Speciál z Jihlavy: Plody devadesátek ve volbách sklízíme dodnes, míní historička Gjuričová
Devadesátá léta – éra transformace, nekonečných možností, ale i výzev, které zásadně formovaly českou společnost. Podle historičky Adély Gjuričové je dědictví devadesátek stále relevantní i pro dnešní politiku: „Instituce si od té doby velmi personalizujeme. A to je špatně, protože nám to zakrývá pohled na to, co nám přináší a jaká je mezi nimi rovnováha v celém systému,“ uvádí v podcastu Chyba systému.
Historička poukazuje na souboje prezidenta Václava Havla s federálním parlamentem – na dobových karikaturách je dokonce zobrazován, jak míří do sněmovny s nasazenou boxerskou rukavicí.
„To je výrazný motiv těch prvních let. A ne úplně vábný ze strany idealizovaného prezidenta, který se snažil svobodně zvolený parlament zatlačit do defenzivy a delegitimizovat ho,“ podotýká.
Podle komentátora Davida Klimeše je to mimo jiné dané tím, že v jiných zemích k politickým změnám nedošlo tak rychle jako v tehdejším Československu. S komunisty bylo důležité spolupracovat, protože znali parlamentní procedury.
„Na druhou stranu, přestože si instituce tak personalizujeme, tak po těch 30 letech je máme asi nejstabilnější v celé střední Evropě. Přispívají k tomu, že zde máme poměrně odolnou liberální demokracii,“ poznamenává.
Havel, nepředvídatelnost a svoboda. Poslechněte si celou přednášku Timothyho D. Snydera
Číst článek
„Symbol devadesátek“
Jedním z přetrvávajících symbolů devadesátých let je podle novinářky Apoleny Rychlíkové personální kontinuita ve světě médií: „Dlouho je vedli lidé, kteří o sobě říkají, že tehdy stačilo projít kolem dveří nějaké redakce, druhý den v ní pracovali a za týden byli šéfredaktory. Většina známých novinářů se do vedoucích pozic vyšvihla v 90. letech a od té doby v nich zůstali,“ tvrdí.
Poukazuje také, že po revoluci obsazovali některé pozice ti nejméně pravděpodobní lidé. „Jsem z disidentského prostředí a všichni kamarádi mého táty byli v Bezpečnostní informační službě. Byli to třeba bývalí herci. Povolávali se lidé, kteří neměli žádné schopnosti, ale reálně tam po nějakou dobu pracovali,“ dodává novinářka.
Analytička Klímová: U kořene selhání státu stojí instituce, které slouží vybraným elitám
Číst článek
Do této doby se datují nejrůznější úsměvné historky. Podle historičky Gjuričové ale šlo o vážnou věc. „Když byl na ministerstvu vnitra Jan Ruml, probíhal tvrdý boj o klíče k estébáckým papírům a k celé lustrační agendě. Z pramenů plynuly lidské tragédie a odehrávaly se tam drsné souboje,“ upozorňuje.
V zájmu udržení příběhu o úspěšné ekonomické transformaci také politici z různých důvodů mlčeli o jejích negativních dopadech.
„To je možná něco, co sklízíme dodnes. Říkáme si, že města volí tak a regiony onak, ale neumíme mluvit o českých zemích jako o ostře rozděleném území. Je to v každých volbách a ve všem tom mudrování nad rozdělenou společností,“ uzavírá historička.
Politický podcast Chyba systému si můžete pustit nahoře v audiozáznamu.
