Generace čerstvě vystudovaných právníků odrostla na sociálních sítích. Jako ostatní uživatelé například Facebooku si sdílejí a komentují fotografie a přátelí se s ostatními. Otázkou ale je, zda nemůže být tato digitální stopa problémem v jejich pozdějším profesním životě. Totiž - jak důvěryhodný bude soudce, který má na svém profilu fotografie z bouřlivého večírku s advokátem protistrany?

5:30 22. března 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Řešil jsem stížnost jedné strany, že byl soudce s advokátem viděn při společném hovoru v kavárně,“ popisuje svou zkušenost s mimopracovními kontakty soudců a advokátů předseda městského soudu v Praze Jan Sváček.

„Stížnost jsme tehdy vyhodnotili jako nedůvodnou, protože tomuto kontaktu, který má nějaké historické odůvodnění třeba z dob studií, nemůžeme bránit. Jiná by ale byla situace, kdyby k takovému kontaktu veřejně došlo například v předvečer sporu. Kdy by se soudce s advokátem utkali v jednací síni.“

Tento příklad z reálného života přitom je možné vztáhnout i na prostředí virtuální, prostředí internetu. Vždyť příspěvky na sociálních sítích bývají odrazem toho, co dotyčný uživatel skutečně dělá.

Zástupci různých právnických profesí, které se před soudem setkají proti sobě, spolu studovali, trávili spolu i volný čas a znají se. Regulovat proto jejich kontakty na internetu nepovažuje za rozumné ani advokátní komora, potvrzuje její mluvčí Iva Chaloupková.

„Striktně oddělit jednotlivé právnické profese do nějakých klecí a podle profesí je rozdělit do nějakých rezervací, to prostě není možné. Domníváme se, že všichni jsou to vzdělaní lidé a profesionálové a své vztahy udrží mimo profesní linii.“

Oproti například Spojeným státům, kde existují i pro chování advokátů na sociálních sítích přesná písemná pravidla, zůstává u nás na prvním místě apel na etiku a morálku právníků, že svých případných vazeb z minulosti nezneužijí.

V Americe omezují přátelství soudců na Facebooku přísná pravidla

Číst článek

„Soudce nežije ve skleněné kleci, soudce žije v reálném světě, stýká se s mnoha lidmi a musí mít dostatek sebevědomí, aby ho podobné kontakty neodchýlily od jeho nezávislého a nestranného rozhodnutí,“ dodává Jan Sváček.

Pokud by přeci jen měl pochybnost o tom, že rozhoduje nestranně a nezaujatě, potom předsedu soudu musí požádat, aby ho případu zbavil.

Martin Drtina, Tereza Jelínková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít