Neštěstí ve Studénce připomíná desetitunová plastika se jmény obětí
Ve Studénce se schylují ke konci přípravy na pietní vzpomínku tragického vlakového neštěstí. Už zítra odhalí na místě nehody památník obětem a záchranářům. Na desetitunové betonové plastice jsou křestní jména všech osmi cestujících, kteří při srážce rychlíku Comenius se spadlou mostní konstrukcí přišli o život.
„Představuje to v podstatě střet dvou hmot, to znamená kovu a té železobetonové konstrukce mostu,“ popisuje památník u železniční trati Rudolf Svoboda.
Sám patří ke skupině dobrovolníků, kteří celé tři roky usilovali o to, aby příbuzní obětí i zranění cestující měli důstojné pietní místo.
„S manželkou jsem dobetonovával to popředí. Je na tom daný kačírek, tady budou potom postavené i podstavce, na kterých budou vázy a tam budou květiny,“ vysvětluje Svoboda.
Štěrkem vysypanou cestičku k památníku lemují růže a zítra tam vzplanou svíčky.
„Osm svíček, které budou zapalovat lidé, kteří tady přišli o své blízké,“ říká klidným a vyrovnaným hlasem jednasedmdesátiletý muž.
Měli by požádat o odpuštění
Už tři roky spolu s dalšími dobrovolníky ve svém volnu obíhal úřady a sháněl sponzory, aby památník mohl stát.
„Jsem křesťan a věřím na to, že bychom měli za života projevit určitý vztah k lidem, nenechat je v neštěstí někde samých. Ta bolest těch lidí je asi na doživotí, protože ztratit tady své děti, to je něco hrozného,“ přibližuje Svoboda svou motivaci.
Rudolf Svoboda se zúčastnil také soudu, před kterým se zodpovídá za tragické neštěstí skupina deseti mužů převážně ze stavebních firem.
„To, co jsem tam slyšel, je naprostá hrůza. Každý přehazoval vinu z jednoho na druhého. Všichni všechno plnili, tak jak měli, a najednou se prostě stalo takovéto neštěstí. Pokud mají svědomí, tak by měli k tomu památníku minimálně jednou za měsíc donést květiny a požádat o odpuštění,“ myslí si.
Ještě před neštěstím si stavební ruch na mostní konstrukci fotil:
„Naprostý šlendrián, nezodpovědnost, hazardérství. Připadalo mi to, jako kdyby opravovali nad nějakým potůčkem nějakou lávku, která když spadne, nic se nestane. Ale tohle byla naprostá nezodpovědnost.“
Trauma z cestování vlakem
Na zítřejší slavnostní odhalení památníků přijede i Naděžda Tomčíková, zdravotní sestra, která rychlíkem cestovala a ošetřovala zraněné pasažéry.
„Že bych vyhledávala cestovat vlakem, vůbec ne. Už dokážu jít na nádraží, dokážu i do vlaku nastoupit, ale musím říct, že tam zůstaly hlavně ty zvuky. Zůstalo to, když se řítí vlak proti, když jede vedle nás, a takové nečekané zabrzdění. Zvuky, které byly při nárazu a při havárii, tak to tam zůstalo,“ popisuje své pocity.
Na památníku je osm jmen obětí: Jana, Lýdia, Andryi, Agnieszka, Rostislav, Martin, Olga, Jana.
