Budoucí parlament má šanci na čistý štít

Z hromadného „odcházení“, které se ve čtvrtek konalo v parlamentu, by měl Václav Havel radost jen zčásti: zcela jistě by se například neradoval z odchodu sociálních demokratů už proto, že jde o nejstarší českou politickou stranu, jejíž kořeny sahají až do 19. století. Přesto dokázal její šéf prohospodařit renomé své tradiční strany tak dokonale, že v nynějších volbách ztroskotala na pětiprocentní hranici.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poslanci při jednání v Poslanecké sněmovně ČR. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Totéž se ovšem přihodilo i straně, jejíhož odchodu by rozhodně nelitoval nejen Václav Havel. Jde o KSČM, která v českém parlamentu strašila k údivu většiny národa ještě dalších 30 let po pádu komunismu, ač si na svém názvu zakládala natolik, že si ho po listopadu jako jediná z postkomunistických zemí ani nezměnila.

‚Pěti Kalousek‘ i prudký propad popularity. Co hrozí nové vládě, pokud přehlédne voliče neúspěšných stran

Číst článek

V čele své poslanecké skvadry odchází teď, a doufejme že definitivně do propadliště dějin, i Vojtěch Filip. Šéf parlamentní strany, kterou Václav Havel, dokud byl na Hradě, ignoroval tak konsekventně, že se s ním nebo jeho předchůdcem Grebeníčkem ani jednou nesešel.

Sotva ale na Havlovo místo usedl Václav Klaus, pozval na jednání spolu s ostatními šéfy tehdejších parlamentních stran zcela samozřejmě i Vojtěcha Filipa. Čímž mu v parlamentu vydláždil cestu až do křesla místopředsedy.

Od roku 2018 byl Filip dokonce 1. místopředsedou. Že ho v 80. letech vedla StB jako spolupracovníka pod krycím jménem Falmer, očividně většině jeho kolegů nevadilo.

Nárok na post neexistuje

Skvrnou na předsednické vizitce právě skončeného období poslanecké sněmovny byl ale vedle vcelku předvídatelného Vojtěcha Filipa mnohem nebezpečnější Tomio Okamura, cynický obchodník s nejnižšími lidskými pudy. Pod taktovkou Andreje Babiše ho v roce 2017 parlament zvolil místopředsedou.

Konec éry komunistů v Parlamentu. ‚Vstanou noví bojovníci,‘ znělo v jejich sídle v ulici Politických vězňů

Číst článek

Bylo to v době, kdy poslanci v sousedním Německu názorně předváděli, jak se pacifikují extremisté, aby v parlamentu, když už se tam dostali, alespoň nedělali zemi ostudu tím, že ho vedou.

Celkem 18krát za poslední čtyři roky odmítli poslanci spolkového sněmu ve tříkolovém hlasování šest kandidátů na post místopředsedy, které Alternativa pro Německo (AfD) postupně předkládala.

Dělali to z principu a hodlají v tom pokračovat i v nastávajícím volebním období, a to jsou reprezentanti AfD ve spolkovém sněmu ve srovnání se zdejšími Okamurovci co do rozdmýchávání nenávisti o dost zdrženlivější.

Nakonec si šli členové AfD stěžovat až k německému ústavnímu soudu, ale ten dal za pravdu spolkovému sněmu: žádný právní nárok na post místopředsedy parlamentu neexistuje, jde vždycky jen o dohodu politických stran.

A o to, zda poslanci toho kterého kandidáta zvolí. Je přitom úplně jedno, kolik má dotyčná strana poslaneckých křesel.

Obdobně je tomu po právní stránce i v Česku. A jestliže jsou teď obě demokratické koalice, které mají v parlamentu většinu, rozhodnuty nepustit na místopředsednický post Okamurovy extremisty, nedělají nic jiného, než že hájí dobré jméno této země.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme