Ne každý člověk prchající před mobilizací je uprchlík, někteří by ale být mohli, říká právnička
Z Ruska po vyhlášení částečné mobilizace uprchly statisíce lidí. Zatímco třeba v Německu jsou tito Rusové vítáni, Česko se rozhodlo humanitární víza neudělovat. Zahraniční politici jako estonská premiérka Kaja Kallasová nebo kyjevský starosta Vitalij Kličko se v médiích vyjádřili proti tomu, aby takoví lidé byli označováni za uprchlíky. Server iROZHLAS.cz zkoumal, jestli by podle mezinárodního práva označováni za uprchlíky být mohli.
Zda udělovat Rusům prchajícím před mobilizací ochranu jako uprchlíkům, je v právní rovině sporná záležitost.
„Čistě pod definici uprchlíka podle Úmluvy OSN se takové osoby nevejdou. Nesplňují podmínky, které dokument uvádí. Samo o sobě to, že někdo nechce sloužit v armádě, není z pohledu dlouhodobé judikatury politický názor - měl by k tomu případně být připojený ještě další důvod,” říká Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci (SIMI).
„Každý stát má právo chtít po svém občanovi vojenskou službu. To, že se někdo bojí vojenské služby jako takové, není důvodem pro udělení azylu. Musely by k tomu být připojené další důvody,” potvrzuje Věra Honusková, vedoucí Centra migračního a uprchlického práva při Právnické fakultě Univerzity Karlovy.
Věra Honusková
JUDr. Věra Honusková, Ph.D. působí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze na katedře mezinárodního práva jako vedoucí Centra migračního a uprchlického práva. Věnuje se právní úpravě uprchlictví a migrace. Praktické zkušenosti s aplikací uprchlického a cizineckého práva získala především v Organizaci pro pomoc uprchlíkům či v advokátní kanceláři. Je členkou Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců při Ministerstvu vnitra ČR. Zastupuje Českou republiku v evropské síti migračních a uprchlických expertů Odysseus Network.
Aby člověk vyhýbající se mobilizaci měl nárok na označení uprchlík, musel by podle Honuskové uvést to, že jeho strach z vojenské služby souvisí s jedním z pěti důvodů uvedených v Ženevské úmluvě.
Azylová řízení s žadateli, kteří se vyhýbají mobilizaci, tak nemusejí být vždy jednoznačná. Za určitých okolností by totiž takový člověk mohl naplnit buď důvod příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání určitých politických názorů.
„Žádosti o mezinárodní ochranu se posuzují případ od případu. V některých případech v souvislosti s válkou na Ukrajině by mohla uspět argumentace, že člověk nechce jít bojovat na Ukrajinu, protože se bojí, že tam bude nucen páchat podle mezinárodního práva válečné zločiny,” vysvětluje Honusková.
Pokud by zároveň sám žadatel o mezinárodní ochranu měl důvod se tohle domnívat, mohl by v takovém momentě spadat do některé z chráněných kategorií.
Rusové s turistickým vízem ze zemí Evropské unie už nebudou smět do Česka, oznámil Lipavský
Číst článek
„Bylo by ale velmi složité prokázat odůvodněnost obavy, že budete nasazen tam, kde budete nucen páchat válečné zločiny,“ poznamenává Honusková. Bylo by nutné prokázat, že nejde obecně o strach o život v jakémkoli neurčitém konfliktu.
„Umím si dále představit, že by člověka mohli odvést v návaznosti na jeho politické názory. Tvrzení, že není uprchlíkem, pak také není tak jednoznačné. Tam bych opravdu zvažovala otázku politických názorů. Musel by ale nějak prokázat, že ve své vlasti byl politicky aktivní - byl tam třeba zadržený režimem - a právě proto ho vzali na brannou službu a chtějí ho poslat do boje. Není to tak, že každý člověk prchající před mobilizací je uprchlíkem, ale jistě se takové případy mohou objevit,” dodává Honusková.
Magda Faltová ze SIMI doplňuje, že v případě ozbrojeného válečného konfliktu, se kterým člověk nesouhlasí a hrozí mu například to, že bude v rámci ruské armády vystavený problematickému zacházení, by se udělení mezinárodní ochrany mělo minimálně posoudit.
Doplňková ochrana
Pokud člověk nesplňuje podmínky, aby mohl být považovaný za uprchlíka, a tedy žádat o ochranu ve formě azylu, nabízí se podle evropské kvalifikační směrnice ještě možnost, že mu stát poskytne doplňkovou ochranu. Ta vychází z takzvaného principu non-refoulement daného Ženevskou úmluvou a dalšími mezinárodními závazky.
Spor ve vládě: Podle Lipavského jsou prchající Rusové hrozba, Balaš by se jejich vpuštění do Česka nebránil
Číst článek
„Podle tohoto principu Česká republika nemůže člověka vrátit do země, kde by mu hrozila vážná újma, což může být právě i ohrožení života. Tento princip se vztahuje úplně na každého, takže i na Rusy prchající před mobilizací. Výjimky tvoří pouze lidé, kteří spáchali zločiny proti lidskosti,” říká Magda Faltová ze SIMI.
Podle Věry Honuskové však ani udělování doplňkové ochrany není jednoznačné. „Samotná oblast vojenské služby neznamená, že by daný člověk nemohl být vrácený zpátky. Ohrožení života v boji pod vážnou újmu nespadá. Tam jde pak o to, jestli existuje nějaká úprava či praxe postihu, který je zcela jasně nepřiměřený nebo arbitrární,” uvádí Honusková.
Těžko prokázat
Honusková i Faltová se shodují, že dokazování je v azylových případech vždy komplikované.
Sdružení pro integraci a migraci
Sdružení pro integraci a migraci (SIMI) je lidskoprávní neziskovou organizací hájící práva cizinců v České republice. Poskytuje bezplatné právní, sociální a psychosociální poradenství. Dále pracuje s širokou veřejností s cílem rozvíjet toleranci, potírat xenofobii a rasismus. Pracovníci SIMI vystupují v médiích, účastní se diskusí, seminářů a konferencí, a zároveň přednášejí na základních, středních a vysokých školách. Podáváním podnětů, publikováním odborných článků a lobováním sdružení dlouhodobě usiluje o lepší a vstřícnější nastavení podmínek pro život cizinců na území České republiky.
„Daný člověk nemá přístup k věcem zanechaným ve státě, který opustil. Nemůže přijít a ukázat v zemi, kde žádá o azyl, důkaz z policejní stanice, že ho někdo pronásledoval, že to ohlásil a snažil se to řešit, ale stát to neřešil. V případě, že je člověk pronásledován, nemá ve stát důvěru,” přibližuje překážky v azylovém řízení Faltová.
Politicky aktivní lidé v některých případech důkazy ve svůj prospěch při azylovém řízení předložit mohou. Jde například o ty, kteří byli zatčeni, zadrženi, a pak propuštěni za účast na demonstracích a existují o tom dostupné online materiály.
Rozhodování v obdobných případech podle Magdy Faltové ze SIMI nebude jednoduché a bude záležet na tom, jak na konkrétní případy budou soudy nahlížet. „Sdružení pro integraci a migraci se ale zatím nesetkalo s případem klienta, který by žádal mezinárodní ochranu čistě z tohoto důvodu, že se chce vyhnout službě v armádě,” dodává Faltová.
Standardní azylové řízení
Postoj k přijímání Rusů prchajících před mobilizací se mezi českými představiteli liší. Podle ministra zahraničí Jana Lipavského (Piráti) dezertéři z ruské armády nesplňují v České republice podmínky pro udělování humanitárních víz, tedy povolení ke vstupu na české území. Podle něj by jejich přijímání mohlo být bezpečnostním rizikem. Toto stanovisko podpořil také Senát. Prezident Miloš Zeman naopak zastává názor, že by takové Rusy Česko přijímat mělo a o riziko nejde.
Ministr Lipavský nicméně dodal, že stále platí, že o azyl si může požádat každý a bude udělen tomu, kdo má na něj podle mezinárodního práva nárok. Také premiér Petr Fiala (ODS) potvrdil, že k Rusům prchajícím před mobilizací bude Česko přistupovat jako ke všem žadatelům o azyl.
21:47
Ruská mobilizace? Chaos a neobjasněná úmrtí u nových branců armády
Číst článek
Česko jako první členský stát Evropské unie plošně pozastavilo vydávání víz pro Rusy. Učinilo tak 25. února, první den po začátku invaze na Ukrajinu. V říjnu navíc vláda schválila, že od 25. října nebudou moci do Česka vstoupit ani Rusové s platným turistickým vízem vydaným jiným členským státem Evropské unie.
Po vyhlášení částečné mobilizace 21. září odjely z Ruska stovky tisíc lidí. Z Ukrajiny pak přišly zprávy, že mobilizovaní vojáci mají nízkou motivaci bojovat, málo zkušeností nebo špatnou úroveň výcviku. Ruský prezident Vladimir Putin i ruské ministerstvo obrany přitom tvrdili, že všichni mobilizovaní projdou před vysláním do války na Ukrajině vojenskou přípravou a povolávací rozkaz obdrží hlavně záložníci se zkušenostmi z bojů.
Mobilizace má podle Putinova prohlášení z pátku 14. října přibližně na konci měsíce skončit, cílem podle něj stále zůstává povolat 300 tisíc lidí. V Moskvě podle vyjádření starosty Sergeje Sobjanina skončila už minulé pondělí. Podle ruských nezávislých médií už nicméně počet odvedených hranici 300 tisíc značně přesáhl.
Uprchlictví podle práva
Kdo má nárok na označení uprchlík, určuje na mezinárodním poli Úmluva o právním postavení uprchlíků, kterou v roce 1951 přijala OSN v Ženevě (jinak také Ženevská úmluva).
V roce 1967 pak její obsah upravil přijatý protokol, který ji učinil univerzálně platnou. Původně se totiž týkala pouze těch, kteří své domovy museli opustit kvůli druhé světové válce. Na dodržování přijatých konvencí dohlíží pomocná organizace OSN Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.
Podle Ženevské úmluvy může být za uprchlíka označená pouze poměrně úzce vymezená skupina lidí. Ačkoli se ve veřejném prostoru tyto pojmy často zaměňují, pojmy imigrant a uprchlík nejsou totožné. Imigrantem je téměř každý, kdo do země přichází na dobu delší než jeden rok a jako motivaci má třeba zlepšení své ekonomické situace nebo přesun do země s příznivějším klimatem.
Zmobilizovaní ruští vojáci budou dostávat v přepočtu 78 tisíc korun měsíčně, nařídil Putin
Číst článek
Uprchlík, který má nárok na azyl, naproti tomu musí splňovat přísná kritéria. Podle Úmluvy takové označení náleží lidem, kteří se nacházejí mimo svou vlast a mají oprávněné obavy z pronásledování z rasových, náboženských nebo národnostních důvodů nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám. Zahrnuto je také pronásledování kvůli zastávání určitých politických názorů. Uprchlík je podle Úmluvy neschopný přijmout ochranu své vlasti nebo ji kvůli uvedeným obavám odmítá.
V současné době má ochranu uprchlíků podle mezinárodního práva v nějaké formě ve svých právních systémech zakotveno 148 států světa. Česká republika je jedním z nich.
Uprchlické právo se v Česku řídí kromě Úmluvy a Protokolu, které jsou hlavními dokumenty, také legislativou na úrovni Evropské unie. Jde o takzvanou kvalifikační směrnici. Ta v sobě v podstatě kopíruje důvody z Úmluvy, které rozvádí ve směru interpretace. Veškerá legislativa je obsažená v zákonu o azylu, kam se z mezinárodního práva překlopila.
