Číňany v zimě zahřeje horký kotlík. Nyní ho chtějí rozšířit po světě
Letošní zima je v Číně jednou z nejkrutějších za poslední desetiletí. Teploty klesly hluboko pod nulu a domácnosti bez topení na to nejsou zařízené. Lidé ale vědí, jak se ve studených bytech a restauracích zahřát. Kromě alkoholu je tradiční rozpalovačem horký kotlík. A nehřejí si u něho ruce, ale žaludky.
Houby, tofu, nudle, zelenina, hovězí a jehněčí maso. To je základ. Říká se tomu chuo guo a je to hustá horká polévka, do které patří i chilli. Žiletky na jazyku udělají své především v jihočínském S-čchuanu, který je proslulý ostrými paprikami po celém světě.
„Náš kotlík byl kdysi strašlivě pálivý. Mnoho lidí ho nedokázalo sníst, především děti a starší. A tak lidi napadlo, rozdělit hrnec na dvě části - na ostrý a jemně pálivý. Je to zlepšovák, který se už rozšířil po celé zemi,“ vypráví Jang, rodačka ze S-čchuanu, a ukazuje fotku místní podnikatelky, která podle legendy rozdělila kotlík na dvě části jako první.
O čínských horkých kotlících natáčela východoasijská zpravodajka ČRo Kateřina Procházková
S kotlíkem se teď Madam Che snaží prorazit i za hranice Číny a otvírá pobočky restaurací v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě v zahraničí bude servírovat kotlík s pálivostí pro děti, víc by asi cizinci nevydrželi a byznys by skončil dřív, než začal.
Na stůl už ale servírka nese horký s-čchuánský vývar a žaludky čeká ostrá lázeň.
Horké kotlíky stojí na každém stole v této restauraci. Tradice je Říši středu nedotknutelná, a tak si dávají do nosu všichni. Chuo guo ale není čínský vynález. Jeho domovem je podle etnografů Mongolsko, kde je ještě větší zima než v Číně. To ale zdejší jedlíci ani netuší a hůlkami loví ze společného kotlíku lahodné kousky.
„V zimě je chladno a kotlík zahřeje. A je to také jídlo, které si užije větší společnost. Což mají Číňané rádi - společně jíst, pít a bavit se. Já si ho v zimě také ráda někdy dám,“ dodává Che.
Horký kotlík si razí cestu po celé Asii. V Japonsku patří mezi největší zimní lahůdky. V různých variantách ho kuchaři vaří třeba v Thajsku, Singapuru nebo Malajsii. Teď už jen záleží na přičinlivých Číňanech, kdy s ním prorazí v Evropě. Počasí na to máme ideální, jen aby to vydržely naše žaludky.
