Část EU je unavená z protiruských sankcí, část chce pokračovat
Pátý balík protiruských sankcí není na pořadu dne. Ukázalo to pondělní zasedání ministrů zahraničí Evropské unie. Sedmadvacítka dosud předváděla mimořádně srdnatou odpověď na ruskou agresi na Ukrajině, nyní však ztrácí tempo i dech. Ukazuje se, že ty sankce, které by byly pro Rusko nejbolestivější, by tvrdě dopadly také na ekonomiku členských zemí Unie.
Platí to zejména pro návrh zcela zastavit evropský obchod s Ruskem, včetně dovozu fosilních paliv. Neprošel zatím ani mírnější návrh zakázat aspoň dovoz ruské ropy, když už se EU zatím neobejde bez ruského plynu.
Je to celkem pochopitelné. Němci, Italové a další, kdo odmítají zarazit dodávky ruského plynu a ropy, poukazují na vlastní nepřipravenost je nahradit okamžitě něčím jiným.
Země jako Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko nebo Česká republika správně poukazují na to, že miliony dolarů, které denně platíme za ruský plyn, ale i ropu a uhlí, jsou okamžitě použitelné na financování ukrajinské války. To bychom přece neměli dělat.
Jenže ani tyto země, které jsou nota bene na ruském plynu stoprocentně závislé, nemají žádné zázračné řešení.
Vtírá se tak dojem, jako bychom byli verbálně velmi stateční, tedy prosazovali ty nejtvrdší sankce, protože víme, že stejně neprojdou. Německo už dalo najevo, že by bylo lépe napřed vyhodnotit dopady a vynucování dosavadních trestů, než se zavedou další.
Strategický kompas
Po ministrech zahraničí se v Bruselu kvůli Ukrajině opět sejdou šéfové států a vlád, ke kterým se přidá jako host také americký prezident Joe Biden.
Evropská unie reaguje na válku na Ukrajině. V rámci nové obranné strategie vytvoří síly rychlé reakce
Číst článek
Chtělo by to, aby Evropská unie na této vysoké úrovni přece jen něco předvedla; dnes se v Bruselu debatuje o tom, jaké další možné kroky by přicházely v úvahu.
Ať to bude, co to bude, určitě neprojde polský návrh na vyslání ozbrojené mírové mise Severoatlantické aliance – Američané dali několikanásobně jasně najevo, že do přímého vojenského střetu s jaderným Ruskem nepůjdou.
A Západoevropany ani nenapadne něco takového podnikat bez americké účasti a podpory.
Iniciativa polského vicepremiéra Kaczynského tak vypadá spíše jako tahání vlastního trika než seriózní návrh.
A to přesto, že celý svět poslouchá už řadu dní ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který se snaží Západ přimět, aby se odhodlal k něčemu většímu, než je dosavadní – velmi štědrá – podpora v podobě dodávek zbraní a vojenského materiálu.
Evropa tedy Ukrajině v odrážení agrese momentálně více nepomůže. Sama však na konfliktu obrazně řečeno vydělává, a to v podobě větší semknutosti, jednoty, akceschopnosti a odhodlání.
Ministři zahraničí a obrany schválili v pondělí Strategický kompas, dokument, který vytyčuje priority obranné a bezpečnostní politiky unie na pět až deset let dopředu. Zahrnuje ambiciózní cíle, včetně vzniku expedičního sboru sil rychlého nasazení o 5 tisících vojácích.
Členské země se v něm zavazují rychle zvyšovat výdaje na obranu a spolupracovat při vyzbrojování svých armád.
Chtějí, aby se Evropská unie stala nejen ekonomickým, ale také politickým globálním hráčem. A dušují se, že při každém kroku bude těsně spolupracovat s NATO a Spojenými státy.
Kdyby nebylo ruské agrese na Ukrajinu, nespatřila by takto jednoznačně laděná vize světlo světa. Teď ovšem půjde o to se shodnout na jejím uskutečnění – o všech těchto otázkách se bude v unii nadále rozhodovat jednomyslně.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata
Daňová politika ODS se k pravici blíží asi tak, jako koleje k sobě navzájem
Julie Hrstková