O prameni krve, který rozplakala popravčí sekyra. Kostelík v Poděbradech truchlí za sťaté havíře
Tvrdě pracovali, přesto hladověli a nakonec skončili v rukách kata. Nespravedlivou popravu třinácti havířů oplakalo samo nebe, krev nevinných stvořila zázračné žaludy i pramen živé vody. Smutný příběh dodnes připomíná poděbradský kostelík Nanebevzetí Panny Marie na břehu Labe.
Náramně krušné časy tehdy udeřily na kutnohorské havíře. Stejně lákavě se stříbro třpytilo v podzemních hlubinách, stejně namáhavě o něj havíři bojovali se zemí, stejně často si utírali potem zbrocená čela. A přesto jim víc a víc ubývalo mincí z měšců a jejich rodinám jídla z talíře.
VÝLET ZA POVĚSTÍ
Proč má ta skála tak neobvyklý tvar? Co může za ty divné kameny rozeseté po krajině? Jaké tajemství se skrývá za jménem toho města? Kdo to straší v hradní věži a který zplozenec pekla leká počestné poutníky na nočních lesních stezkách?
iROZHLAS.cz vás v pravidelném pátečním seriálu Výlet za pověstí zavede na pozoruhodná místa naší země i daleko za hranicemi. Bude vám o nich vyprávět jinak, než znáte z turistických průvodců: pomocí pověsti, lidové encyklopedie světa.
Mohla za to hamižná vrchnost, která si uvykla na stříbrem vydlážděný život. Pro své pohodlí šidila na vytěženém bohatství jak královský majestát, tak havíře, jimž utrhovala z poctivě vydobyté mzdy a zle ztrpčovala život.
Léta Páně 1494 havíři poprvé povstali a hlasitě volali po spravedlnosti. Tenkrát ještě bouři utišilo dobré slovo, ale o dva roky později už nestačilo. Havíři si na bezpráví marně stěžovali jak v Praze, tak v uherském Budíně, kde tehdy přebýval král Vladislav Jagellonský. Jenže k panovníkovi je vůbec nepustili, a tak nezbývalo, než se vrátit domů s nepořízenou. Špatné zprávy protrhly stavidla.
13. července 1496 se tisíce havířů vyzbrojily, vytáhly z města a na nedalekém vrchu rozbily vojenský tábor. Vzbouřenci doufali, že tím kutnohorské pány přimějí vyjednávat, ale ošklivě se spletli. Kutnohorští povolali na pomoc Kolín, Čáslav i Poděbrady a ležení havířů rychle obklíčila mocná přesila, která se k řeči nijak neměla, zato pevně svírala své zbraně.
Nebozí havíři pochopili, že je prohráno – k čemu prolévat krev, poteče-li zbytečně? Dobrovolně se proto vzdali v naději, že alespoň přijdou před královský soud, jemuž konečně vyloží svou křivdu. Místo toho z nich jejich protivníci vybrali třináct rukojmích, které uvěznili ve věži poděbradského zámku a trýznili je útrpným právem, dokud nepadlo rozhodnutí o jejich popravě.
4. srpna 1496 vyšli odsouzenci z bran zámku na smrt, oděni do bílých rubášů. Zbylo jich jen deset – věřilo se prý, že jestli kat srazí naráz víc než deset hlav, navždy se mu ztupí sekyra, a tak tři havíře odvezli za křivoklátským popravčím. Jejich zbylé druhy zatím vedli přes most nad Labem, k loučce na druhé straně řeky. Pod starým košatým dubem pak poděbradský hejtman rozkázal, ať kat koná svoji povinnost. Pramálo přitom dbal nářku nebožáků, kterým nedovolili ani rozloučit se s rodinami.
O zarmoucené lásce, kterou nezachránil ani laskavý vodník. Jak vzniklo čarokrásné Cerknické jezero?
Číst článek
Jeden z havířů si stýskal k nebesům a dovolával se boží spravedlnosti – ať Bůh sešle déšť, který dokáže jejich nevinu! Kronikář praví, že městský kat se vzbouřil a odmítl vzít život nevinným, pročež na jeho místo nastoupil zámecký popravčí. Krev stínaných havířů skrápěla zelenou trávu i nízké větve dubu, dokud se od západu nepřihnala lítá bouře. Pršelo prý devět dnů a nocí, prudký déšť smyl potůčky krve a ničivě se podepsal na úrodě okolních polí.
Král Vladislav se později dozvěděl, co se havířům přihodilo, a nechal věrolomné viníky potrestat. Nespravedlivě popraveným tím život nevrátil, vzpomínka na ně však přežila ve vyprávění. A nejen v něm: dubu, který zalila havířská krev, prý zrudlo listí a začal plodit žaludy podobné postavě havíře v kápi. Místní věřili v jejich zázračnou moc a vyráběli si z nich talismany, jež jim nosily štěstí a chránily před nečistými silami.
Dub dožil v druhé půlce 18. století, takže dnešním návštěvníkům Poděbrad už zázračné žaludy nepomohou. Dodnes však můžete obdivovat památku na další zázrak: studnu zbudovanou na místě, kde v roce 1624 vytryskl železitý pramen. Také doruda zbarvená voda je podle pověsti relikvie, která upomíná na krev nevinných havířů a zahání neduhy a bolest. Nejvýraznější poctou jejich smutnému osudu je kostelík Nanebevzetí Panny Marie, jemuž se často přezdívá Havířský kostelíček.
