Tomáš Rosický nemá letos ve Španělsku štěstí
Čeští fotbalisté mají před sebou druhou část evropské kvalifikace, kterou zahájí úterním zápasem proti Lichtenštejnsku v Českých Budějovicích. Do druhé poloviny vstoupí se šesti body a stejně velkou ztrátou na vedoucí Španěly. Právě úřadujícím šampionům teď přes nadějný průběh v Granadě podlehli a z jihu Španělska se tak na jih Čech přesouvali hodně zklamaní.
Určit, jak blízko nebo daleko bylo senzační vítězství na půdě světových šampionů, by se dalo podle časomíry na stadionu Los Carménes snadno. Běžela devětašedesátá minuta, kdy Češi dostali od Španělů vyrovnávací gól. Ale byl skutečně nečekaný zisk bodů tak nadosah?
„Samozřejmě jsme mysleli, že čím déle nedají gól, tím více budou svou hru otvírat a my bychom pak měli větší šanci na break. Škoda, že jsme to vedení neudrželi déle, ale Španělé jsou prostě výborní,“ říká Tomáš Rosický.
Takže se ani dopředu moc nepočítalo s tím, že by mohli čeští fotbalisté na jihu Španělska nějaké body získat. I když Tomáš Rosický s tím tak úplně nesouhlasí.
„My jsme se určitě nepřijeli se odevzdat, na body to bohužel nestačilo, ale teď musíme koukat na to druhé místo, to je jasný,“ říká Tomáš Rosický, který se vrací ze Španělska podobně zklamaný už podruhé během pár týdnů.
S Arsenalem se také převážnou část zápasu věnoval jen bránění, a přes nadějný průběh v odvetném osmifinálovém duelu s Barcelonou nakonec z Ligy mistrů kvůli dvěma rychlým gólům v téměř shodném čase i provedení v porovnání s čerstvým duelem reprezentace vypadl.
I když čeští fotbalisté na rozdíl od Arsenalu alespoň jednou vystřelili na branku a dali gól sami vlastním přičiněním. Ale i dál bychom našli podobnosti. Jak už bylo naznačeno, stejně jako londýnský celek ve Španělsku na útok skoro nemysleli, a vlastně prý ani nemohli, vzhledem k současnému rozložení sil.
„Těžko můžeme hodnotit, jak by to vypadalo, kdybychom hráli otevřeně. Já si myslím, že momentálně mám na to, co jsme ve Španělsku předvedli a měli s námi těžkou práci.“
Byť jde o měření sil v současné době hodně nerovné, na jedné straně tým na hranici třicátého místa na světě, a na té druhé úřadující mistři světa a Evropy Španělé, kterým dozrála mimořádně silná generace.
„Určitě je ta generace výjimečná. U nich je to hlavně dané tím, že jsou strašně dlouhou dobu pospolu. A ty automatizmy jsou na nich vidět.“
Tomáš Rosický sám patřil před lety do podobně úspěšné generace, která hrála ve své době také možná nejatraktivněji na světě. Ale na rozdíl od Španělů z toho v roce 2004 titul nevytěžila. Ale zrovna tak obtížné může být dívat se dopředu, pokud jde třeba o velké výhry na významných turnajích.
„V tom týmu co byl, se sešlo strašně moc okolností dohromady, proto to bylo tak výjimečné. My nejsme stát, ve kterém by šlo navazovat generaci na generaci. Teď musíme počkat zase na něco výjimečného.“
Nic výjimečného by se snad nemělo stát v nejbližším kvalifikačním duelu českých fotbalistů v Českých Budějovicích proti Lichtenštejnsku, pokud mezi nevšednosti nepočítáme osmdesátý start současného kapitána Tomáše Rosického za národní tým.
