Mezinárodní trestní soud v Haagu uznal Lubangu vinným
Mezinárodní trestní soud v Haagu uznal velitele konžských milic Thomase Lubangu vinným z verbování dětských vojáků. Podle soudu se prokázalo nade vší pochybnost, že Lubanga jako velitel Unie konžských vlastenců v letech 2002 až 2003 lákal děti mladší 15 do své armády.
Nechával je vycvičit ve vojenských táborech a pak je používal jako vojáky v bojích na východě Demokratické republiky Kongo.
Bývalý velitel milic používal děti i jako svou osobní ochranku. Dívky často velitelům milice sloužily jako sexuální otrokyně.
Během pětiletého konfliktu bylo do řad povstalců podle údajů aktivistů zverbováno více než 30.000 dětí. Lubanga tvrdí, že byl jen politik a že se na násilnostech nepodílel.
O rozsudku nad Thomasem Lubangou mluvil ve Světě o druhé soudce Mezinárodního trestního tribunálu Robert Fremr
Jednapadesátiletý vůdce vzbouřeneckého Svazu konžských vlastenců si čtení rozsudku vyslechl bez hnutí. Podle agntury AFP se jen v závěru slyšení otočil a usmál na manželku.
Lubangu vydala do Haagu sama Demokratická republika Kongo v roce 2006. Soud s ním začal o necelé 3 roky později.
První verdikt v desetileté historii ICC
Lubanga je prvním obžalovaným, kterého Mezinárodní trestní soud v Haagu odsoudil. Zatím vynesl jen výrok o vině obžalovaného. O trestu rozhodne v dalším řízení. Lubangu může poslat do vězení až na doživotí.
Soudce Mezinárodního trestního soudu pro Rwandu Robert Fremr dnešní verdikt považuje za výjimečný.
„Je určitě výjimečný tím, že je prvním rozsudkem soudu, který řekl bych prošlapával cestičku dalším verdiktům, které by měly následovat. A také v plné míře ukázal na některé slabiny řízení před Mezinárodním trestním soudem, na jejichž odstranění teď bude nutno intenzivně pracovat.“
„A další věc, rozsudek je unikátní určitě svým rozsahem. Protože dneska publikovaná anglická verze má téměř neuvěřitelných 600 stran,“ řekl Fremr ve Světě o druhé.
O problematice dětských vojáků jsme ve Stalo se dnes mluvili s Vladimírem Kváčou z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE
„Že je nutí k tomu, aby si počínaly efektivně, že nepřipustí zdržovací taktiky, které alespoň z mé zkušenosti obhajoba velice často užívá. To se projevuje třeba v tom, že pokud soudci sami zasahují do výslechu svědků, které normálně provádějí prokurátoři nebo obhájci, tak nemusí trvat dny, ale mohou trvat hodiny. A tím se může celé řízení výrazně zkrátit.“
Na případu Thomase Lubangy mezinárodní soud pracoval více než šest let. Podle Fremra by efektivitě tribunálu mohl hodně napomoci aktivnější přístup samotných soudců, kteří by neměli dovolit obhajobě a obžalobě, aby kontrolu nad řízením držely ve svou rukou.
Dětští vojáci jsou stále základnou ugandské Armády božího odporu
Číst článek
Čas i prostředky by pak podle Fremra mohlo ušetřit také to, kdyby výslech některých méně důležitých svědků probíhal prostřednictvím videokonference, bez nutnosti jejich osobní přítomnosti v haagském sídle soudu.
Mezinárodního trestního soud vznikl v červenci 2002, činnost zahájil v následujícím roce. Spojené státy, Čína nebo Izrael ho ale neuznávají.
Dětští vojáci jako součást konfliktů
Dětští vojáci jsou stále nezanedbatelnou součástí dnešních ozbrojených konfliktů. A to navzdory mezinárodním úmluvám, které zapojení dětí mladších patnácti let do bojů zapovídají. Například podle organizace Human Rights Watch se před pěti lety účastnilo tehdejších válek ve dvacítce zemí celého světa až 300 tisíc dětí.
Podle Vladimíra Kváči z Fakulty mezinárodních vztahů VŠE jsou dětští vojáci ‘cenným zdrojem‘ pro různé armády nebo bojůvky.
„Protože dětští vojáci se dají relativně snadno naverbovat a pochopitelně náklady na dětskou armádu jsou poměrně nízké. Pro to naverbování vám stačí možná zbraně, drogy a nějaké hrdinské historky; pro udržení dětské armády pak stačí jenom přidat třeba hrozbu násilí vůči těmto dětem,“ uvedl Kváča ve Stalo se dnes.
Složitou otázkou pak je podle něj to, jak k těmto dětem, které se aktivně účastní válečných konfliktů a samy se dopouštějí válečných zločinů, přistupovat.
„Vždycky platí, že dětští vojáci jsou mnohem spíše oběť než viník. A každý soud by si měl klást otázku, jestli takovýto dětský bojovník mohl být schopen odlišit, co je dobré, co je špatné, ve světle toho, jaké ideologii a jakému nátlaku byl vystaven,“ upozornil Vladimír Kváča.
