Lidé se na Vyšehradě naposledy rozloučili s Josefem Sukem
Zpěv, varhany, proslovy a květiny. Známé osobnosti i široká veřejnost vyprovodili houslového virtuóza Josefa Suka na jeho poslední cestě. Na pražském Vyšehradě se konala zádušní mše pod vedením kardinála Miloslava Vlka.
Bazilika sv. Petra a Pavla byla zaplněná do posledního místa a mnozí ještě stáli. Zádušní mše se zúčastnil i prezident Václav Klaus, podle kterého odešla jedna podstatná část českého kulturního bohatství a zároveň člověk nesmírného charakteru.
„Můj přítel, ve své době žijící legenda houslové hry. Člověk, který udělal pro českou kulturu a pro ty, co hrají na housle, strašně moc. Bude mi moc chybět,“ řekl o Sukovi houslista Pavel Šporcl, který také nechyběl mezi hosty.
Za magistrát hlavního města Prahy se přijel rozloučit primátor Bohuslav Svoboda: „Pro českou společnost a české umění je to ztráta nesmírná. On byl nejenom veliký umělec, ale i obrovský učitel a obrovsky slušný člověk.“
„Znal jsem se s ním ještě z doby, kdy jsem starostoval v Berouně, kdy byl několikrát účasten Talichova festivalu,“ zavzpomínal ministr kultury Jiří Besser, který se měl brzy s Josefem Sukem setkat, houslistova nemoc tomu ale zabránila.
Zádušní mší rozloučení s Josefem Sukem nekončilo. Smuteční hosté po jejím završení vyprovodili rakev na vyšehradský hřbitov, kde ji uložili do rodinné hrobky. A památku pravnuka Antonína Dvořáka uctili květinami a věnci.
S jedním z nejlepších českých houslistů se již ve čtvrtek také rozloučila veřejnost na vzpomínkovém obřadě v Dvořákově síni pražského Rudolfina.
Josef Suk studoval od roku 1945 pražskou konzervatoř, v letech 1950 - 52 byl primáriem Pražského kvarteta, roku 1951 založil Sukovo trio, se kterým absolvoval i řadu zahraničních cest a získal řadu cen. V roce 1974 založil Sukův komorní orchestr, jehož uměleckým vedoucím byl až do roku 2000. Od roku 1961 byl také sólistou České filharmonie.
Kromě řady dalších ocenění byl v roce 1999 vyznamenán Medailí za zásluhy 1. stupně a v roce 2002 Řádem čestné legie, nejvyšším francouzským státním vyznamenáním. Působil také jako pedagog nebo člen porot mezinárodních soutěží.
