Litva před deseti lety obnovila povinnou vojenskou službu. Půlku branců dnes tvoří dobrovolníci
Obavy z agrese Ruska a Běloruska jsou v Pobaltí patrné už od anexe Krymu v roce 2014. Litva v reakci na ruskou agresi obnovila v roce 2015 povinnou vojenskou službu. Letos k ní nastoupilo přibližně 4000 branců, na více nemá stát kapacitu. Polovina se přihlásila dobrovolně, druhou část zajistí „loterijní“ systém výběru.
„Dnes dopoledne jsme měli topografii, takže jsme se učili číst v mapách, rozumět značkám, vyhledat cíle podle zadaných dat. Ještě nás čeká taktický výcvik. Jsme na začátku, takže zatím je to jen o nácviku přežití venku. Například jak rozpoznat signály, že se blíží nepřítel, nebo že už v našem prostředí byl,“ vypráví vojín Paulus.
Povinná vojna v zemích Evropské unie: kdo ji má, kde ji zrušili a proč ji Malta a Irsko nikdy neměly?
Číst článek
Jeho devítiměsíční vojenský výcvik začal v únoru. S každým týdnem se k teoretickým kurzům a fyzickým tréninkům nabalují nová cvičení. „Tenhle týden jsme měli první kurz střelby. Zatím jsme nacvičovali opravdu základní věci, jak zbraň použít, jak s ní zaujmout polohy ve stoje a vleže. Já střílel poprvé. Poprvé jsem držel bojovou zbraň. Neměl jsem strach, nebyl důvod. Měli jsme velmi dobrou průpravu od našich instruktorů, takže jsem byl připravený. Ale vystřelit poprvé – byl to šok – cítit sílu té zbraně.“
Paulus od malička plnil sen svého otce, hrál hokej a v patnácti letech odešel hrát a studovat do Spojených států. Hokej ho dostal i na univerzitu. Po promoci se vrátil do Litvy. Rok pracoval ve finančnictví a pak se rozhodl vystoupit z komfortní zóny. Dobrovolně se přihlásil k povinné vojenské službě. Přesvědčil ho i vývoj situace na Ukrajině v posledním roce.
„Pocházím z velmi patriotického prostředí. Moje rodina po mnoho generací zažívala války a represe ze strany Ruska a Sovětského svazu. Moji rodiče se účastnili vojensky potlačovaných protestů proti sovětské okupaci v lednu 1991. Moji babičku poslali Sověti na Sibiř. Moji prapředci se účastnili povstání proti carskému Rusku v 19. století. I na školách jsem byl obklopen velmi patriotickým prostředím. Jsem zvyklý mluvit o evropských hodnotách, o svobodě, nezávislosti, o boji za litevskou identitu. Nic z toho není dar a není to samozřejmé. O to všechno musíme bojovat. Takže to všechno, ale také události v našem regionu, mě přesvědčily, abych se přihlásil k vojenské službě dobrovolně,“ vypráví Paulus.
‚Loterijní‘ systém výběru
„Řekl bych, že naše společnost po 24. únoru 2022 změnila svůj přístup k národní obraně. První, co tehdy následovalo, byl velký zájem o zapojení do obranných složek. Lidé volali a ptali se, jak se můžou připojit,” přiznává význam úplné ruské invaze na Ukrajinu ředitel litevské vojenské náborové služby Arunas Balčiunas.
Nebyly ženské uniformy. Na vojně jsem v sobě ale našla sílu, vypráví studentka o službě v Estonsku
Číst článek
Jedním dechem ale připomíná, že Litva obnovila povinnou vojenskou službu už v roce 2015, po ruské anexi Krymu. Tehdy pobaltská republika po sedmi letech definitivně přestala spoléhat pouze na kapacity vlastní profesionální armády opírající se o dobrovolný vstup do jejích řad.
Oproti vojenské službě, která byla zrušena v ruce 2008, tedy roky po vstupu země do NATO, ta současná trvá pouze devět, a ne dvanáct měsíců. Země také nemá kapacity, aby plošně cvičila všechny mladé lidi, kteří spadají do věku určeného pro službu. A tak vznikl systém výběru branců, který trochu připomíná loterii.
„Každý rok používáme k přípravě listiny branců zvláštní program, který nám náhodně vybere a sestaví seznam přibližně 25 tisíc mladých mužů ve věku 18 až 23 let. Seznam musí podepsat ministr obrany, než se jmény začneme pracovat. Naším úkolem je, aby z tohoto seznamu nastoupilo zhruba 4000 lidí na devítiměsíční povinnou vojenskou službu,“ vysvětluje Balčiunas.
Vojenskou službu ale může dobrovolně nastoupit kdokoliv ve věku 18 až 38 let. Takto se na výcvik dostal i vojín Paulus. Počet dobrovolných absolventů přitom každým rokem roste, jak říká ředitel náborové služby. „Už v loňském roce jsme dosáhli poměru mezi povolanými a dobrovolně přihlášenými padesát na padesát.“
‚Vojenské hrozby se výrazně zvýšily.‘ Polsko a Pobaltí zvažují zrušit zákaz protipěchotních min
Číst článek
Kvůli geopolitické situaci podle něj mnoho mladých lidí dochází k názoru, že chtějí vojenskou službu v nějaké podobě absolvovat. „Taková motivace, která pochází z vnitřního přesvědčení, je úplně něco jiného, než když lidé prostě musí nastoupit, protože je k tomu vybral program. Ti často nachází tisíc důvodů, proč sloužit nemohou. S dobrovolníky je spolupráce mnohem snazší,“ poukazuje.
Modernizace armády
Litevská armáda se ale musí vyrovnat i s jedním negativním jevem. Skoro polovina potenciálních branců neprojde zdravotní prohlídkou. „Dnešní mladá generace je úplně jiná v porovnání s mladými před dvaceti nebo třiceti lety. Více času tráví doma. Žijí více virtuální život než ten aktivní. To ovlivňuje jejich zdravotní stav a fyzické možnosti, což je pro nás, řekněme, výzvou,“ přiznává Arunas Balčiunas s tím, že vedení armády a ministerstvo obrany už nyní řeší, jak se s tímto trendem do budoucna vyrovnat.
I přesto se Litvě daří rozšiřovat počet lidí, kteří za sebou nějaký vojenský výcvik mají. Roste počet členů aktivních záloh nebo paramilitární organizace Střelci. Litva také rozšiřuje pobídky a odměny, které by mohly přilákat nové členy obranných složek. Například jim nabízí získání základního řidičského průkazu nebo jeho rozšíření. Nabízí i možnosti specializace.
OVĚŘOVNA: Tichá změna pravidel mobilizace v Polsku? Armáda zůstává profesionální, reagují úřady
Číst článek
„Moje primární motivace byl patriotismus. Geopolitická situace, to mezinárodní klima v Evropě, vře. A já si myslím, že každý člověk by měl být připravený bránit svou zemi. To je moje motivace. Až ten čas nastane, chci vědět, kam patřím, kam mám jít, co dělat. Chci být své zemi užitečný. Ale pak je sekundární motivace. V armádě se naučím hodně nových věcí, které se mi hodí v civilním životě, ale v kanceláři bych se je těžko učil. To se naučíte jen při vojenském výcviku. Mluvím o schopnostech přežití, schopnostech fungovat v různorodém kolektivu a být přitom funkční tým,“ vrací se ke své motivaci vojín Paulus.
Je zhruba v polovině základního vojenského výcviku, který trvá okolo tří měsíců. Po jeho ukončení se na dalších šest měsíců přesune kvůli specializaci ke své předem určené jednotce.
Paulus uvažuje, že by v armádě zůstal i po ukončení povinné služby. „Armáda nabízí hodně možností, zvlášť ta litevská, která se rozrůstá a modernizuje. Jdou do ní velké investice. Být její součástí dává smysl a zatím, podle mých dojmů je vše profesionální. Panuje hodně mýtů o armádě. I já měl předsudky, ale dnes můžu říct, že nebyly pravdivé,“ dodává.
Ještě před patnácti lety Litva investovala do své obrany 0,77 procenta hrubého domácího produktu. Loni už to byla necelá čtyři procenta. Od příštího roku do roku 2030 se chystá každoročně vydat na obranu mezi pěti a šesti procenty svého HDP.
