Prodané kandidátky a zmizelé peníze od Babiše. Slovenský novinář zkoumal fungování Ficovy strany

Investigativní novinář Marek Vagovič téměř 20 let sleduje slovenskou stranu Smer, její počínání i zákulisí. Za tu dobu popsal leccos - od slovenské stopy Andreje Babiše až po případ podobný vraždě Alexandra Litviněnka. Teď o tom vydal knihu, která výpověď za výpovědí vykresluje, jak funguje strana premiéra Roberta Fica, co vše se odehrává v jejím zákulisí, a vysvětluje, proč se o tom členové strany bojí mluvit.

Rozhovor Bratislava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Marek Vagovič pracuje jako investigativní novinář už téměř 20 let. | Foto: Eva Mošpanová

Robert Fico se ve slovenské politice začal výrazně objevovat na přelomu tisíciletí. Zhruba stejně dlouho sledujete jeho kariéru i vy. Kdy jste si poprvé řekl, že tomuto muži je potřeba věnovat pozornost?
Prvním okamžikem byla asi „noc dlouhých nožů" v roce 1994, kdy HZDS Vladimíra Mečiara, SNS Jána Sloty a Sdružení robotníků Slovenska Jána Ľuptáka vytvořily vládní koalici a z parlamentu ovládly všechny státní instituce. Robert Fico tehdy jako velice ambiciózní a jeden z nejschopnějších mladých politiků Strany demokratické levice zůstal během té noci jako jediný opoziční politik sedět v jednacím sále.

Vnímalo se to dvojsečně – někteří opoziční politici se ptali, proč tam zůstal. Všichni demonstrativně odešli, on tomu ale přihlížel, čímž údajně legitimoval ovládnutí státu. Mluvil jsem o tom s politiky SDL, zda to, že tam bude, byla dohoda, nebo jeho vlastní iniciativa. Oni řekli, že to bylo dohodnuté. Robert Fico byl ale politik, který s tím velice rád souhlasil, protože už tehdy na sebe rád poutal pozornost. Během té noci ale oponoval a kritizoval je za to, co dělali. Nebyl tam tedy jenom jako tichý přísedící.

Tehdy zaujal jako velice schopný řečník, talentovaný právník, který umí podat i složité věci jednoduše, umí oslovit publikum, a tohle byl asi první moment, kdy si ho mnozí všimli.

Na Slovensku vyšly do ulic tisíce lidí, protest proti korupci začal díky dvěma studentům

Číst článek

Už v roce 2002 ale Fico šel do voleb s obrovskou kampaní, jejíž celková hodnota dodnes není zcela jasná, mluví se ale o 250 až 280 milionech slovenských korun. Jak se mladému politikovi bez silné strany a velkých zkušeností povede za pár let sehnat takový obnos peněz?
Po rozdělení Československa, kdy Vladimír Mečiar a jeho kumpáni ovládli Slovensko, začali privatizovat státní majetek. Mečiar ho rozdával podle stranického klíče a ovládla ho skupina spřízněných podnikatelů napojených na HZDS.

Když Mečiar přestal být po volbách v roce 1998 perspektivní, tihle podnikatelé se pragmaticky přesunuli k Robertu Ficovi. Vznikla skupina pěti akcionářů, kteří podpořili Smer - Vladimír Poór, Juraj Široký, Jozef Brhel, Ivan Kiňo a Ján Gabriel. Všichni byli nějakým způsobem spjati s HZDS, kromě Širokého, ten měl ale velice blízký vztah s Ivanem Gašparovičem.

Těchto pět investovalo do Smeru. Ne oficiálně, ve výročních zprávách to nenajdete, ale je jasné, že tak velkou kampaň nešlo financovat z členských příspěvků nebo drobných sponzorů. V letech 2000 až 2002 vložili své "akcie" do Smeru, přičemž počítali s tím, že Robert Fico bude už v roce 2002 vítězem voleb. Rozdělovali si i místa na kandidátce a Bohumil Hanzel (spoluzakladatel strany Smer, pozn. red.) říká, že existuje smlouva mezi Ficem a pětici akcionáři s tím, že jeden z nich je zastupuje. Těchto pět akcionářů mělo prvních pětadvacet míst na kandidátce, každý z nich pět. Mně se povedlo propojit minimálně deset lidí z první pětadvacítky s oligarchy.

Slovenský novinář Marek Vagovič | Foto: Eva Mošpanová

Říká se jim akcionáři kvůli smluvním odměnám za sponzoring?
Já jsem tu smlouvu neviděl. Hanzel říká, že ji viděl a je notářsky ověřená. Existuje ale smlouva mezi Fedorem Flašíkem (bývalý koordinátor financování volební kampaně Smeru, poz. red.) a Ľubomírem Blaškem. To je podnikatel, který podporoval i Pavla Ruska a pragmaticky chtěl udržet svůj byznys i po volbách 2002. A právě v této smlouvě, kterou jsme získali i zveřejnili, se explicitně píše, že se jí přistupuje k závazkům jiných sponzorů. Z toho vyplývá, že existuje i nějaká jiná smlouva, kterou jsme neviděli.

Existuje také nahrávka hlasu podobného Ficovu z roku 2001. Nahrál si ho jeden ze stranických kolegů. Fico na ní říká, že shání peníze i sám vlastní hlavou, že sehnal 75 milionů korun, které jsou od jednoho z pěti sponzorů.

Oni (sponzoři) v roce 2002 počítali s Ficem jako s budoucím premiérem, ale Fico nevyhrál a navzdory masivní kampani dopadl hůř, než si myslel. Nicméně mu dali šanci, takže strana i díky utajeným sponzorům zvítězila v roce 2006. Tam poté můžeme sledovat, jak postupně šli nejen na kandidátku, ale i do vlády, státních podniků, obsadili dozorčí rady, představenstva a začali získávat státní zakázky.

Premiéra filmu Únos rozvířila na Slovensku debaty o zrušení Mečiarových amnestií. Pro je 68 procent lidí

Číst článek

Sponzoring v politice je poměrně běžný, stejně tak i zákulisní dohody. U Smeru jsou ale překvapivé podepsané konkrétní smlouvy. Proč k nim přistoupili?
O Blaškovi se ví, že to byl velice opatrný člověk, který si chtěl všechno pojistit. A jistým způsobem je to pojistka. Kdykoliv se to může zveřejnit a pro politika to může být velice nepříjemné. Stejně si to podle mě podchytili i další akcionáři, protože věděli, že když to mají na papíře, Robert Fico bude poslouchat. Robert Fico se stal vazalem oligarchů, v politice se nechová svobodně. Když jsem to zveřejnil, byl z toho velice nervózní.

Ve smlouvě s Blaškem jsou konkrétní sumy a data podepisované rukou. Zřejmě to domlouvali na poslední chvíli těsně před volbami. Každý odstavec je podepsán zvlášť, aby nedošlo k podvádění. Blaško zemřel v roce 2004 na infarkt, takže závazky Smeru vůči jeho osobě se nenaplnily. Zřejmě dostal jenom lidi na kandidátku, ale když se stal Fico premiérem, už nežil. Smlouva tedy šla do ztracena.

Neexistuje možnost, že by se tohle dělo bez vědomí Roberta Fica jenom z iniciativy jeho stranických kolegů?
Jednak existuje nahrávka, ze které vyplývá, že to nebylo bez jeho vědomí, a jednak Bohumil Hanzel, se kterým jsem dělal rozhovor v roce 2010, velice otevřeně popsal fungování strany a její financování. Říkal to oficiálně, pod svým jménem, s rizikem, že může být žalován.

On tvrdil, že Robert Fico věděl o každé koruně, která přišla do Smeru a že byly tři způsoby financování: od Flašíka, druhý od Hanzela a třetí od Fica. A Fico věděl, jak vše funguje a měl nad tím kontrolu. Z nahrávky dokonce vyplývá, že se chtěl vymanit od Flašíka, protože si zřejmě začal dělat příliš velké nároky vzhledem k pozici, kterou měl.

Jako o jednom ze sponzorů Smeru se mluví také o Andreji Babišovi. Nikdy se to ale nepovedlo prokázat. Kolik se toho o jeho dárcovství vlastně ví?
Já jsem měl informaci, že (Smeru) dal 60 milionů korun před volbami 2006, ale těžko se to ověřovalo, protože v účetnictví to není. Sháněl jsem proto někoho, kdo mi to potvrdí. Tehdy jsem oslovil asi patnáct politiků Smeru. Někteří to nepřímo potvrdili, nebo nevyloučili, ale nikdo neřekl přímo, jak to vlastně bylo. Až poté se mi povedlo narazit na tehdejšího poslance Vargu, který měl také vazby na oligarchy. A jelikož nebyl příliš obratný v mediální komunikaci, tak nakonec řekl jo, mluvili jsme o tom na předsednictvu, že Babiš daroval peníze, ale ty peníze se neobjevily v účetnictví Smeru, protože si je měl nechat Flašík.

Ptal jsem se na to Ficova mluvčího a on se tvářil, že nic takového nebylo. Ale když jsme zveřejnili nahrávku rozhovoru s poslancem Vargou, změnil taktiku a řekl ano, bavili jsme se o tom, ale jenom v rovině drbu. Nicméně kdyby se nic takového nestalo, tak by Robert Fico nevyházel krátce před volbami z kandidátky 13 Flašíkových lidí. A vyčistil ji radikálně, včetně jeho (Flašíkovy) budoucí manželky Moniky Beňové.

Bylo to kvůli podezření, že si vzal peníze od Babiše?
Důvěryhodné zdroje zevnitř Smeru říkají, že tohle byl hlavní důvod. Dokonce se mluvilo o třech konkrétních případech, kdy si měl Flašík nechat peníze od utajených sponzorů strany.

Myslíte tedy, že ty peníze se do Smeru přece jen nakonec nějak dostaly?
To nevím. Babiš to popírá, všichni se tváří, že nic takového nebylo, ale Varga potvrdil, že o tom mluvili. Smer potřeboval hodně peněz i před volbami 2006, protože to byla mimovládní strana. Ambiciózní Robert Fico, který šel tvrdě po vládě, byl ještě odkázán i na zdroje od utajených sponzorů strany. Myslím, že nakonec se rozplynuly v rámci paralelního účetnictví, jak tomu říkal Robert Fico.

Marek Vagovič

Narodil se roku 1974, od svých šestadvaceti let pracuje jako investigativní novinář. Postupně prošel redakcemi deníků Pravda, SME a týdeníků .týždeň a Domino fórum. Momentálně pracuje jako šéf investigativního týmu a komentátor portálu Aktuality.sk. Za svou práci získal sedm novinářských cen a dalších osm nominací. Koncem roku 2016 vydal knihu o zákulisí Smeru Vlastní hlavou: Jak prodal Fico zemi oligarchům. Z knihy se do února letošního roku prodalo 30 tisíc kusů a slovenská internetová knihkupectví ji řadí mezí své nejprodávanější tituly.

Některými rozhodnutími ale politici Smeru Babišovi pomohli...
Ano, například dotacemi pro Duslo Šaľa (chemický podnik Agrofertu na jihozápadě Slovenska, pozn. red.). To dostalo 60 milionů eur za druhé vlády Smeru a tehdejší ministr hospodářství, který byl v té věci zaangažovaný - Pavol Pavlis - je člověk, který podnikal s Babišem.

Nebo poslanec Maroš Kondrót, který sa zná s Babišom z Petrimexu. Ten prosadil v parlamentu změnu, která usnadnila Babišovi čerpat zmíněnou dotaci. Babiš tu opravdu měl své lidi, přes které se snažil prosadit svůj vliv ve slovenské politice. Počítal s tím, že Robert Fico bude premiér, takže má logiku, že se to snažil nějak pojistit. A pokud byla jeho investice do Smeru 60 milionů korun, vrátila se třicetinásobně, protože na dotaci dostal 60 milionů eur. Pro Babiše to bylo mimořádně výhodné.

Ví se vlastně, jaké jsou dnes vztahy mezi Ficem a Babišem? Když před nedávnem soud rozhodl, že Babiš nebyl agentem StB, spekulovalo se, že na tom může mít podíl i fakt, že Smer do velké míry ovládá slovenské soudnictví.
Nevím, jestli přímo u soudu. Ale dělal jsem rozhovor s ředitelem Ústavu paměti národa, který naznačoval, že existovaly nějaké tlaky. Krátce před českými volbami v roce 2013 si ho dokonce zavolal Robert Fico, který mu řekl, aby se nenechali vtáhnout do nějakých politických her.

Byl jsem u toho soudu a musím říct, že soudkyně, která rozhodovala o Babišovi, je považována za dobrou a čestnou, a myslím, že proces vedla férově. Vůbec bych ji nepodezříval z toho, že chtěla hrát ve prospěch Babiše. Problém byl v tom, že příslušníci StB, kteří měli Babiše řídit, odmítli vypovídat nebo cokoli potvrdit, takže ho svým způsobem kryli - vymlouvali se na mlčenlivost a podobně. A navíc v jeho prospěch ještě svědčil Milan Žitný (bývalý člen tzv. lustrační komise při ministerstvu vnitra, pozn. red.). Všechna ta svědectví a nemožnost dostat z lidí více, než bylo v archivech, vedly k tomu, že soudkyně nemohla rozhodnout jinak, než jak rozhodla.

Fico se kolem české politiky objevil ještě jednou, když se účastnil setkání s Mirkem Topolánkem a Markem Dalíkem, kde se jednalo o nákupu pandurů. Dnes ale tvrdí, že žádné pandury nakupovat nechtěl. Co tam tedy dělal?
Robert Fico má velice blízký vztah s Miroslavem Výbohem, který se také zúčastnil zmíněné schůzky. To je mecenáš druhé vlny, který se prosadil po volbách 2006. Vztah Robert Fico - Miroslav Výboh je velmi důvěrný. Fico přiznal, že se přátelí dvacet let. Koneckonců syn Miroslava Výboha je Ficovým sousedem v komplexu Bonaparte. Mají byty na stejném podlaží, což podle mě není náhoda, protože když se chce Miroslav Výboh setkat s Robertem Ficem mimo očí veřejnosti, dá se to velice lehce přikrýt legendou, že jde za synem.

O tom (o účasti Fica na setkání) vypověděl Marek Dalík. Fico říká, že nechtěl nakoupit, ale byl to mezinárodní obchod, kde, kdyby se to dělalo společně, byla by větší šance dotáhnout to do konce. Samotnou schůzku nepopřel. Řekl, že Výboh je jeho přítel a u vína se bude setkávat, s kým chce. 

Vůbec mě proto nepřekvapilo, že Robert Fico měl být zainteresován do nákupu pandurů. Lobboval osobně i u čínského premiéra za firmu blízkou oligarchovi Jozefu Brhelovi, která chce postavit vodní elektrárnu za miliardu eur.

Lidé, kteří mluví o pozadí Smeru, čelí v lepším případě obviněním z toho, že jsou lháři, v horším výhrůžkám žalobami atd. Nakolik nebezpečné je vlastně o Smeru mluvit?
Bohumila Hanzela evidentně zastrašili v době, kdy začal mluvit o financování Smeru. Měl jsem se s ním setkat týden před volbami 2010 - měl mi donést další důkazy mimo toho, co říkal oficiálně. Na setkání přišel s tím, že mi nic nedá, a odevzdal mi papír formátu A4. Bylo tam napsáno, že ho podrazil jistý novinář a že jeden z oligarchů mu pohrozil, že když nepřestane mluvit, dopadne špatně. Hanzel se lekl, podal mi ruku a odjel do zahraničí. Po volbách se vrátil, ale s novináři už nekomunikuje.

Poté zde byla Renáta Kolenčíková. To je bývalá funkcionářka Smeru, která začala loni na podzim mluvit o korupci Smeru v Nitře, ale i o nejvyšší úrovni. Tvrdila také, že má notářsky ověřené důkazy, a byla vypovídat na policii. Smer na ni tehdy velice ostře vyběhl, pohrozil jí soudní žalobou a ona se úplně stáhla.

Už to není jako za Mečiara, že by každého, kdo se nějakým způsobem postaví vládní moci, někde fyzicky napadli a zmlátili, snaží se to dělat jinak. Kupříkladu pohrozí firmám, že přijdou o zakázky, nebo lidem, že ztratí zaměstnání. Fico drží Smer pohromadě i proto, že členové strany a jejich rodinní příslušníci jsou na něm existenčně závislí. Obsadili tisíce míst ve státní správě i na komunální úrovni, kde vyhrál volby Smer. Fico si tímto způsobem koupil jejich loajalitu a mlčenlivost – kdyby se ozvali, ztratí všechno.

Proto už v podstatě nikdo nevystupuje. Europoslankyně Monika Beňová si to může dovolit, protože je zabezpečená, také její kolega Borisa Zala (oba vysoce postavení členové strany, pozn. red.), ale nižší úrovně si jednoduše netroufnou. A navíc, když se postavíte Smeru tak, jak to udělal bývalý šéf vojenské tajné služby Roman Mikulec, tak proti vám zinscenují akci s přehlídkou auta, kde vám někdo podstrčí utajené dokumenty, aby vás zkompromitoval a trestně stíhal. Buď přitlačí přes žaloby, ekonomickou hrozbu nebo takhle přímo. V principu se objeví tak jeden svědek za pět let, který něco řekne.

Není tedy pro vás jednoduché najít lidi ochotné mluvit?
Není, musím s nimi mít vybudovaný dlouholetý vztah a důvěru. Ani s Hanzelem to nebylo tak, že by začal ze dne na den mluvit. Dlouho jsme spolu komunikovali, přičemž věděl, že ho neodkryju, abych mu neublížil. Oficiálně začal mluvit až v momentě, kdy přetekla sklenice. Ale udělal to jednou a konec.

Není lehké prorazit přes vládní moc. Málokdo je takový hrdina, že si řekne, že je mu to jedno a ať se stane, co se stane. Každý si spočítá, co bude dělat poté. Bude chvíli hrdina v médiích a pak má zkažený celý život.

Proto jsem rád, že se mi povedlo sehnat tu sponzorskou smlouvu, nahrávku Ficova hlasu i oficiální svědectví Bohumila Hanzela, to jsou v podstatě jediné silné důkazy.

Asi nejzvláštnější je osud plukovníka Vladimíra Suchodolinského, který poukázal na tunelování vojenské rozvědky za první Ficovy vlády a krátce poté zemřel na velice agresivní druh rakoviny. Má Slovensko svého Litviněnka?
Mluvil jsem s ním o tom. Jeho zdravotní problémy mohl způsobit stres i tlak vládní moci, kterému čelil. Zpočátku to trochu podceňoval, něco ho pobolívalo, jel k doktorovi, dal si ibalgin a nijak to neřešil. Poté zjistili, že má rakovinu v pokročilém stadiu. Léčil se, bojoval a chvíli to vypadalo, že se z toho dostane, ale už bylo asi příliš pozdě.

V posledním rozhovoru, který jsme s ním dělali před smrtí, říkal, že po naléhaní rodiny si nechal zkontrolovat auto, zda mu někdo do sedadla nenamontoval externí zářič. Lékař mu totiž řekl, že jeho diagnóza může vzniknout i při styku s radioaktivitou. Nic takého se ale podle něj nepotvrdilo, takže říct, že ho chtěl někdo odstranit, by byla spekulace. Nedá se to vyloučit, ale nemáme o tom žádné důkazy. V minulosti se navíc dlouhé léta pohyboval na Ukrajině, jenom několik desítek kilometrů od Černobylu. Je proto možné, že jeho zdravotní problémy způsobil i pohyb v tomto prostředí.

Fico vyhlásil boj korupci. Pokud je opravdu tak velká, musíme o ní mluvit, řekl

Číst článek

V posledních letech zasahují kauzy, kterým čelí Smer, vysoko. Koncem roku 2014 musel kvůli předraženému nákupu CT přístroje odstoupit předseda parlamentu Pavol Paška, poslední měsíce se křeslo kýve pod ministrem vnitra Robertem Kaliňákem, jehož kauza Bašternák nejspíš připravila o pozici dvojky ve straně. Postřehl jste, že by ve Smeru vládla panika?

Nenazýval bych to panikou, ale vědí, že už nebudou jako strana růst. Už budou jenom pomalu padat, přičemž ten pád můžou jenom přibrzdit, ale ne zastavit. Je to přirozené, ve vysoké politice jsou bezmála dvacet let, i Mečiar po dvaceti letech skončil. Mají podobné voliče a všechny ty kauzy přispívají k tomu, že Smer pozvolna klesá.

Jeho politici ale mají velký respekt z protikorupčního pochodu, který byl v dubnu v Bratislavě, protože jde o iniciativu, kterou nemá nikdo pod kontrolou. Dva středoškolští studenti – Karolína Farská a Dávid Straka – zorganizovali protest, na který přišlo kolem deset tisíc lidí. Budou navíc další pochody v dalších slovenských městech. Ve Smeru se obávají podobného scénáře jako v Rumunsku - že lidé budou spontánně protestovat, že se to bude postupně nabalovat. Mají strach, že ulice bude tlačit nejenom na odchod ministra Kaliňáka, policejního prezidenta a speciálního prokurátora, ale že to může vést až k pádu vlády.

I proto, že se chystal tenhle pochod, byl Robert Fico najednou velice iniciativní při zrušení Mečiarových amnestií, které 20 let odmítal. Chtěl mít výsledek ještě před pochodem, protože to je jeden z požadavků. Policie zároveň obvinila podnikatele Bašternáka s vazbami na Smer, kterého si několik let nikdo nevšímal. Trestní řízení se však vede takovým způsobem, že se z toho může v pohodě vyvléct.

Robert Fico imituje boj proti korupci. Ví, že je zle, protože lidé vnímají korupci jako jeden z největších problémů současného Slovenska. Smer si uvědomuje, že musí udělat něco zásadního, ale zatím překrývá vlastní bezmocnost jenom marketingem, případně se snaží vysunout do popředí mladší generaci politiků. S Robertem Ficom nyní chodí na výjezdy straníci jako Peter Pellegrini, Juraj Blanár, Denisa Saková a další. Tedy neokoukané tváře, které za sebou nemají žádné vážné skandály.

Robert Fico se na stáhnutí chystal už v roce 2014, kdy kandidoval na prezidenta, což mu nevyšlo. Mluví se o tom, že by podobné plány existovaly nyní?
Mluvilo se o tom loni, kdy měl vážné zdravotní problémy se srdcem. Pokud by se o zhoršily a Smer by muset řešit otázku lídra, výrazně by to zamíchalo kartami ve Smeru i na politické scéně. I Marek Maďarič (místopředseda Smeru a ministr kultury, pozn. red.) říká, že Smer by se měl připravit na situaci bez Roberta Fica. Nevím v jaké je momentálně kondici, vypadá, že v dobré, ale po operaci srdce neměl dostatečně dlouhou rekonvalescenci. Několik měsíců měl mít klidový režim, ale nedodržel to a jede ve vysokém tempu. Dokdy to tak vydrží, je otázkou. Fico ale tvrdí, že chce jít do dalších voleb jako lídr a znovu je vyhrát.

Roberta Fica a jeho stranu sledujete už téměř dvě dekády. Jak se za tu dobu změnil?
Na začátku měl zřejmě i nějaké ideály. Jako každý politik, který má ambici vyhrát už první volby, se ale spojil s oligarchy, aby měl dost peněz na kampaň a větší šanci uspět. Podobně to udělal i Radoslav Procházka v prezidentské kampani. Černé fondy měl i Helmut Kohl, problémům s financováním se nedokázala vyhnout ODS ani ČSSD. Skoro každá strana, která chce okamžitě ovlivňovat politiku, se v nějaké míře spojí s podnikateli s pochybnou pověstí.

Problém je, že od toho momentu nebyl Fico svobodný. Závazku, který vyplynul z jeho vztahu s utajenými sponzory, přizpůsobil celou politickou kariéru. Nechoval se jako odpovědný státník, který by mohl zemi významně posunout vpřed. Po Dzurindových vládách ji přitom přebral ve skvělé kondici, byl tu desetiprocentní hospodářský růst. Místo toho, aby to využil, ale začal rozhazovat a podvádět. Soustředil se jen na to, aby se udržel co nejdéle při moci.

Slovensko na tom není z hlediska ekonomiky špatně, ale Fico promrhal deset let. Vede jen udržovací vládu, nedělá žádné reformy. Od momentu, kdy se stal poprvé premiérem, neudělal nic, co by si dějiny zapamatovaly. Jeho až chorobná touha po moci způsobila, že podepsal smlouvu s ďáblem, jak říká Bohumil Hanzel. Od tohoto momentu to s ním jede už jen dolu z kopce.

Úryvek z knihy Marka Vagoviče Vlastní hlavou: Jak prodal Fico zemi oligarchům


Babiš nepopřel, že se zná s mnoha politiky, kteří se dostali v roce 2006 na přední místa kandidátky Smeru. S Marošem Kondrótom, Pavlom Pavlisem i Ivanem Vargou. Akorát říkal, že jsou v kontaktu jenom příležitostně. (...)

Je však zajímavé, že lidé jako Pavlis či Kondót se během druhé Ficovy vlády angažovali v případu investiční pomoci pro Babišův podnik Duslo Šala. Nebyl to samozřejmě důkaz, že Babiš si koupil v roce 2006 vliv ve Smeru podobně jako Ľubomír Blaško v roce 2002. V Babišově případu navíc chyběla sponzorská smlouva. Vše bylo postaveno jen na neoficiálních, ač důvěryhodných zdrojích zevnitř strany. (...)

Vyrazil jsem proto do parlamentu, protože z očí do očí se novinář dozví více než z pohodlí redakce. (...) Už jsem to chtěl zabalit, když jsem uviděl na chodbě parlamentu Ľubomíra Vážneho. V minulosti býval poměrně otevřený, tak to možná vyjde i teď, pomyslel jsem si. Když jsem mu řekl, že připravuju článek o Babišovi, mírně vyčítavě se mě zeptal. „Proč o něm jdete psát? Byla by škoda, kdybyste ho setnuli, když se mu teď v Česku tak daří."

(...) Když už to vypadalo beznadějně, vzpomněl jsem si na politiky Smeru, kteří se s Babišem osobně znali – Pavlise, Kondróta a Vargu. Kondrót pochválil Andreje Babiše jako bývalého kolegu z Petrimexu. „Pamatuji si ho jako šikovného a pracovitého člověka. Varga však nezklamal. V rozhovoru pro časopis Týždeň, který trval jen několik minut, jsem mu položil deset otázek. Z poslance, který měl minimum zkušeností s novináři, postupně vylezlo, jak to bylo se sponzorskými penězi Andreje Babiše. (...)


Je pravda, že Fico na předsednictvu řekl, že Flašíkovi nedůvěruje, protože si nechal peníze od Babiše?
No, v takovém kontextu se něco říkalo. Přesnou formulaci si už nepamatuji. To už vám zřejmě řekl Maroš Kondrót...
Neoficiálně nám to potvrdilo více lidí z prostředí Smeru. Nás ale zajímá, zda se Fico opravdu takhle vyjádřil na rokování předsednictva. Slyšeli jste to na vlastní uši?
Tak jo. Na předsednictvu řekl, že pan Babiš dal Smeru nějaké sponzorské, které k nám však nedorazily.
Říká se, že mohlo jít až o 60 milionů korun.
To asi těžko.
Zdá se vám to moc?
(Smích) Nevím, zda se vůbec mluvilo o nějaké sumě, ale 60 milionů....
Takže to bylo míň?
Šedesát milionů je závratná suma. Jak ho znám, Andrej Babiš není člověk, který by takhle rozhazoval peníze.

(Úrývek byl publikován se souhlasem autora knihy).

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme