Řada černochů považuje policii v USA za zaujatou a volá po systémové změně
Americký Ferguson se dnes naposledy rozloučí s černošským mladíkem Michaelem Brownem. Neozbrojeného Afroameričana zastřelil před dvěma týdny na předměstí St Louis bílý policista. Smrt teenagera rozpoutala ve městě protesty a střety demonstrantů s pořádkovými silami a opět rozvířila diskuse o rasových otázkách. Lidé tmavé pleti poukazují na to, že se k nim policisté nechovají stejně jako k bílým, ale i na další nerovnosti, a volají po změnách.
„Rasová nerovnost v Americe stále existuje. Je to problém, který nikam nezmizel. Dál je tu obrovský nepoměr mezi tím, jak žijí lidé v černošských a bílých komunitách,“ říká dvaatřicetiletá studentka Jennifer Coolleyová ze St Louis.
Chování policie k Afroameričanům – a především pak afroamerickým mladým mužům – je podle ní jedním z nejmarkantnějších příkladů toho, jak se rasové napětí projevuje.
O to, jaké jsou zkušenosti černošské komunity ve Spojených státech s policií a jak se lidé tmavé pleti dívají na událost ve Fergusonu, se zajímala zpravodajka ČRo v USA Lenka Karhelová
„Policisté vás mohou zastavit a začít prošetřovat prakticky kvůli čemukoli. Jedete v autě a vezete tři další lidi, policie vás zastaví – čtyři mladí Afroameričané pohromadě jsou podezřelí. Nějaký důvod si policie vždycky vymyslí,“ popisuje čtyřiadvacetiletý Phonso Scott.
Podle něj černošští mladíci žijí v permanentním napětí a obavách z další policejní kontroly.
„Nesvítí vám světlomet u auta, policista vás zastaví a už k vám jde s prstem na spoušti,“ přidává své zkušenosti třiatřicetiletý instalatér Anthony Clark.
Zastřelení osmnáctiletého Michaela Browna policistou podle něj není žádnou výjimkou, podobné případy se – jak říká – dějí po celých Spojených státech.
„Policisté jsou jediní, kteří mají právo střílet, ale měli by dělat všechno pro to, aby k takovým věcem nedocházelo. To je jen první bod na seznamu věcí, které se musejí změnit,“ dodává Anthony.
Prakticky identické zážitky s policií líčí drtivá většina černošských mužů, z mladších i starších generací.
„Stačí se podívat na čísla – Afroameričané jsou masově posíláni do vězení, existují opatření, která cílí specificky na mladé černošské muže. Je to celý systém, který se musí změnit v celé zemi,“ vyzývá pastor z kalifornského Sacramenta Kevin Brown.
I prezident Barack Obama si je podle svých slov vědom toho, že mladí Afroameričané, ale třeba i Hispánci, žijí v podmínkách, které je mnohem častěji vedou za mříže nebo do soudních lavic než do dobrého zaměstnání či vysokoškolských učeben – aniž by s tím oni sami mohli cokoli udělat.
První černošský prezident v historii Spojených států nešetří odhodláním věci měnit, mnozí další Afroameričané si však zároveň kladou otázku, nakolik je dědictví americké historie ochotný překonávat i zbytek americké společnosti.
„Měříme pokrok tím, že máme černošského prezidenta. Jistě, obrovský krok kupředu to je, ale ve stejnou chvíli se děje i spousta úkroků vzad,“ upozorňuje profesor afroamerických studií z univerzity v Connecticutu Jelani Cobb.
„Výsledkem je, že stále žijeme ve společnosti, která považuje černošské obyvatele za zločince nebo potenciální hrozbu a která je odmítá respektovat a vážit si jich jako jakýchkoli jiných lidských bytostí. Rozhodně se Afroameričanům nedostává stejného zacházení jako jiným občanům této země,“ dodává Jelani Cobb.
