Trup velryby i zajímavé plechové obložení. Stanice a vestibuly metra byly výzvou pro architekty
Pražské metro má řadu architektonických vychytávek - vypouklé obložení některých stanic nebo stanice plné denního světla. Stanice, vestibuly a přilehlé okolí metra byly výzvou pro architekty a projektanty. Podařilo se jim vytvořit jednu z nejhezčích podzemních drah na světě. Zvlášť starší stanice mají specifickou atmosféru.
„Je pro ně typické, že se jedná o takovou utilitární architekturu, která si nehraje na nějaké velké umění, například ve srovnání s Moskvou,“ říká historik architektury Zdeněk Lukeš.
Stanice byly podle něj budované poměrně nákladně, při stavbě se používaly kvalitní materiály.
„Výsledkem je architektura, která má úroveň. Pražské metro určitě patří k těm lepším,“ dodává.
Každé trase dominuje jiný dekorativní materiál a podle toho se jim také říká. Trasa C kamenná, B skleněná a A plechová.
„Většina stanic v centrální části má obklad plechovými panely s kruhovým prolisem. Mně se tam líbilo, že každá stanice měla jinou barvu,“ popisuje historik trasu A.
Stanice Staroměstská se zároveň umístila mezi 12 nejkrásnějšími stanicemi, které vybrala televize CNN.
Projektanti si také dávali velmi záležet na tom, aby vstupy do metra nenarušily ráz historického jádra, tak je zabudovali třeba do přízemí secesních domů. Jsou nenápadné a upozorňuje na ně jen tabulka s názvem stanice.
Urbanisté si zase dali záležet na pěších zónách a třeba u stanice Malostranská se našlo místo i na novou zahradu.
Stanice v koncových úsecích na velkých sídlištích už tak originální nejsou. Výjimku tvoří třeba stanice Střížkov, jejímž autorem je Patrik Kotas.
Stavba připomíná trup velryby. „Když jsem byl malý, tak mě okouzlila stanice Vyšehrad s přístupem denního světla. Organický tvar je symbolika toho, že z podzemí vystupuje na povrch táhlý oblouk,“ vysvětluje Kotas s tím, že původně nic zvířecího tvar symbolizovat neměl.
Jeho další stanice Rajská zahrada a Lužiny jsou hodně prosklené. „Říkal jsem si, že když už se stanice nachází v příčné stráni, tak ji naplno otevřu. Metro se také může stát prvkem scénografie ve městě, aby bylo vidět na lidi a vlaky. To všechno dodává městu živost,“ dodává architekt.
