Potřeboval jsem si jen odpočinout, tvrdí o své absenci v týmu Ručinský
Hokejisté Litvínova dostávali už dlouho před právě skončenou reprezentační pauzou mnoho otázek na jedno téma. Proč vlastně takovou dobu chybí v sestavě? Zranil se? Je to pravda, že se pohádal s trenéry a že je alergický na některé spoluhráče? Terčem zvědavých novinářů i fanoušků byl útočník Martin Ručinský, který si naposledy oblékl žlutočerný dres na začátku listopadu.
„Jak to vnímáme? Tak, jak to je… Když se vrátí, budeme jedině rádi, protože góly jsou pro nás důležité, ale když se nevrátí, holt budeme hrát takhle,“ odpovídal kapitán litvínovského týmu Michal Trávníček.
Včerejší utkání 31. extraligového kola s Vítkovicemi ukončilo několikatýdenní absenci Martina Ručinského. Nebylo tedy divu, že právě on se stal i po skončení zápasu ostře sledovanou postavou. A hned musela zaznít klíčová otázka: Co bylo příčinou takové dlouhé pauzy? Neshody s trenéry nebo spoluhráči?
„Ne, to vůbec ne, ani nevím, jak tohle vzniklo. Taky se to ke mně dostalo, že jsem s někým nechtěl hrát. To ale není můj styl a kdo mě zná, dobře to ví.“
Jenomže ne každý zná Martina Ručinského natolik dobře, aby nebyl ochoten naslouchat nejrůznějším dohadům, na které navíc zkušený litvínovský útočník nezkoušel nahlas reagovat.
„Mužstvo šlapalo, vyhrávalo, tak jsem to nechtěl nijak bořit, nechal jsem to být. Chtěl jsem hlavně, aby bylo mužstvo v klidu a soustředilo se na hokej, a ne abych se tu řešil já.“
Když si chce jednačtyřicetiletý hráč na nějaký čas odpočinout od hokeje, není to zase až tak nepochopitelný krok. Zvláště pokud k takovémuto rozhodnutí dojde v situaci, kdy se jeho týmu daří. Což byl i případ Litvínova.
„Trošku jsem se dal dohromady, dobil jsem baterky fyzicky i psychicky a jsem zpátky. Sice za to teď trochu platím, ale to se nedá nic dělat. Výbušnost získám jen na ledě, potřebuju hodně bruslit. Vím už přesně, co mám udělat v tréninku a hlavně po něm, takže nemám strach,“ tvrdí jeden z nejzkušenějších hráčů pohybujících se toho času na extraligovém ledě.
