217 tisíc tun.

Jenže, jak vysvětluje ministerstvo životního prostředí, do tohoto množství ústav počítal i takzvané potravinové ztráty nebo potravinové přebytky. Tedy třeba úrodu, kterou zemědělci zaorali na polích, nechali zkrmit zvířata nebo vůbec nesklidili.

„V tomto případě se ale nejedná o potravinové odpady, nejsou ohlašovány v rámci hlášení o odpadech, a proto je MŽP do reportingu správně neuvedlo,“ vysvětluje resort životního prostředí.

Už několik let vyráží přes léto a na podzim sbírat tyto přebytky dobrovolníci z neziskové organizace Zachraň jídlo. Její zakladatelka Anna Strejcová upozorňuje, že o skutečné množství potravinového odpadu máme v Česku zatím jen mlhavé povědomí.

Stát by podle ní měl investovat do výzkumu, který by pomohl upřesnit třeba právě to, kolik plodin zůstane nevyužitých na polích a v sadech.

Přesnější, ale dražší

Lepší evidenci toho, kolik potravin se vyhodí a co se s tímto bioodpadem děje, by rád zavedl i ministr Hladík. A to hlavně u zpracovatelů a restaurací. „Zkušenosti jsou takové, že samozřejmě část biologicky rozložitelného odpadu končí i v kanalizační síti a na čistírnách odpadních vod,“ vysvětluje.

„U právnických osob, to znamená u výrobců, producentů, distributorů a zpracovatelů, jídelen restaurací, tam si myslím, že je naprosto logické zavést jakýsi parametr sledování tak, abychom to množství snižovali,“ podotýká.

Případná povinnost, aby i zemědělci zjišťovali a hlásili, kolik úrody nechají na poli, se nicméně nelíbí ministerstvu zemědělství. „Tato povinnost by byla značnou administrativní a tím i finanční zátěží jak zemědělců, tak státní správy,“ vysvětluje mluvčí Vojtěch Bílý.

„Velká část plodin je při sklizni na poli ještě pro lidskou spotřebu nevhodná, jako například tvrdá semena pšenice, řepky či slunečnice, kořeny cukrové řepy, šištice chmele, a je nutno je nějak dále upravit a zpracovat,“ říká.

Potravinami se podle ministerstva plodiny stávají až po zpracování, třeba na mouku. Nejasná zůstávají i čísla u potravinového odpadu z domácností. Ten sice už několik let mají lidé právo třídit, stále ale značné množství končí v popelnicích na komunální odpad.

Jídlo? Do směsného

Výsledné číslo za domácnosti, které Česká republika poslala do Bruselu, tedy skoro 70 kilogramů na osobu potravinového odpadu ročně, je tak kombinace nahlášeného svozu biodpadu a odhadů odvozených z rozborů popelnic na komunální odpad.

Že Češi často bioodpad netřídí, si uvědomuje i ministr Hladík: „Mendelova univerzita zjistila, že až jedna třetina černé popelnice je biologického původu.“

I kvůli tomu končí značná část biologicky rozložitelného odpadu stále na skládkách, kde při rozkladu vzniká metan. To je silný skleníkový plyn, přispívá ke globální změně klimatu.

Podle Hladíka má biologicky rozložitelný odpad směřovat do kompostáren nebo bioplynových stanic. V nich se metan zachytává, následně spaluje a využívá k výrobě elektřiny anebo tepla.

Minimální trvanlivost

Datem minimální trvanlivosti se většinou označují potraviny, které se rychle nekazí. Příkladem mohou být konzervy, sušenky, čokoláda, nápoje, těstoviny atp.

Potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti lze uvádět do oběhu, pouze pokud jsou zdravotně nezávadné a pokud jsou jako prošlé označeny a odděleně umístěny.(Označení slovem „sleva“, „akce“ není v žádném případě dostačující).

Po ukončení data minimální trvanlivosti výrobce nezaručuje chuťové a výživové kvality výrobku. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti přebírá prodejce.

DATUM POUŽITELNOSTI

Je-li potravina označena dobou použitelnosti, tedy slovy: „Spotřebujte do…“, musí výrobce na obal doplnit i údaje o podmínkách uchování, které musí být dodrženy.

Doba použitelnosti se používá pro potraviny, které podléhají rychle zkáze, a musí být proto rychle spotřebovány, např. jogurty a jiné mléčné výrobky, ryby, chlazenou drůbež, výrobky studené kuchyně atp.

Potraviny s prošlou dobou použitelnosti se nepovažují za bezpečné.

Zdroj: Státní zemědělská a potravonářská inspekce

Trestat za nesprávné třídění ale Hladík lidi nechce. „Šel bych spíše cestou bonifikace toho, kde to bude fungovat, než nějakých zákazů nebo perzekucí,“ vysvětluje. „Úplně nejdůležitější je edukace, co kupuji, jak uskladňuji a jakým způsobem vařím,“ popisuje.

Začít by chtěl u dětí. „Tak jak jsme dokázali přes děti naučit Čechy, Moravany a Slezany třídit odpad do žlutých a modrých popelnic, tak je naučit i předcházet vzniku odpadu u jídla,“ míní. 

Lea Kubíčková, která na Mendelově univerzitě vede výzkum o plýtvání jídlem v domácnostech, by přivítala, aby se téma stalo povinnou součástí školního vzdělávání.

„Ukázalo se nám, že malé děti často opravdu nemají představu, jak dlouho třeba trvá, než vyroste rajče, kolik vody je na to potřeba,“ popisuje Kubíčková.

Interaktivní učebnice o plýtvání jídlem teď společně s Univerzitou Karlovou testují na první stupni sedmi základních škol v Praze.

Minimální trvanlivost nemusí být konečná

Podle ředitele odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jana Maršáka by se mohly informace o plýtvání jídlem objevovat i přímo na obalech potravin. A Evropská komise také připravuje návrh, jak lépe lidem vysvětlit rozdíl mezi datem použitelnosti a datem minimální trvanlivosti.

Na snižování potravinového odpadu přitom český stát zatím příliš netlačí. Ministr Hladík vypočítává, že jeho resort v posledních letech podpořil kampaně na snižování plýtvání nebo sto tisíc domácích kompostáren. Navíc pokud lidé potravinový odpad zkompostují sami, do statistik se to, co vyhodí, nezapočítá.

Na to, jak by se současná podpora měla rozvinout do budoucna, aby se potravinový odpad začal skutečně snižovat, Hladík odpovídá: „Chcete po mně něco, co ještě ani nemáme formulované a napsané, takže neumím říct.“

Zároveň ale dodává, že některá opatření přináší akční plán na následujících pět let ke strategii Cirkulární Česko 2040, který by měla za pár týdnů schvalovat vláda.

Jana Karasová, pek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme