Upadající kultura veřejné debaty, přepjaté stranictví a nárůst ideologičnosti jsou v posledním desetiletí v Americe už chronické. Trumpův projev o stavu unie, pronesený v noci na středu před shromážděnými oběma komorami Kongresu, však ukázal jeho akutní podobu.

Standardní spor mezi prezidentem a Kongresem o podobě rozpočtu, jaký se opakuje každé dva až tři roky, tentokrát kvůli sporu o peníze na pohraniční zeď přerostl do podoby dosud historicky nejdelšího, pětatřicetidenního rozpočtového provizoria.

Pošetilost versus malichernost

Právě tato nedohoda vedla k tomu, že Trump nepřednesl svůj projev o stavu unie už před dvěma týdny, prostě nedostal pozvánku do Kongresu. Nancy Pelosiová, nová předsedkyně Sněmovny z opoziční Demokratické strany mu laskavě dovolila promluvit, teprve když situace vypadala jako prezidentova porážka.

Během projevu seděla hned za Trumpem, a sice mu několikrát zatleskala, ale způsobem, o němž lze říci, že hraničil s odmítnutím nebo posměchem. Své příznivce ještě během řeči přes twitter zásobovala svými poznatky o prezidentově řeči. Ještě o poznání výraznější obličeje dělali někteří z řadových demokratů.

Drtivá část obligátních potlesků přicházela jen z republikánské strany. Demokraté výrazněji zatleskali, jen když Trump velebil úspěchy amerických političek – a jaksi po reaganovsku vtipně poznamenal, že mají přece zakázáno mu tleskat.

Současně je pravda, že Trump vmísil do jinak státnicky znějícího projevu svou politickou agendu, včetně argumentace ve prospěch mexické zdi. To demokraté nemohli nevnímat ve světle aktuálních bojů o rozpočet, ale i vzhledem k očekávané druhé Trumpově kandidatuře.

Rozštěpení americké politické scény se odráželo už jen ve výběru čestných hostů. Trump si na sledování svého projevu pozval nejen lidi, kteří přežili nedávnou střelbu v synagoze, což by bylo možné považovat za nadstranické gesto, ale i pozůstalé po vraždách, které spáchali ilegální přistěhovalci.

Demokraté kontrovali symbolickým výběhem hostů, jako je ilegální imigrantka, která údajně pracovala bez registrace v jedné z Trumpových firem.

Dohoda na nedohodě

Nedávná smrt senátora Johna McCaina, jehož posledním apelem byla výzva k překonání stranických rozdílů, jakoby nabyla ještě závažnější symboličnosti. Přitom rozštěpený není jen Kongres, ale i obě hlavní strany.

Převzato z Plusu

Republikány drtí osudové propojení s nemilovaným prezidentem, demokraté vedou kulturní válku mezi starými umírněnějšími kádry a novou ideologičtější generací, která se ve větším počtu dostala do Kongresu po podzimních volbách.

Trump věnoval otázce nutnosti postavit zeď a zastavit ilegální migraci velkou část svého projevu. Připomněl, že dříve, když to nenavrhoval on, pro takový plán hlasovali i mnozí demokraté. Teď nabídl kompromis, který by zahrnoval humanitární asistenci pro migranty nebo zesílený boj proti pašování dětí – a náhradu zdi sofistikovanými ploty.

Jinými slovy - nabídl cestu z politického patu a současně naznačil, že se za deset dní chystá opět obnovit shutdown, se vším, co to znamená pro americké federální agentury. Míč je na straně demokratů. Jenže americká politika onemocněla akutní neústupností a pomstychtivostí, a tak se můžeme připravit na další dějství velké vnitropolitické krize.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít