České Bennewitzovo kvarteto přivezlo do Spojených států Dvořáka i málo známé dílo Janáčka
Bennewitzovo kvarteto potěšilo posluchače českou hudbou na východním a západním pobřeží Spojených států a také v kanadském Vancouveru. Vsadili na skladby Antonína Dvořáka, ale publikum seznámili i s dílem Leoše Janáčka a Erwina Schulhoffa. Své turné zakončili ve Washingtonu.
Se skladbami trojice českých autorů slavila úspěch čtveřice českých hudebníků. Bennewitzovo kvarteto má za sebou turné po Spojených státech, kde vystoupilo s programem k Roku české hudby, který připadá vždy na léta končící čtyřkou.
Poslechněte si reportáž Pavla Nováka o turné Bennewitzova kvarteta ve Spojených státech a Kanadě
Sérii vystoupení v USA i Kanadě kvarteto zakončilo večerem na českém velvyslanectví ve Washingtonu. Vystoupení v sále české diplomatické mise v americké metropoli předcházelo krátké zkoušení a ladění.
Nervozita nebyla žádná. Toto turné podobně jako jiná běželo jako na drátkách – nebo na strunách. „Zakončujeme celé turné, tohle jsou naše poslední koncerty,“ říká houslista Štěpán Ježek.
„Začali jsme v Connecticutu na univerzitě, pak jsme přeletěli na západ. Tam jsme hráli na několika místech. Krásné to bylo v Segerstrom Center for the Arts ve městě Cosa Mesa, to je hned pod Los Angeles,“ vypočítává jednotlivé zastávky americké štace a pokračuje:
„Pak jsme hráli na konzulátě přímo v Los Angeles a pokračovali jsme v San Jose, pak ve Vancouveru v Kanadě. Dál jsme letěli zpět na východ, včera jsme hráli v New Yorku a dnes ve Washingtonu.“
Neznámý Janáček
Po celém turné doprovází Bennewitzovo kvarteto tóny od českých skladatelů. Zvolili si letošní jubilanty – Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Erwina Schulhoffa.
Dílo, které vtahuje. Rok České hudby pokračuje, ve Washingtonu zazněly Dvořákovy Slovanské tance
Číst článek
Někteří posluchači ve Washingtonu ovšem neskrývali z pro ně neznámé Janáčkovy tvorby určité překvapení.
Paní Barbaře se líbilo, že se nikdy nedalo odhadnout, jak bude skladba pokračovat. Po několika podobných frázích přišla změna. Považuje to za velmi vtahující a vyžadující pozornost, co se ve skladbě děje.
Barbařin partner Russel přiznal, že Janáčkova hudba je odlišná od známých skladeb, které se běžně hrají, třeba od Mozarta, kde je na jedno téma mnoho variací. Tentokrát se nápady i tempo měnily každou minutu.
I panu Stanleymu se líbilo, jak byla Janáčkova hudba nabitá energií, ale přiznal, že ze všeho nejraději má rád Dvořáka. Po přestávce se dočkal.
Nakonec Bennewitzovo kvarteto ještě přidávalo. „Publikum bylo bezvadné. Měli jsme plno a lidé byli koncentrovaní. Bylo vidět, že je to zajímá, baví a těší, že jsme tady a hrajeme českou muziku,“ dodává houslista Štěpán Ježek.
Na všech místech, kde Bennewitzovo kvarteto v Americe hrálo, dostalo podle Ježka pozvání k dalším koncertům. Do Connecticutu se dokonce vrátí už letos na podzim.
