Fotografie Trumpa se Zelenským ve Vatikánu byla zjevením z jiného světa, říká biskup Holub
Podle zpráv z Vatikánu začne výběr nového papeže 7. května. Naváže nástupce zesnulého papeže Františka na jeho odkaz, nebo se kyvadlo vychýlí vstříc konzervativnějším proudům v římskokatolické církvi? „Kardinálové jsou moudří lidé a zvolí toho nejvhodnějšího, který se hodí k tomu, aby dokázal církev obejmout jako celek,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál plzeňský biskup Tomáš Holub.
Co podle vás ukázal sobotní pohřeb papeže Františka?
Pro mě ukázal, že František byl představitelem, který měl obrovskou úctu široko daleko za hranice těch, kteří se vnímají jako římští katolíci. A že to byla úcta, která se týkala ani ne tak jeho zbožnosti, jako jeho lidskosti, způsobu, jak svoji víru žil – přirozeně, autenticky, radostně. Nevnucoval a zároveň velmi přesvědčivě oslovoval.
Katolická církev je dnes možná jedinou křesťanskou církví celosvětového formátu, která se nerozštěpila na kulturních otázkách. Vnímám to jako obrovskou zásluhu také papeže Františka, říká plzeňský biskup Tomáš Holub
Toto se, myslím, projevilo nejenom v obrovské účasti všech politiků – to je možná něco, co je přece jenom u smrti papežů normální – ale v celkové atmosféře a v tom obrovském množství lidí, kteří přišli, aby stáli třeba někde v boční ulici. Jenom proto, aby tam byli.
Skutečná naděje
Jak byste shrnul jeho odkaz? Co přineslo dvanáct let jeho pontifikátu nejenom katolické církvi?
Podle mě přineslo možnost, aby lidé si uvědomili, že se mění epochy. Říkal, že situace, ve které se svět nachází, je zlomová, a že v této situaci je třeba hledat zdroje skutečné naděje. Naděje, která není jenom jakousi reklamní větou, která se říká, protože to lidé chtějí slyšet, ale na kterou je možné se postavit, když je člověku těžko.
Zdá se mi, že to je něco, co přinesl tomuto světu, a že tuto jeho zvěst slyšeli mnozí. Právě proto také teď tak intenzivně reagovali na jeho odchod.
Čím si získal vaše srdce, jestli tedy to dobře chápu a formuloval jsem to výstižně?
Získal si moje srdce svojí prostotou. Tím, jak neobaloval věci do zbožných frází, ale mluvil zcela jednoznačně. Mluvil o tom, že církev je na cestě, že je mnohdy zablácená, že ta různá „kdyby“ poražených generálů, jak on říkal, je něco, čemu je třeba se významně vzdalovat…
Že všechny věci, ve kterých budeme moralizovat, jsou domečkem z karet a že církev, o které sní a kterou chce pomáhat vybudovat, je církví pěšáků, kteří pokračují v boji, jak taky napsal. Tyto výrazy a to, jakým způsobem se potkával s lidmi – přirozeně, vesele a zároveň s vážností okamžiku – to jsou věci, které mě úplně fascinovaly.
A jak si lze uchovat prostotu, normálnost až na samotném vrcholu církevní hierarchie?
Pro mě to je zázrak. Řekl bych, že se v tom významně vnitřně upevnil už v Buenos Aires, kde žil stylem, který se také asi vymykal tomu, jak žili jeho předchůdci.
OBRAZEM: Na 400 tisíc lidí se ve Vatikánu loučilo s papežem Františkem
Číst článek
Možná to vycházelo z jeho velmi dramatické zkušenosti z dob, kdy v Argentině vládla junta, on byl provinciálem jezuitů a sáhl si na to, jak je strašně náročné hledat dobro v dramatických okamžicích, kdy není úplně jasné, co je dobře a co špatně. A přesto jsme pozváni, abychom dobro hledali, abychom v dobro věřili, abychom nepodlehli beznaději nebo nějakému zoufalství.
Myslím, že tam získával duchovní pevnou půdu pod nohama, kterou měl natolik vnitřně v sobě, že ji neztratil ani na římském stolci.
‚Fotografie z jiného světa‘
Bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský napsal na síti X: „Uháním po prázdné ukrajinské dálnici a raduji se ze setkání Trumpa a Zelenského na pontifikově pohřbu. Doufám, že papež František dokáže drobné ‚zázraky‘ i po své smrti.“ Je namístě takový optimismus? Ptám se na váš osobní názor.
Musím říci, že mě napadlo něco podobného, co pana Landovského – že to je jeden z prvních přímluvných činů papeže Františka po tom, co přešel po mostu na druhou stranu k Hospodinu, protože ta fotografie Trumpa se Zelenským v prázdné katedrále svatého Petra pro mě byla něčím až zjevujícím se z jiného světa. Takže věřím, že to tak může být. Věřím, že tady František byl trošku při díle.
Je šance, že by mohl být zvolen papež, který by dokázal sjednotit rozdělenou římskokatolickou církev? Anebo necítíte, že by byla rozdělena?
Katolická církev je dneska téměř jedinou křesťanskou nebo možná úplně jedinou křesťanskou církví celosvětového formátu, která se na kulturních otázkách nerozštěpila. A to vnímám jako obrovské pozitivum a jako obrovskou zásluhu také papeže Františka.
To, že rozdílnost názorů vázaných na kulturní pozadí a na to, z jakých podmínek lidé přicházejí, tady bude existovat do budoucna, je realitou. Ale myslím, že jde o to, aby to byla realita, která pomáhá vidět věci šířeji a komplexněji.
Do rodné Argentiny se papež nevrátil. Vystupovali proti němu prezidenti, považovali ho za oponenta
Číst článek
Nejzásadnější je, aby se uchovala jednota v tom, že máme uprostřed oltář, na kterém se opakuje, že Bůh tady je pro člověka do krajnosti lásky. Myslím si, že František se o to snažil a že se mu to dařilo. Na jedné straně byla respektována různost a různorodost, ale to podstatné zůstalo. Věřím, že v tomto směru to bude i za jeho nástupce.
Co všechno volitelé podle vás musí zvažovat nebo zvažují? Co hraje roli? Třeba to, že bývalý papež byl jezuita, čili je malá pravděpodobnost, že by mohl být další z tohoto řádu? Byl neevropský, čili se to vrátí do Evropy? Jak to vidíte vy?
Je mým velmi subjektivním přesvědčením, že kardinálové jsou moudří lidé a zvolí toho nejvhodnějšího, který se hodí k tomu, aby vedl církev a dokázal církev obejmout jako celek v roce 2025. A že v okamžiku, kdy se zjistí, že ten, který to dokáže nejlépe, je jezuita, tak bude zvolen jezuita. Když to bude někdo z Jižní Ameriky, tak bude z Jižní Ameriky.
Nehraje to zásadní roli, že by se vyvažovalo. Jak se říká, že voliči vyvažují, tak si myslím, že kardinálové se modlí a nevyvažují.
Přikloní se konkláve k osobnosti, která bude pokračovat v reformách a v otevřenosti církve? Kdo nahradí Jana Graubnera na pozici pražského arcibiskupa? A měli by ve vatikánských strukturách dostat prostor mladší lidé? Poslechněte si celý rozhovor, audio je v úvodu článku.
