Je docela ostuda, že až Evropská unie byla schopná podpořit uhelné kraje, říká sociální geograf Slach

Ministerstvo životního prostředí finišuje hodnocení Evropskou unií dotovaných transformačních projektů. O peníze se uchází i Moravskoslezský kraj, do kterého má přitéct téměř dvacet miliard korun. Jak mohou peníze regionu postiženému intenzivní těžbou pomoci? „Mějme realistická očekávání. Pořád to je jen malá část financí, které by do toho regionu měly směřovat,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz sociální geograf Ostravské univerzity Ondřej Slach.

Seriál Ostrava Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Sociální geograf Ondřej Slach z Ostravské univerzity

Podle sociálního geografa z Ostravské univerzity Ondřeje Slacha, je pro Moravskoslezský kraj klíčové, aby nepřicházel o mladé lidi. Pomoci tomu může lepší nabídka práce i vzdělání | Zdroj: Ostravská univerzita

Jak se za posledních třicet let změnilo obyvatelstvo Moravskoslezského kraje?
Ten první a nejvíc viditelný trend je stárnutí. Před dvaceti lety tvořili lidé ve věkové skupině nad 65 let zhruba dvanáct procent obyvatelstva kraje, dnes je to kolem dvaceti procent. A pokud se nic nezmění, tak v roce 2050 to bude čtyřicet procent.

To má za následek vyšší nároky na krajský rozpočet. Pokud se trendy budou vyvíjet jako dosud, v roce 2030 bude mít kraj o 2,5 miliardy korun ročně vyšší výdaje spojené se stárnoucí populací. Stárne celé Česko, rozdíl ale je, že v tomto kraji vše probíhá mnohem intenzivněji.

Dalším významným trendem je snižování počtu obyvatel. Bavíme se o poklesu zhruba o devět procent, to je asi nějakých sto tisíc obyvatel, které kraj za tři desítky let ztratil. Palčivějším problémem je ale struktura obyvatelstva, kteří náš region opouštějí. Z dat, která máme k dispozici, víme, že zpravidla odchází skupina 20 až 39 let.

Vývoj počtu obyvatel v Moravskoslezském kraji

Co je vede k tomu, že odcházejí? A kam se lidé z Ostravska a Karvinska stěhují?
Skupina dvacátníků a třicátníků se nejčastěji přesouvá za prací a za vzděláním. Naprosto dominantní je efekt Prahy. Zhruba čtvrtina obyvatel, kteří migrují z toho regionu ven, směřuje právě do hlavního města. Až poté následují města Brno a Olomouc.

Sací efekt Prahy je ohromný a do jisté míry to zrcadlí existující rozdíly v rámci Česka. To znamená dynamický růst Prahy a celého jejího regionu na úkor zbytku republiky.

Je to zvláštní situace, kdy na jedné straně Praha odsává obyvatele z regionů a na druhé straně posíláme do těchto regionů dotace v řádu miliard korun, které mají hasit požár, který ale vznikl někde jinde. Praha si bere lidský kapitál a pak posílá peníze na rekonstrukci cyklostezek. Bez lidí ale region neutáhnete.

Ondřej Slach

Na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity vyučuje urbanistickou a ekonomickou geografii.

Ve svém výzkumu se věnuje kulturně-kreativnímu průmyslu, regionální a městské spávě a obnově starých průmyslových regionů.

Jak si stojí Moravskoslezský kraj v porovnání se zbytkem republiky? Jak měříme jeho úspěšnost?
Často se pracuje s růstem hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele. V tomto směru zaznamenává Moravskoslezský kraj kontinuální růst. Je na tom rozhodně lépe než Karlovarský a Ústecký kraj. Je ale důležité se na to podívat šířeji.

Fakticky se Praha a Brno oddělují – ekonomicky rostou nejrychleji a utíkají ostatním regionům. To je výzva, která si zaslouží řešení na národní úrovni. Když se tím zabýváme regionálně, vždy řešíme nejvýše polovinu problému.

Nejdřív zaměstnanost, pak zeleň

Co může kraj udělat pro to, aby jeho obyvatelé neodcházeli?
Klíčová je stabilizace stávajících obyvatel. Musíme se u plánování rozvoje ptát, co z toho budou mít místní. Není úplně šťastné, když to otočíte a navrhujete opatření v rozvoji regionu podle potřeb nějakých vnějších skupin. Protože to v konečném důsledku vede k situaci, kdy není spokojený vůbec nikdo. Ti z vnějšku nedostanou, co očekávali, a otázka je, co z toho mají místní.

Tady je Bakalovo: miliardář drží na Karvinsku tisíce pozemků, brzdí to rozvoj některých obcí

Číst článek

Řešením je zkrátka kombinace podpory vzdělávání, od základního až po vysokoškolské. A vytváření životních podmínek v moravskoslezských městech, aby to byla nejen pro mladé, ale i pro další obyvatele, místa, kde chtějí být. A kde mají pocit, že když tam zůstanou, tak se nebudou mít hůř než někde jinde.

Znamená to tedy, že moravskoslezské univerzity nejsou tak atraktivní jako ty v Brně a v Praze?
Když máte stejný obor a dáte vedle sebe město, které má delší tradici a lepší atmosféru, tak studenti velmi často kladou větší důraz na město než na samotný obor.

Ostravská gymnázia mohutně sytí vysoké školy v Praze, Brně a Olomouci. Region teď pracuje na větším propojení středních škol a univerzit. Vytvářet podmínky pro studium je jedna z cest, jak zachytit v Moravskoslezském kraji mladší obyvatele. Často uvádíme příklad lékařské fakulty, kdy po dostudování v regionu zůstává osmdesát procent absolventů. Asi třetina studentů přitom přichází z jiných regionů.

Je možné nějak definovat krajské priority? Je to vámi zmiňované vzdělávání?
Dlouhou dobu byly priority kraje jinde. Byla mezi nimi dostavba dálnice D1 do Ostravy, bylo to životní prostředí a byla to nezaměstnanost. V roce 2004 byla v Ostravě nezaměstnanost 18,4 procenta, takže je jasné, že chtěl kraj přilákat nové investory a vytvářet pracovní místa. Za jakou cenu to dělal, to už je jiný příběh.

Čtěte také

Server iROZHLAS.cz zmapoval přetrvávající důsledky privatizace OKD na Karvinsku. Přečtěte si i další texty ze série Tady je Bakalovo:

Teď se tyto priority mění, přehodit je ale nebylo úplně jednoduché. Kultura a vysoké školy nikdy nepatřily mezi priority, to se podle mě teď děje. Stejně tak debata o kvalitě života. To vůbec nebylo téma.

Pro koho stavíme?

Můžou v tomto směru pomoci evropské peníze, které do uhelných regionů posílá Evropská unie v rámci tzv. Fondu spravedlivé transformace?
Než budeme vůbec mluvit o potenciálu tohoto operačního programu, myslím, že je docela ostuda, že až Evropská unie byla schopná vyčlenit finanční prostředky pro tyto kraje. Když se podíváme na distribuci veřejných peněz v rámci Česka v minulosti, tak tyto regiony rozhodně nepatřily k těm, které byly nad průměrem.

Pokud se budeme bavit o spravedlivé transformaci, tak čtyřicet miliard mezi tři kraje prostě není dost. V rámci Moravskoslezského kraje, který dostane zhruba polovinu z těchto peněz, se bavíme o pokrytí deseti až dvaceti procent potřeb regionu. Pořád je to desetina, možná pětina, ale ne víc.

Takže čekat, že tyto peníze pootočí během pár let zásadním způsobem rozvoj regionu, je prostě iluzorní. Mějme realistická očekávání, co to může přinést, protože pořád to je pouze malá část financí, které by do toho regionu měly směřovat.

Moravskoslezský kraj dostane na své strategické projekty zhruba deset miliard korun. Co je vlastně cílem projektů? Jak mají kraji pomoct?
Hodně se hovoří o třech projektech, Eden Silesia, to jsou ty slavné skleníky, pak o Černé kostce, která má být knihovnou a výzkumným centrem, a samozřejmě o koncertním sále. Ten sice nepatří mezi strategické projekty, ale často se v těch diskusích objevuje.

Mně chybí širší debata o tom, co přesně od toho čekáme. Upřímně mě zajímá, jak ty projekty budou napojené na samotný region. Vezměte si, kolik debat je věnováno hmotě, kdo ten barák navrhoval, jak bude dimenzovaný a jaké tam budou větráky... Má první otázka ale je: pro koho to vlastně stavíme? Kam ty aktivity mají posunout region? Cílíme víc na rozvoj kulturně-kreativních odvětví? Koncertní hala, kromě infrastruktury a cestovního ruchu, jak tato budova přispěje k rozvoji hudby a hudebních těles v tomto kraji?

To ale snad města řeší s veřejností?
Ty debaty probíhají. Za mě je trochu problematické, že jsou organizovány zvnějšku. Přijde kraj, přijde instituce a řekne „tady je projekt“. To, že jak některé projekty, tak celý ten operační program nejsou komunikované úplně dobře, o tom žádná. Vždycky to může být lepší.

My můžeme v té koncertní hale, v těch velkých projektech, nacházet spousty chyb. Ale zase, když se na to podíváme jinou optikou, kraj i města byly schopné zmobilizovat zdroje v rozsahu, který v té republice není vůbec obvyklý.

Co mě dlouhodobě drásá, je ale to, že my ty věci nedotahujeme do konce. Všechno děláme na sedmdesát, osmdesát procent a pak doufáme, že už se to udělá samo. Takže smysl koncertní haly a Černé kostky bude naplněn v momentě, kdy na území města a centra města nemáte koksovnu. Protože v ten moment všechno, co děláte, je negováno tímto faktem.

Klára Filipová, Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme