Správný pastevec netrpí pocitem nudy
Život v maringotce netráví jenom kočovní umělci, ale také jeden moravský bača nebo chcete-li po našem pastevec. Stádo vyhání od jara do podzimu v Národním parku Podyjí a jeho ovce spásají trávu z vřesoviště.
Je to tradiční způsob, jak udržet kulturní krajinu a tradičním způsobem vysoký mládenec s dlouhou holí také pase. Michael je od rána do večera jenom se zvířaty, svými myšlenkami a s přítelkyní, což je prý pro absolventa university ideální kombinace.
Ovčácký pes obíhá stádo poněkud zmateně a stovka ovcí se stejně zmateně motá v nízké tvrdém porostu. Fučí studený vítr, hůl drží Michael v rukavicích a kolem hlavy a krku má omotanou šálu jak beduín. Míří na čaj do maringotky, kde čeká Ivana.
„Pastevcova žena? Stará se o pastevce, když přijde zmrzlý domů,“ říká s úsměvem Ivana. „Ne, občas zaskakuji pastvu, když pastevec jde kontrolovat ovce j jiné častuji národního praku. Snažíme se zpracovávat vlnu, takže občas jezdím tkát“
„Sice je to práce celkem nenáročná, ale také závisí na počasí a počtu hmyzu. Spousta lidí by tuto práci brzy vzdala, protože je třeba se srovnat s klidem a s tím, že se zdánlivě nic neděje,“ říká Michal a poznamenává, že zažil pastevce, kteří to vzdali po pár dnech, protože je vyplnil pocit nudy a prázdnoty.
Michael si na pastvě rovná myšlenky už pátým rokem a když si je dorovná a odveze dobytek do ovčína, je na krku zima a tak obvykle mizí do teplých nebo alespoň teplejších krajin. Někdy i s Ivanou.
Po dvojici pastevců zůstává dobře udržovaná kulturní krajina přesně podle zadání Národního parku Podyjí.
