Velký objev NASA: astronomové našli unikátní systém planet, na kterých by mohl být život
Astronomové objevili ve vzdálenosti 40 světelných let od Země unikátní soustavu se sedmi planetami, z nichž tři leží v takzvané obyvatelné zóně. Ve středu to oznámila NASA s tím, že nalezený systém je rekordní nejen co do počtu planet, které se velikostí podobají Zemi, ale má také nejvíce planet, na jejichž povrchu by se mohla vyskytovat voda v kapalném stavu.
„Je to úžasný planetární systém nejen tím, kolik planet jsme v něm našli, ale hlavně proto, že jsou všechny překvapivě podobné Zemi," uvedl Michael Gillon, který o objevu s týmem vědců z Evropské jižní laboratoře (ESO) a z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) informoval v odborném časopise Nature. „Najít druhou planetu podobnou Zemi, to už není o tom, zda ji najdeme, ale kdy ji najdeme,“ řekl Gillon během tiskové konference.
„Jde vůbec o první planety o velikosti Země, které jsme objevili a které obíhají tento druh hvězdy. Je to také zatím nejlepší soustava pro studium atmosféry potenciálně obyvatelných světů,“ dodal.
Astronomové soustavu objevili za pomoci Spitzerova vesmírného dalekohledu. Mezinárodní tým vedený Gillonem už loni oznámil objevení tří potencionálně obyvatelných planet obíhajících kolem hvězdy s katalogovým označením TRAPPIST-1. Následně vědci svá pozorování zintenzivnili a postupně zjistili další zajímavostí, včetně toho, že planet je tam víc.
Systém se nachází v souhvězdí Vodnáře. Jeho mateřskou hvězdou je mimořádně chladný červený trpaslík TRAPPIST-1, kolem kterého obíhá sedm zjištěných planet. Nejméně šest z nich je podle vědců velikostí i teplotami na povrchu srovnatelných se Zemí. TRAPPIST-1 je drobnou hvězdou, má asi jen osm procent hmotnosti Slunce.
„Trpasličí hvězdy, jako je TRAPPIST-1, vydávají podstatně méně energie než Slunce. Pokud na povrchu planet v takovém systému má existovat kapalná voda, musejí obíhat na mnohem bližších oběžných drahách než v případě sluneční soustavy," vysvětlil spoluautor studie Amaury Triaud. A právě tato podmínka je u této soustavy splněna.
Mise na Mars pohledem slovenské astrobioložky: 'Jídlo chutná pořád stejně, vypadá jako granule pro psa'
Číst článek
Z pozorování a analýz vyplývá, že všechny zjištěné planety jsou velikostí podobné Zemi a Venuši, případně jsou jen o málo menší, a přinejmenším šest planet jsou kamenná tělesa. Jejich oběžné dráhy jsou podobné oběžným drahám velkých měsíců Jupiteru, takže jsou mnohem menší než orbita Merkuru kolem Slunce. Na povrch planet hvězdy TRAPPIST-1 tak dopadá srovnatelné množství energie jako na vnitřní planety sluneční soustavy, tedy i Zemi.
Klimatické modely naznačují, že první tři planety rudého trpaslíka jsou příliš horké, aby se na nich mohla v kapalném skupenství vyskytovat voda, ačkoli není vyloučeno, že na malé části povrchu skutečně je, poslední planeta je zřejmě zase příliš chladná.
Obyvatelná planeta, gejzíry, zásoby vody na Marsu. Největší vesmírné objevy roku 2016
Číst článek
Za skutečný svatý grál lovců extrasolárních planet, tedy planet mimo sluneční soustavu, jsou považována zbývající tři tělesa, která zaujímají v systému čtvrtou až šestou pozici. Na jejich povrchu by mohly být oceány.
Podle ESO se tak TRAPPIST-1 stane velmi významným cílem budoucích výzkumů. Díky nové generaci přístrojů, jako jsou například dalekohled E-ELT (Evropský extrémně velký dalekohled) či kosmický teleskop JWST (Vesmírný dalekohled Jamese Webba), bude podle astronomů možné pátrat nejen po vodě, ale i po důkazech existence života na těchto planetách.
Astronom Suchan: obyvatelná zóna nestačí
Podle astronoma Pavla Suchana z Akademie věd ČR je objev výjimečný tím, že planetární systém obsahuje největší počet planet, které jsou podobné svou velikostí Zemi, a zároveň největší počet planet, na jejichž povrchu by se mohla vyskytovat voda v kapalném stavu.
„Máme sedm planet, z toho minimálně šest je kamenných. Tři jsou v obyvatelné zóně, které si můžeme ve srovnání se sluneční soustavou představit jako Venuši, Zemi a Mars,“ uvedl Suchan.
Podle něj vědci planety objevili za pomoci metody takzvaných tranzientů, neboli zákrytů. „Dalekohledem se sleduje hvězda samotná, planety jsou příliš slabé, proto nejsou vidět. Najednou je možno pozorovat, že jasnost hvězdy poklesne a za chvíli zase stoupne na maximální výši. Z toho zákrytu a poklesu jasnosti se dá soudit velký počet parametrů, například velikost nebo složení planety,“ vysvětlil s tím, že jde o poměrně bezpečný a jistý způsob.
S tvrzením, že by na planetách mohl existovat život, jsou ale vědci opatrní. „Jedna věc je objevit planetu podobnou Zemi, to znamená velikostí a dejme tomu kamennou. Druhá věc je objevit planetu v obyvatelné zóně, což tady máme hned tři. Pořád to je ale velmi daleko k tomu, abychom řekli, že je tam možný život. Obyvatelná zóna nestačí a parametrů pro to, aby se tam život mohl udržet, je spousta. Jeden z parametrů, který hrají proti tomu, je, že tyto hvězdy jsou mnohdy velmi divoké. To znamená, že vydávají velké množství ultrafialového nebo jiného záření, které je pro život na povrchu takové planety případně smrtící,“ dodal Suchan.
