Švýcar prodal potetovaná záda sběrateli umění. Až zemře, jeho slavnou kůži zarámují

Není to jen tak obyčejné tetování: obraz madony, který se Timu Steinerovi rozprostírá přes celá záda, pochází z rukou kontroverzního výtvarníka a jeho hodnota je 150 tisíc eur. Na tolik ho aspoň ocenil milovník umění, který dílo zakoupil – spolu se Steinerovou kůží. Až čtyřicátník z Curychu zemře, obklopí madonu rám. Do té doby vystavuje svá záda ve světových galeriích.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tetování na zádech Tima Steinera je v mexickém stylu (ilustrační snímek). | Foto: Paulding County Area Foundation

Čtyřicetiletý Švýcar Tim Steiner má pro inkoustovou výzdobu těla dlouho slabost, kdysi řídil tetovací salón v Curychu. Dnes má ale trochu jiný pracovní režim, který začal před deseti lety. Právě tehdy se totiž Tim Steiner stal lidským plátnem, píše BBC.

Člověk místo prasete

Steinerova tehdejší přítelkyně se seznámila se známým belgickým výtvarníkem Wimem Delvoyem, který svět zaujal kontroverzním tetováním na kůži živých prasat. Tentokrát ovšem Delvoy pro svou tvorbu hledal člověka.

Stát chce vykořenit tradici vězenského tetování. Z cel vykáže i tetovací pomůcky

Číst článek

„Zavolala mi a já spontánně řekl: To bych rád," vzpomíná pro BBC Steiner. Svérázná podoba madony ozvláštněná mexickými a asijskými motivy vznikala dlouhé dva roky. „V mých očích je to ta nejvyšší forma umění. Malovat na plátno je jedna věc, malovat na kůži jehlami je úplně jiný příběh. Tatéři jsou neuvěřitelní umělci, které svět současného umění nikdy plně nepřijal,“ tvrdí Steiner.

Nicméně Delvoyova práce si obdivovatele našla. Dílo nazvané TIM – a spolu s ním také Steinerovu kůži – koupil před osmi lety německý sběratel umění Rik Reinking. Zaplatil za něj 150 tisíc eur (4 miliony korun) a třetina peněz připadla Steinerovi. Součástí koupě byla dohoda: až Tim Steiner zemře, jeho záda stáhnou z kůže, a tu pak zarámují. Patřičně upravená má být ozdobou Reinkingovy soukromé sbírky.

Bouřlivé diskuse nad plátnem, které mění čas

„Moje kůže teď patří Riku Reinkingovi. Moje záda jsou plátno a já jsem dočasný rám,“ říká Steiner. Není to příliš morbidní? „To je relativní,“ míní Steiner. „Je to starý koncept, v dějinách japonského tetování se to stalo mnohokrát. Když je to hezky zarámované a vypadá to pěkně, není to špatný nápad.“

Polští exorcisté řeší, jak škodlivý je piercing či tetování. Popularita vymítačů ďábla roste

Číst článek

Téma budí vášnivé polemiky mezi návštěvníky galerií, kde svá záda nejméně třikrát do roka vystavuje – i to je podmínkou kupní smlouvy. Živým artefaktem, tehdy ještě v procesu výroby, se poprvé stal v roce 2006. Od té doby byl v Londýně, Hamburku, Římě, Šanghaji i proslulém Louvru. A zatím nejdelší, celoroční výstavu absolvoval v Muzeu starého a nového umění (Mona) v Tasmánii. Skončila s posledním dnem letošního ledna.

„Pokaždé je z toho bouřlivá diskuse, a ty střety s lidmi jsou velmi zajímavé. Buď se jim ten nápad ohromně zamlouvá, nebo naopak říkají, že už zašel moc daleko, jsou pobouření a někdy říkají, že to porušuje lidská práva. Mluví i o otroctví nebo prostituci,“ popisuje Steiner.

On sám zdůrazňuje na významný aspekt Delvoyova díla: záměr ukázat rozdíl mezi obrazem na zdi a živým plátnem, které mění plynoucí čas. „Můžu ztloustnout, zjizvit nebo spálit si kůži, (stát se může) cokoli. Je to proces života. A celá tahle zkušenost mě přesvědčila, že tohle je důvod, proč tu být. Sedět na krabicích. A jednoho dne tam TIM bude jen tak viset. Nádhera.“

Magdalena Slezáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme