Pozdravy ze Sibiře. O šamanech, fízlech a chirurzích bez diplomu
Rozlehlá a mrazivá, řídce obydlená, s krásnou přírodou a svébytnou kulturou. Taková je Sibiř neboli ruský Dálný východ. Je to ale také kraj, kam se dřív posílali vyhnanci – teď tu bývají internováni političtí vězni. Místní se tu potýkají s alkoholismem a dalšími drogovými závislostmi, se sociálními problémy a deziluzemi z neúspěšného boje za nezávislost. A abychom nezapomněli: díky jednomu politickému příteli si Sibiř oblíbil i Vladimir Putin.
Takto pestrý region proto nemohl uniknout pozornosti podcastu Na Východ! Josef Pazderka a Ondřej Soukup se v něm vydávají do republiky Tuva, ležící v jižní části Sibiře u mongolských hranic.
Na pomoc si berou jednoho z nejpovolanějších českých průvodců – fotografa Stanislava Krupaře, který do Tuvy jezdil pravidelně od roku 1998. Proč?
„To je skoro otázka pro psychoanalytika. Mě tam vždycky přitahovala ta neuvěřitelná svoboda, což zní docela absurdně v kontextu Ruska. Jakože Rusko a svoboda, to jde spíš proti sobě. Ale já jsem v Tuvě nacházel ohromnou svobodu,“ uvádí Krupař.
„Člověk prostě odejde jen pár kilometrů z města, může se ztratit v tajze, tam si žít po svém a všechny autority poslat k šípku. A mnozí to tak vlastně dělají do dneška,“ vysvětluje host 11. epizody.
Falešní šamani
Úplně na začátku ho uchvátily hory – skoro nedotčené a spoře osídlené pohoří Altaj. Postupně ale čočku jeho fotoaparátu začali přitahovat i lidé. Hlavně šamani. Ti hrají v místních komunitách stále důležitou roli a jsou také jedním z magnetů pro turisty, když se do Tuvy vydávají, poznamenává Pazderka.
Takový zájem samozřejmě vytvořil i pomyslný trh se šamany a vedle skutečných tu v současnosti najdeme i falešné. To ale Stanislavu Krupařovi při dokumentování šamanských rituálů nevadilo.
„Já jsem tam nejezdil za nějakým duchovním zážitkem. Šlo mi spíš o jakousi vizuální antropologii a o to, abych pochopil přemýšlení těch lidí. Tuvinci a jižní Sibiř je pro mě vlastně taková hraniční exotika, kde ještě lidi můžu pochopit a dohlédnout, jak uvažují a co si myslí o světě,“ říká fotograf.
„Když jsem na reportáži v Somálsku nebo v Burkině Faso, tak to už je pro mě tak čirá exotika, že už vlastně vůbec nevím, co se lidem honí v hlavě,“ vysvětluje.
Jak nicméně v podcastu připomíná Soukup, dělení na pravé a falešné šamany není aktuálně jediné. Další hranu vnesla do jejich společenství válka na Ukrajině.
Z Tuvy, stejně jako ze sousední Republiky Burjatsko, totiž pochází vysoké procento odvedenců do armády. A v přepočtu na obyvatele jich i velký počet ve válce umírá. Přesto řada tuvinských šamanů válku dál otevřeně podporuje, slouží rituály pro její úspěch a obřady za padlé vojáky.
Rusko kontroluje Marjinku. ‚Osvobození‘ ukrajinského města oznámil ministr obrany Šojgu
Číst článek
Profízlovaná periferie
„Tuva je periferie periferií a je úplně profízlovaná,“ komentuje to Krupař. „Pokud tu chcete nějak existovat, nemůžete si dovolit proti režimu vystupovat. Takže si všichni, včetně šamanů, kteří chtějí dělat svoji profesi, v lepším případě můžou dovolit mlčet, ale mnohem víc je vyžadovaná aktivní angažovanost.“
Není to tedy tak, že by měl Kreml v Tuvincích neochvějnou podporu. Na druhou stranu, speciální vztah tu existuje, a to díky současnému ministru obrany Sergeji Šojguovi.
Ten pochází právě z Tuvy a je oním politickým přítelem, který Vladimiru Putinovi ukázal krásy Sibiře jakožto dovolenkové destinace. Tato blízkost, stejně jako Šojguovy pravomoci a takřka neomezené finanční prostředky, kterými jeho ministerstvo momentálně disponuje, mnoha Tuvincům stále imponují.
Jak Stanislav Krupař v podcastu Na Východ! přiznává, naposledy byl v Tuvě na podzim roku 2021, čtyři měsíce před ruskou invazí na Ukrajinu.
Na Ukrajině bojuje 617 tisíc ruských vojáků. Druhá mobilizace není potřeba, řekl Putin
Číst článek
Kvůli svým syrovým fotografiím z války, jimiž dokumentuje zločiny ruské armády (v čele s krutými a obávanými vojáky z Tuvy), se teď musel smířit s tím, že vrcholky Altaje a ulice hlavního města Kyzyly hned tak zase neuvidí. Možná už nikdy.
„Je to pro mě strašně těžké. Ale na druhou stranu naříkat, když stovky tisíc lidí na Ukrajině přicházejí o život, je nevkusné. Pro mě osobně je tragédie to, že Tuvinci, které nemůžu nemít rád, protože jsem s nimi strávil hodně času, přijíždějí na Ukrajinu a páchají tam prostě šílené věci,“ uzavírá.
Co patří k jeho nejsilnějším zážitkům v Tuvě? Jak zvládá tamní siberii? A jak republiku Tuva proměňuje její momentálně nejznámější rodák, ministr Sergej Šojgu? Poslechněte si v 11. dílu podcastu Na Východ!
