Popradský Lev vyhrál v KHL doma nad Čerepovcem 5:0
Hokejisté týmu HC Lev Poprad mají za sebou utkání Kontinentální ligy proti Čerepovci. Zápas skončil 5:0. Do utkání se sebezapřením nastoupil i popradský útočník Václav Nedorost. Není to pro něj ovšem věc neznámá, se zraněním se totiž potýká často.
Václav Nedorost by totiž směle mohl kandidovat na hráče s největším počtem zranění. Netýkají se tak ani jeho aktuálního působení v Kontinentální lize jako jeho angažmá v NHL, kde oblékal dresy Colorada a Floridy.
„Doufám, že mi letos vydrží zdraví aspoň jako minulý rok,“ přál si ještě nedávno rodák z Českých Budějovic. Nebyl vyslyšen.
„Před týdnem mi vyrazili 4 zuby a 3 zarazili, ale zubaři už mě dali do kopy.“
Pondělní utkání proti Omsku přineslo další zásah do obličeje. Úterní trénink proto absolvoval se speciálním krytem.
„Dostal jsem pukem na pravou čelist a spánek. Není to ale nic, co by mě znervózňovalo, beru to všema deseti. Lepší než nějaké kloubní zranění. Navíc jsem kvůli tomu nemusel vynechat ani jeden trénink.“
Že by prostě hokejisté tento druh zranění brali jako nutné zlo a to, co k jejich sportu patří?
Zuby rád obětuju, směje se Nedorost
„Ještě teď nemůžu kousat, ale to co jsem si prožil s rameny, operace, další tři měsíce klidu. Tohle je na chvíli a i se s tím dá hrát, takže žádný problém.“
Václav Nedorost moc dobře ví, o čem hovoří. Ani se nechce věřit tomu, že takový počet zranění může potkat jednoho hokejistu.
„V roce 2001 mi začaly potíže s rameny, pak následovaly kolena a pak zase ramena. Takhle to střídám. Jsem jako ze skla.“
Dvojnásobný juniorský mistr světa proto dokonale zná operační sál. Byl na něm jako doma.
„Ramena i kolena mám všechny operované minimálně dvakrát, navíc jedno koleno i rameno dokonce třikrát.“
Vazy má vytahané geneticky
Samozřejmě řeč byla o operačních zákrocích. Ty s sebou přináší dlouhé pauzy a možnost sledovat hokej pouze z hlediště.
„Nejsou to zranění na týden, čtrnáct dní. Všechno je to na tři měsíce, takže když se to stane v sezóně, není šance vyrovnat tréninkové manko. Pak jde o to, jak je na tom, kdo mentálně. Když se daří, je to jednodušší. Když ne tak je to strašná dřina. Člověk si říká, jestli to má cenu hrát.“
Nenadává přitom po takových zkušenostech člověk prostě a jednoduše na osud a jeho nepřízeň?
Bojovat mě pořád baví!
„Není to osudem. Doktoři říkají, že mám to geneticky dané, že mám povolené vazy v těchto kloubech. Musím se s tím poprat, a kdybych se s tím nechtěl prát, zabalil bych to už dávno.“
Jenže ono to není tak jednoduché s hokejem skončit. Musíte živit sebe i rodinu.
„Nic jiného neumím. Extra chytrej taky nejsem, takže nic jiného, co bych mohl dělat, není. Hokej je jediné, co umím a budu se snažit ho hrát, co nejdéle to půjde,“ říká Václav Nedorost.
