V Lagosu vyrostla malá Čína. Část Nigerijců se obává rostoucího vlivu Pekingu
U brány v křiklavě rudé zdi s cimbuřím zastavilo první auto. Skrz ztmavená skla není vidět, kdo sedí uvnitř, ale hlouček mužů posedávajících ve stínu přístřešku u blízkého taxi ranku má jasno. „To jsou Číňani. Ti vždycky jezdí autem,“ vypráví mi řidič mototaxi, čekající na zákazníky. U takzvaného China Townu, střediska čínské komunity v Lagosu, má stanoviště už léta. Číňany ale v okolních ulicích nikdy neviděl, protože prý nikdy nechodí pěšky.
Přesný počet Číňanů v Nigérii není znám. Odhadem jich ale v západoafrické zemi žijí desítky tisíc. Jsou to úředníci, poradci, podnikatelé, technici.
Přicházejí sami nebo následují zakázky, které čínské společnosti v Nigérii získávají. Centrem jejich komunity je potom Čínské obchodní centrum, kterému ale nikdo neřekne jinak, než China Town.
Není to čínská čtvrť, spíš hrad. Kolem dokola ho obklopují rudé vysoké zdi s cimbuřím. K vstupní plechové bráně dokonce vede cosi jako most přes suchý příkop.
Uvnitř China Townu je všechno – byty, restaurace, obchody, dílny, ordinace nebo třeba cestovní kancelář. V objektu rozčleněném na náměstí, ulice i patra sice pracuje několik Nigerijců, většinou ale mají čínské nadřízené. Třeba jako Mesoma a Chiniere.
„Díky nim je tady víc pracovních příležitostí. Ale neumí moc anglicky, jen základní slovíčka. Tak se učíme čínsky, abychom jim rozuměly,“ vypráví Radiožurnálu dívky jedna přes druhou. Stojí přitom v potemnělém obchodě s oblečením. Ten patří společně s dalšími dvěma obchody v ulici čínskému obchodníkovi, který nás pozoruje zpovzdálí, od stojanu s botami.
Centrum vystavěl v roce 2004 Guo Ping Sun, který do Nigérie přišel na konci 80. let. Původně chtěl z mořské vody těžit sůl, ale jeho podnik zkrachoval. Nyní ho živí China Town.
Nigérie ho podle jeho slov přilákala, protože je obrovská a plná příležitostí. „Je dnes jako Čína. Je veliká, žijí tu miliony lidí. Můžeme tu stavět továrny, protože Nigerijci žádné nemají,“ vypráví s pomocí svého dlouholetého přítele a tlumočníka Julia Salomona.
Uzavřená komunita
Jen v Nigérii momentálně existuje asi 170 čínských firem různého zaměření. Podle novinářky Ejiry „Lady E“ Umukoroové z Delta Radio nemá čínské podnikání pro Nigérie zásadní význam.
„Peníze tady nezůstávají. Když jde o nějakou národní zakázku, Nigérie si od Číny na projekt půjčí a pak ho zase Číně splácí. Ty projekty tu zajišťují zase čínské firmy, kterým naše vláda platí. A peníze z čínských firem, které tu působí, tady nezůstávají, ale jdou do Číny. Je to začarovaný kruh. Naše ekonomika se nerozvíjí. Čínské investice jsou jen iluzí. Ty peníze se točí, ale v Číně, ne u nás,“ popisuje svůj názor na působení asijské velmoci.
Ústav Akademie věd odvolal manažera Hrubce. Působí v čínském institutu podezřelém ze špionáže
Číst článek
Vinu vidí hlavně na straně nigerijských autorit, které na tom různě profitují, ale taky na straně obyčejných Nigerijců, kterým to nevadí. „Je to nastavením jejich mysli,“ myslí si. „Všechno v jejich životě řídí víra a oni nemají vlastní vůli s čímkoliv něco dělat. Dokud se to nezmění, nenastane ani změna v systému.“
Podle ředitele Nigerijského státního rádia Prince Adeiynky Amosua žijí Číňané ve velmi uzavřených komunitách. „Často společně obývají i byty. Není výjimkou, že jich tam žije třeba deset,“ popisuje jejich život.
„Neintegrují se. Žijí podle svých zvyků, tradic, neadaptují se na nigerijský způsob života.“ Číňané se v tom podle Amosua moc neliší od Indů, kteří v zemi taky tvoří uzavřenou společnost, rozeznatelnou od ostatních třeba i nošením svých tradičních šatů.
Změnu vidí třeba u mladých Číňanů, kteří jsou společenštější. „Chtějí se bavit s ostatními, chtějí žít,“ popisuje. Mladé ženy z Číny pak prý často v Nigérii hledají manžela.
Celý pořad Kateřiny Havlíkové najdete v audiozáznamu.
