Buddhistický mnich původem z Francie napsal bestseller o štěstí. Zisk putuje potřebným

Každý touží v životě dosáhnout štěstí. Jaký způsob si k tomu ale vybrat, jakou cestu zvolit, ví málokdo. Buddhistický mnich a původem vědec Matthiew Ricard o tom napsal knihu. Během několika měsíců se stala bestsellerem a Ricard mohl ze zisku začít financovat provoz škol a nemocnic v Tibetu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Buddhistický chrám | Foto: Comstock Images

Meditace a zpěv, to je prý nejlepší cesta ke štěstí. Co to ale je štěstí?

„Někteří lidé si možná myslí, že štěstí je nekonečný sled příjemných zážitků. Ale to je spíše recept na vyčerpání než na štěstí. Potěšení není špatné, ale je to něco jiného než štěstí. Štěstí je způsob bytí, který se pojí s několika základními lidskými vlastnostmi. S laskavostí, s vnitřním klidem a s vnitřní svobodou. Tím mám na mysli, že nejste otrokem vašich úvah, myšlenek, nadějí a obav,“ vypráví Ricard.

Přehrát

00:00 / 00:00

S Matthiew Ricardem rozmlouvala zahraniční zpravodajka ČRo Kateřina Procházková

Jeho jméno rozhodně nezní příliš asijsky. Ricard pochází z Francie, kde se narodil a pracoval jako vědec v Pasteurově Institutu, významném středisku pro výzkum v biologii a lékařství. Co ho odtrhlo od slibné kariéry vědce a přivedlo k životu mnicha?

„Nemám pocit, že bych udělal drastickou změnu. Když chodíte pěšky krajinou, projdete údolím, vystoupáte horským průsmykem a objevíte další údolí. Pak můžete říct, že jste objevila něco drasticky odlišného, ale současně se jedná o pokračování. Není to tak, že byste za sebou zabouchli dveře a něčeho se vzdali, posouváte se dál do dalšího údolí, do další kapitoly.

Stejně tak, jako když čtete další kapitolu knihy, tu předchozí přece nevyhodíte. A tak to bylo se mnou. I já jsem se posunul jinam. Jsem vděčný za své vzdělání, a za to že mám smysl pro pečlivé zkoumání, které mě přivedlo tam, kde jsem."

Poeticky usměvavý Ricard je oblečený v šarlatovém rouchu a s vyholenou hlavou. Jak se ale dostal těmi údolími z Francie do Tibetu a k buddhismu?

Cesta do Indie mu změnila život

„Když jsem se poprvé vydal do Indie, do Dárdželingu, abych se tam setkal s duchovními učiteli, kteří uprchli před komunismem z Tibetu, bylo mi dvacet let. Během této první cesty jsem potkal lidi, kteří byli moudří, laskaví a citliví k druhým. Byli to výjimeční lidé a já jsem chtěl být tak trochu jako oni. O Tibetu a buddhismu jsem ještě nic nevěděl.

Ale tehdy došlo k největší změně v mém myšlení, která mě přiměla odejít z Evropy. Ve svých šestadvaceti letech jsem pak opustil Paříž a institut Pasteura a už víc než čtyřicet let žiji převážně v Himálaji, kde studuji s tibetskými učiteli.“

Za tu dobu se naučil Ricard výborně tibetsky a stal se předním tlumočníkem dalajlamy a odborníkem na buddhistické učení. Právě meditace, kterou mniši pravidelně praktikují, má být klíčem ke štěstí. Mozek se během ní může několikaletým tréninkem naprogramovat k vnímání štěstí.

Buddhistický mnich | Foto: Robert Mikoláš

„Do trvalého stavu duševní pohody, který nazýváme ryzím štěstím, můžeme dospět. Vnitřní síla, kterou meditací podporujeme, vám pomůže vyrovnávat se s životními nezdary. A tak si i ve smutku můžete zachovat soucit, odvahu, smysl a směr života. Takže smutek je nepříjemný, ale není nekompatibilní s ryzím štěstím jako způsobem bytí. A co je nejdůležitější, pocit štěstí se dá kultivovat.“

Ke štěstí je třeba altruismus

Šťastní lidé jsou podle Ricarda také lidé altruističtí, pomáhající ostatním bez postranních zájmů.

„V dnešní době převažuje velmi silný trend konzumu a moci peněz. Například v Číně. Naopak i tam se ale už objevují názory, že je nutné brát ohledy na životní prostředí. Už jen z toho hlediska, že lidem vadí znečištěná města, jako například Peking, kde je znečištění stonásobné, než je snesitelné,“ upozorňuje Ricard.

„Některé řeky jsou také neuvěřitelně znečištěné. A lidé na to začínají reagovat, což je dobré znamení. Ale je nutné na to vynaložit obrovské prostředky. Musíme připravit zdroje obnovitelných energií tak, aby byly dostatečně efektivní a zajistily energii chudým, pro jejich potřeby, lepší zdraví a vzdělání.

Ale k tomu je nutná politická vůle. A to je to, co bychom rádi viděli ve větší míře. To je to nejdůležitější a úzce spjaté s altruismem,“ ukončuje rozhovor s úsměvem mnich.

Kateřina Procházková, kko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme