Lech Walesa: S minulostí musíme zúčtovat
Přesně před dvaceti lety se v tehdejší NDR objevilo něco do té doby neslýchaného: nenásilné, ale zato opakované a stále sílící protesty proti porušování lidských práv. Centrem odporu se stalo především Lipsko. Nikdo tehdy nedokázal odhadnout, jak blízko je pád Berlínské zdi a železné opony vůbec.
Zahraniční zpravodajové Českého rozhlasu se zajímali o to, jak se po dvaceti letech dívají na historické události roku 1989 jejich hlavní aktéři. V příštích týdnech uslyšíte v Radiofóru reportáže s hlasy Michaila Gorbačova, Hanse-Dietricha Genschera či Jána Čarnogurského. Jako první dostal slovo Lech Walesa, legenda polských nezávislých odborů.
Jak se máme vyrovnat s dědictvím komunismu? Máme otevřít archivy státní bezpečnosti? Máme se dívat přes prsty na každého, kdo byl jen pasivní součástí režimu? Nebo máme za obdobím komunismu udělat tlustou čáru? Lech Walesa si myslí následující...
"Z určitých důvodů ano. Protože pokud to neuděláme, tak ještě za deset, dvacet let na vás bude kdokoliv vytahovat nejrůznější podezření. A třeba kvůli tomu někdo prohraje i volby. Proto se musíme s minulostí vyrovnat. Zúčtovat s ní," vybízí Walesa.
Moc dobře ví, o čem mluví. V Polsku se veřejně spekuluje o tom, že byl agentem komunistické tajné policie, která ho vedla pod krycím jménem Bolek. I proto chce udělat tečku za komunistickou minulostí?
"To není ten hlavní důvod. Můj případ je trochu jiný. Už v roce 1970 jsem byl vůdcem stávek. Proto se o mě zajímala státní policie. Vedl jsem s nimi jako zástupce opozice rozhovory. Ale nikdy jsem s nimi nespolupracoval. Nikdy jsem nebyl agentem," uzavírá všechny spekulace Lech Walesa.
Už před devíti lety se obrátil kvůli své lustraci na soud a ten ho zprostil obvinění. Pořád se ale objevují materiály, i v knižní podobě, které tvrdí, že Walesa vědomě spolupracoval se státní bezpečností. Nebylo by tedy dobré otevřít archivy? Ať už je konec takovým spekulacím?
"Ano, jsem pro zveřejnění. Nemáme jinou možnost. Každé utajování bude jen vzbuzovat pochybnosti. Je potřeba říct, co se dělo. Není možné, aby nějaký mladý historik, který nemá o té době a souvislostech absolutně ponětí, vytáhl z archivu nějaký dokument a na jeho základě vás začal soudit," kritizuje Walesa.
Má tím na mysli autora kontroverzní knihy o něm, pětadvacetiletého historika Pawla Zyzaka. Jak ta opakující se nařčení otce ze spolupráce s tajnou policií komentuje jeho syn Jaroslaw, polský europoslanec?
"Je to absolutní hloupost. Můj otec nikdy nemohl být naverbovaný státní bezpečností, protože on je prostě nepředvídatelný. Není možné ho jakkoliv kontrolovat. Ale samozřejmě že mě to bolí, když slyším, že byl agentem. Ale neberu to vážně a snažím se to ignorovat," říká Walesa junior.
A jak by on, třiatřicetiletý politik, donedávna poslanec polského Sejmu, nově člen Evropského parlamentu, naložil s archivy polské tajné policie?
"Chtěl bych, aby do těch archivů někdo hodil bombu a totálně je zničil, aby v nich nic nezůstalo. Vytahují se jen účelově některé kauzy. Ale je mi jasné, že je zničit nejde, a proto jsem pro absolutní otevření archivů. Aby byl každému přístupný jakýkoliv papír," navrhuje Jaroslaw Walesa.
Ale opusťme téma vyrovnání se s komunistickou minulostí. Oba Walesové se totiž museli vyrovnat i s tou vlastní, rodinnou minulostí. Lech Walesa totiž cítí, že svým dětem, a má jich osm, tak trochu ublížil. Propásl jejich dětství, když se věnoval politice.
"Co mám říct. Určitě jsem nenávratně ztratil část života. Nikdy není nic zadarmo, něco musíte obětovat, o něco přicházíte. A o to nejzajímavější, o výchovu svých dětí, jsem přišel. Už to nikdy neodčiním," přiznává polský exprezident, někdejší lídr hnutí Solidarita. A jaká slova volí jeho syn?
"Politika mi ukradla otce na hodně let. A nemáme z dětství moc společných vzpomínek. Pořád byl velmi vytížený, jezdil po světě, po Polsku. V podstatě byl u nás doma spíše hostem, než otcem," vzpomíná Walesa junior, který si ale vše vynahradil, když tři roky pracoval u Lecha Walesy jako jeho asistent. Vyčetl mu někdy, že si na děti neudělal otec více času?
"Nevyčítám mu to, protože chápu, že musel být v politice. Neměl jinou možnost a vážím si ho za to, i přesto že mi v dětství chyběl. Ale nikdy v životě jsem mu to nevyčetl," uzavírá Jaroslaw Walesa téma vyrovnání se s rodinnou minulostí.
