Tým pod vedením Bohdana Pomahače, plastického chirurga původem z Ostravy, který v Bostonu působí už patnáct let, mu před několika dny transplantoval celou tvář. Včetně nosu, rtů, kůže, nervů a svalů. Od dárce, jehož totožnost nebyla zveřejněna.

Nakolik mohli lékaři vycházet ze zkušeností španělských kolegů, kteří podobný zákrok provedli před rokem a co bylo na této operaci nejsložitější?

„Já myslím, že nejnáročnější bylo všechno načasovat tak, aby to kompletně a plynule proběhlo včetně limitace časové, co se týče doby, kdy ta transplantovaná tkáň může přežít bez krevního oběhu,“ řekl Radiožurnálu Bohdan Pomahač.

“V podstatě se jedná o to synchronizovat odběr tkáně z dárce s přenosem a připojením na příjemce, a do toho všechny logistické věci, které souvisí s naším pacientem, který přilétal z Texasu. Takže bylo to náročné spíš na takový celkový management a logistiku; ta vlastní operace šla velice hladce.“

O vašem výkonu se teď všude píše v superlativech. Do jaké míry to byly unikátní, novátorské postupy a do jaké míry jste se mohli opřít o dřívější zkušenosti s podobným typem operací?

„Popravdě řečeno si myslím, že přesně taková operace ještě nebyla provedena nikde na světě. Ta unikátnost je v tom, že v podstatě jsme kráčeli do neznáma a snažili se vymyslet, jak nejlépe provést něco, co nikdo předtím neudělal. A je to dané jednak tím, že náš pacient byl velice specifický, měl specifické problémy, jednak tím, že my jsme v podstatě vytvořili malinko jiný plán operace, než který byl předtím použitý v jiných případech, a byl velice odlišný i od našeho prvního pacienta před pár lety.“

„Takže všechny tyto faktory byly velice důležité, protože to přináší řadu neznámých a potenciálně neznámých věcí, které člověk mnohdy nemůže úplně kontrolovat.“

Jak se daří pacientovi?

„Pacientovi se daří velice dobře, už je na normálním patře, není na jednotce intenzivní péče a nemá žádné problémy. Dneska začíná jíst a pít ústy. V podstatě čekáme v této době jenom na stabilní hladinu léků, které bere pro potlačení imunity, a jakmile to dosáhne, tak bude propuštěn z nemocnice do domácí léčby.“

Pokud dovolíte velice laickou otázku: bude si ten člověk podobný? Bude vypadat podobně, jako vypadal předtím, než ho zranil elektrický proud?

„Nebude. Nová podoba bude jakási sumace toho, jakým způsobem možná vypadal náš pacient před úrazem, ale zároveň bude mít něco z dárce. Ale myslím si, že ani dárce nebude poznatelný, podle toho, jak jsem schopen to teď posoudit, pár dní po operaci, kdy je tam stále ještě otok a není to samozřejmě finální podoba.“

„Ale myslím si, že to bude něco mezi: nebude tam jasná podoba ani na dárce, ani bohužel na to, jak pacient vypadal před úrazem. Ale to je bohužel zatím nemožné.“