'Gramatiku neřešíme.' Čeština zůstala v srbském Banátu v podobě, jakou ji krajané přinesli před 200 lety

Krajané v srbském Banátu sice ještě mluví česky, jejich děti ale mají s jazykem předků stále větší problémy. V Srbsku v současnosti žijí asi dva tisíce Čechů, kteří tam přišli v 19. století. Český jazyk se v obcích u Dunaje vyučuje i ve státní škole. Jak zjistil Radiožurnál, pomáhají s tím učitelé, které tam vysílá Česká republika na podporu národního kulturního dědictví.

Reportáž Bela Crkva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Děti výuka češtiny baví | Foto: Robert Mikoláš | Zdroj: Český rozhlas

Ze srbské školy v městě Bela Crkva poblíž hranic s Rumunskem se ozývá česká písnička. Právě zpěv totiž patří v hodinách češtiny k nejoblíbenějším. Celkem osmnáct dětí ve věku od šesti do deseti let se tak vždy snaží svého učitele, Mariana Strnada přesvědčit, aby přidal další a další skladby, v hodině se však musí hlavně číst, a také probrat novou slovní zásobu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž o výuce českého jazyka v Srbsku

Marian Strnad, absolvent bělehradské univerzity, kde studoval češtinu pro cizince, mluví se svými žáky v obou jazycích. Srbština je totiž jejich rodnou řečí, přesto jejich rodiče, čeští krajané si i nadále přejí, aby se jim jazyk jejich předků úplně neodcizil. Proto se dohodli s místními zastupiteli a ředitel Zoran Šarbanovič jim vyšel ochotně vstříc.

„Český jazyk vyučuji od 1. do 4. třídy, malá skupinka dětí krajanů je i v 5. třídě. Věřím ale, že budou pokračovat i na druhém stupni. Důležité pro výuku češtiny je čtení, přestože ve zdejší knihovně máme jen jediného českého autora, a to Karla Čapka. Snažím se ale na internetu najít aspoň nějaké úryvky z nejznámějších děl,“ říká Marian Strnad.

Po čtení přichází na řadu nová látka, dnes je na řadě jídelníček.

Všichni mají před sebou obrázkovou knížku, kde jsou jednotlivé potraviny a druhy jídla napsány vždy v srbštině a češtině. Marian Strnad učí český jazyk jen na částečný úvazek, proto sem Česká republika každý rok vysílá i kvalifikované kantory. A nejdéle, celé čtyři roky tu působila Ilona Kirchnerová.

„Čeští krajané sem přišli před 200 lety a od té doby prakticky ztratili kontakt s prostředím v České republice. To znamená, že jak se český jazyk vyvíjí jako živý organismus, tak tady se zakonzervoval v podobě, ve které ho přinesli předci.“

I proto, jak dodává Marian Strnad, neučí žáky žádné skloňování, časování, ani pravopis.

„Já se snažím, aby děti věděly jenom jak se co řekne. A když řeknou větu, která je celá v češtině, tak je to super. Gramatiku neřešíme.“

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme