Plavkyně Pechanová čtyři a půl měsíce po porodu plánuje účast na olympiádě v Riu
Olympijské hry v brazilském Riu začínají až za dva a půl roku, ale pro dálkovou plavkyni Janu Pechanovou jsou už nyní hodně blízko. Bývalá vicemistryně světa se chce totiž nominovat na své třetí klání pod pěti olympijskými kruhy, přestože na probíhající mistrovství České republiky v Plzni dorazila místo plavek s kočárkem.
Čtyři a půl měsíce, sedm a půl kila. Takovými proporcemi vládne v těchto dnech dcera Jany Pechanové Pavlína, která vzbudila v plzeňském bazénu na Slovanech velké pozdvižení. Její hrdá maminka se po devátém místě na olympiádě v Londýně rozhodla věnovat mateřským povinnostem a přerušila kariéru.
„Nedokážu říct, co jsem si představovala, protože realita je asi vždycky jiná. Kolem třetí čtvrté ráno se mi to už přestává líbit,“ dokáže se Pechanová zasmát i nad aktuálním tématem bezesných nocí.
Reportáž Michala Jurmana z plzeňského bazénu na Slovanech, kam dorazila plavkyně Pechanová s čtyřapůlměsíční dcerou
Ještě loni na evropském šampionátu v italském Piombinu vybojovala dvě bronzové medaile. Její úspěchy jí přitom nedaly spát už krátce po porodu, a tak z původně neurčité myšlenky na sportovní comeback se nyní stává docela aktuální záležitost.
„Co mi pan doktor dovolil, že můžu začít s nějakým sportem, pohybem, tak jsem to vzala do svých rukou, začala jsem něco dělat, ale zatím jen v posilovně. A vodu k tomu začnu přidávat,“ plánuje pomalu Pechanová.
Trenér jí věří
Že se jí sportovní návrat vydaří, věří i její dlouholetý trenér Josef Nalezený, který nejasným plánům své svěřenkyně dává jasnější rozměr. „Zatím by v Praze trénovala u paní Passerové, kde je třeba Honza Micka a dobrá tréninková skupina. V Příbrami by trénovala u svého bývalého trenéra Maška,“ říká Nalezený.
„Já bych jednou za měsíc se zbytkem družstva přijel na nějaké soustředění, že bychom se k ní připojili a v Čechách bychom trénovali v Praze i v Příbrami,“ popisuje Nalezený, který si je vědom toho, že z Berounska bude už čerstvá maminka za ním asi jen stěží jezdit trénovat pravidelně do Brna.
Správná tvrdohlavost, zarputilost a soutěživost ale byly vždycky ozdobou sportovního charakteru Pechanové. A pokud někdo dokáže takříkajíc s dítětem v zádech bojovat na vrcholné světové úrovni o plavecké medaile, je to zcela jistě právě tato matadorka, která první velkou medaili vybojovala už před 13 lety.
„Chci zjistit, jestli jsem schopna se vrátit tam, kde jsem byla. Ne na republikovou, ale na mezinárodní úroveň. Sport mám asi natolik ráda, že ho nechci opustit až tak moc rychle. Mám Pavlínu, táta je taky, takže si myslím, že když to nevyjde, tak se svět nezboří,“ neláme si s možným neúspěchem hlavu Jana Pechanová.
