Kariéra automobilového závodníka už nemusí být pro nadšence pouhým snem
O kariéře automobilového závodníka sní mnozí a platí to nejenom pro zástupce mužského pohlaví. Většinou ale u snění pouze zůstane. K tomu posadit se do silného stroje na závodním okruhu totiž nestačí jen talent, ale je potřeba také hodně peněz.
Změnit tuto zažitou praxi se snaží v poslední době parta automobilových nadšenců kolem týmu Martina Příhody.
Na okruhu v Mostě se mění speciálně laděné výfuky ve střílející monstra a podobně zajímavý akustický zážitek nenechává chladným ani právě Martina Příhodu z Radical Teamu, který se závodění věnuje už deset let.
„Když něco dělám, tak to dělám naplno. Když jsem před lety sám nezávodil a měl jsem víc času, tak jsem se rozhodl, že závodění umožním někomu dalšímu,“ popisuje Martin Příhoda začátky svého v Česku ojedinělého nápadu hledat mezi ryzími amatéry závodnické talenty, kteří by si mohli přímo ve vytrvalostní sérii Le Mans splnit částečně své životní sny.
Do závodního auta můžou usednout i amatéři. Dnes už není tato adrenalinová zábava tak nedostupná jako dřív
Ze všeho nejdříve si ale musí každého podobného zájemce prověřit přímo na trati ve speciálně odlehčeném závodním voze. A že je zájemců opravdu hodně, o tom nepochybujte.
„Jeden typ je nadšenec, co o tom vždy snil, a druhý typ je takový, který skočil s padákem, potápěl se do hloubky,“ přibližuje Příhoda hlavní dvě skupiny lidí toužících o jím nabízené adrenalinové služby. Ty sice ani tak nejsou zadarmo, díky celé řadě sponzorů a fanoušků podobné myšlenky ale finanční spoluúčast pokryje týmu pouze ryzí náklady na jízdu.
Konkrétně to znamená za 40 minut v ostrém závodě částku 9500 korun.
Než závodník–amatér sedne do vozu, je velmi důležitý výklad
„Základ funguje stejně, sportovní sedačka, závodní pásy, bezpečnostní rám, takže se v tom nemusíte bát.“ Každého zájemce čeká nejdříve podobná prohlídka původně 20 let starého vozu, který byl speciálně od základu přestavěn na okruhové závodění. V praxi to znamená, že díky karbonovým materiálům tak 220 koňských sil žene pouhých 900 kilogramů váhy a věřte, že to na okruhu také hodně rychle poznáte.
„Mám rád rychlou jízdu, jezdím dost, takže mi auta nedělají problém,“ říká odhadem 45letý Petr Horňák, který využil nabízené šance probojovat se do závodního týmu a přišel na dráhu v Mostě dokázat své řidičské schopnosti.
Jenže jízda na okruhu je teprve začátkem, i u závodění totiž platí: učit se, učit se a učit se. „Zatáčku narovnávám, když mám víc zatáček, jedu podle té poslední, ty předtím prodám, abych u té poslední měl rychlý výjezd na rovinku.“ Výklad stylu závodní jízdy od Martina Příhody nemá konce.
Závodní auta mají svá specifika
Na řadu přichází i technické detaily o specifikách vozu ale také třeba přednáška o nástrahách konkrétního okruhu. Bez znalosti jeho záludností totiž nemá smysl ani do závodního auta sedat.
„Je to hodně živé, vy máte dlouhé ruce, tak aspoň dosáhnete na přední okno. To jakmile se zamlží, tak je to špatné a už v první zatáčce není vidět,“ popisuje Petr Horňák i další specifika, která vás mohou v závodním voze třeba potkat a na něž musíte být alespoň nějakým způsobem připraveni.
Cesta k tomu stát se závodníkem je hodně dlouhá a těžká. Jak ukazuje ale i příklad právě týmu Martina Příhody, není dnes už finančně tak náročná jako ještě před pár lety, kdy se snění o cestě na závodní okruh dalo třeba přirovnat ke snění o letu do vesmíru.
