Nejtěžší je sladit zájmy všech klubů a podílníků, tvrdí správce Maracaná
Pokud budeme přesní, tak finále světového šampionátu ve fotbale zažije slavný stadion Maracaná poprvé v historii. Porážka Brazílie v roce 1950 byla totiž „jen“ posledním zápasem finálové skupiny, která se tehdy poprvé a naposledy hrála. Nic to ale nemění na tom, jak velkou má tenhle stadion stadionů historii. Před mistrovstvím dostal nový kabát, nového provozovatele i nového správce.
Navštívit Maracaná je sen snad pro všechny fotbalové fanoušky. Přestože po několika přestavbách ztratil trochu ze svého kouzla, stále je to ten stadion, kde se vám na trávníku rozbuší srdce.
„Pro fanoušky je podle mého názoru, a promiňte mi to přirovnání, Maracaná jako pro Křesťany Vatikán a pro Muslimy Mekka,“ říká Portugalec Luis Silva, který také vždycky snil o tom, stadion navštívit.
Povedlo se mu to poprvé v roce 1999 jako každému jinému fotbalovému fandovi, který přijel na dovolenou. „Když jsem přistál v Riu de Janeiru a přijel do hotelu, první věc, na kterou jsem se ptal, bylo, jak se dostat na Maracaná,“ prozradil Luis Silva.
O čtrnáct let později se vrátil jako člověk, který se kompletně stará o jeho provoz. Má zkušenosti z posledních tří mistrovství Evropy, osmnáct let pracoval na Estádio do Dragao, domovském stánku FC Porto.
Slavnému portugalskému celku sice zůstane navždy věrný, ale nejdůležitějším stadionem na světě je pro něj Maracaná. A také nejvíc mystický, i když mu přináší samé starosti.
„Nejtěžší je sladit dohromady všechny zájmy. Zájmy klubů, které tady hrají se zájmy všech podílníků tohoto projektu, téhle koncese,“ má jasno Luis Silva. Až stadion znovu převezme od FIFA, bude muset zase dohlížet na všechno – koncerty, kongresy, ale hlavně na fotbal.
V sezoně se tady hrají i tři zápasy za týden. Doma jsou tady hned čtyři kluby – Fluminense, Flamengo, Botafogo i Vasco da Gama.
Až do letních olympijských her 2016 se tak Maracaná vrátí ke svému všednímu životu. I když jsi lze jen těžko představit, že by tenhle stadion mohl zevšednět.
