Olympijský areál v Soči ladí před začátkem her ještě řadu nedostatků
Organizátoři Zimních olympijských her v ruském Soči hlásí, že skoro všechno už je připravené a že sportovní svátek už může klidně začít. Redaktor Radiožurnálu Petr Kadeřábek se přímo na místě přesvědčil, jak je to doopravdy.
Přicházím k oplocenému areálu, ve kterém se budují olympijská sportoviště a olympijská vesnice. Abych se dostal dovnitř, musím, stejně jako každý dělník, inženýr nebo kdokoli jiný projít důkladnou kontrolou u jedné z několika vstupních bran.
Jediní kdo prochází bez kontroly, jsou všude přítomní toulaví psi, kterých se po olympijském areálu pohybují ve smečkách desítky, možná i stovky. Ale jak mi říká můj průvodce Peter Toper z firmy Strabag Rusia nemusím se jich bát. Při procházce zabláceným areálem mi vypráví, že všechny stavební práce jsou už takřka dokončeny.
„Věřím tomu, že olympijská vesnice bude brzy hotová. Sportoviště už jsme předali zadavatelům, takže zbývá jen dodělat pár maličkostí a budeme moci zvolat: Jsme hotovi! Ještě nám zbývá vyčistit ulice, dodělat chodníky, vysázet palmy pro naše sportovce, aby bylo všechno krásné a pak už jen přivítáme týmy ze všech zemí."
Kolem nás projíždějí těžká nákladní auta, která převážejí obrovské sazenice palem od malých asi půlmetrových až po obrovské pětimetrové stromy. Ty se snaží zahradníci ve vatovaných kabátech zasadit do rozbahněných prostorů mezi jednotlivými sportovišti a domy v olympijské vesnici.
Trochu mě zaráží zvuk rozbrušovačky, která podle mého soudu na výsadbu stromků, ať už jakýchkoli potřeba není. Když přicházím blíž je mi všechno jasné, tady se staví venkovní bazén pro odpočívající sportovce. Tedy jasné mi to vlastně není, vždyť tady se mají za měsíc konat zimní olympijské hry.
„Olympijská vesnice bude po skončení her prodána na byty. No a ti kteří si je koupí, tak budou koukat z oken na moře, na palmy, takže se budou chtít koupat v tomhle bazénu. Vidíte, támhle v horách už leží sníh, ale tady na břehu se můžete stále koupat v bazénu. I když je zima - v něm bude pořád teplo," vysvětluje mi Peter, kterého sem před třemi roky poslali z Vídně, kde jinak žije.
Když končíme s prohlídkou je trochu zasněný, je vidět, že je se svou prací, kterou tady pod úpatím Kavkazu odvedl spokojený a už se nemůže dočkat, až vše definitivně skončí. „Samozřejmě, tři roky jsme to tady stavěli a teď se blížíme do úplného konce. Až bude slavnostní otevření, bude to pro nás velmi interesantní, protože my to postavili."
Já jeho optimismus až tolik nesdílím. Myslím, že ještě minimálně během slavnostního ceremoniálu budou dělníci opravovat nedostatky, kterých je už při letmé prohlídce vidět velké množství. Někdy mi přijde, že každou součástku, kterou mají držet třeba čtyři šrouby, stačí přitáhnout jen dvěma, jen aby se vše stihlo. Nad tím Peter jen mávne rukou a odchází.
