Cherson přežívá, ale život v něm nepokračuje, líčí šéfka místní humanitární organizace
„Měli jsme chvíle, kdy jsme neměli vůbec žádné potraviny. Naše zásoby jsme museli šetřit. Jedli jsme méně, abychom ušetřili jídlo pro syna,“ popisuje Anastasija Hrišková, výkonná ředitelka chersonské občanské organizace Union, která strávila dva a půl měsíce pod okupací ruských vojsk. V exkluzivním rozhovoru pro iROZHLAS.cz líčí, že v Chersonu, který stále čelí ruským útokům, téměř neexistuje život. Starosta města zmizel a je nezvěstný.
V Chersonu žilo před okupací přes 300 tisíc obyvatel, zůstalo asi 50 tisíc. Jak to tam momentálně vypadá?
Většina obyvatel se neodváží jít na procházku, nejen kvůli zákazu vycházení v nočních hodinách, ale také proto, že město je denně ostřelováno a je to nebezpečné.
Anastasija Hrišková
Pochází z Chersonu, kde zažila několik měsíců trvající ruskou okupaci. Působí jako výkonná ředitelka chersonské organizace Union založené v roce 2011. Union se snaží pomáhat obyvatelům se vším, co je potřeba, nakupuje a dováží potraviny, léky či generátory.
Lidé obvykle jdou do obchodu jen pro nezbytné suroviny a poté se rychle vrací do svých domovů.
Město je opuštěné a zdá se, že v něm život téměř neexistuje. Okupanti při ostřelování často míří špatně nebo vůbec necílí, čímž ničí obytné domy, soukromé byty a další civilní objekty. V důsledku toho je mnoho budov zničeno. Několikrát byly zasaženy i nemocnice či porodnice. Město sice přežívá, ale život v něm nepokračuje.
Po osvobození Chersonu popsal poradce starosty Roman Holovňa situaci ve městě jako humanitární katastrofu. Během okupace se stály dlouhé fronty na potraviny. Vaše organizace také distribuovala generátory, protože lidé byli bez proudu. Část nemocnic zůstala bez vybavení. Jaká je momentální situace v Chersonu, co se týče zásobování a dostupnosti surovin jako jídlo, léky a podobě?
V Chersonu už nejsou výrazné humanitární problémy, jelikož mezinárodní organizace nadále poskytují rozsáhlou pomoc. Obchody se otevírají, lékárny začínají fungovat, a tak ve městě není nějaký zásadní nedostatek potravin ani léků.
Situace je však mnohem složitější v osvobozených vesnicích chersonské oblasti. Tam panují problémy s dodávkami elektřiny a vody. Je tam napjatá bezpečnostní situace a nedostatek léků.
Vzduch zčernal a lidi začali prchat. Nikdo nechápal, co se děje, vzpomínají v Chersonu na začátek války
Číst článek
Způsobili to okupanti, kteří se nacházejí nedaleko. Dělící linie leží na řece Dněpr, a když se elektrikáři pokoušejí obnovit elektrické sítě, Rusové na ně často střílí a mnoho elektrikářů už přišlo o život. V důsledku toho nelze obnovit elektřinu v osvobozených vesnicích, které leží blízko frontové linie u řeky. Navíc lidé v těchto vesnicích čelí vážným ekologickým problémům, protože voda je znečištěná kvůli činnosti okupantů u Kachovské přehrady.
V této oblasti také existuje další problém, Rusové totiž pokryli oblast minami. Odminování bude trvat několik let a bude vyžadovat velké množství finančních prostředků. Oblast je důležitá i proto, že dodává celé zemi zemědělské produkty. Pokud nebude území regionu co nejdříve odminováno, hrozí Ukrajině potenciální potravinová krize.
Ačkoliv Cherson momentálně netrpí akutním nedostatkem léků či humanitární pomoci, město je každodenně ostřelováno minomety a jinými těžkými zbraněmi. Většina nemocnic a zdravotních středisek byla zcela zničena. Když okupanti opouštěli město, odvezli s sebou téměř veškeré vybavení nemocnic, včetně židlí.
Podobně špatná situace panuje i u komunálních služeb a úřadů, jelikož okupanti odvezli vše, co mělo alespoň nějakou hodnotu.
Okupaci jste zažila. Co si z této éry odnášíte?
Upřímně řečeno, nerada bych sdílela zkušenosti z období okupace, neboť to byla nejhorší a nejtemnější etapa mého života. Měli jsme malé dítě, kterému bylo v době začátku okupace pět let. Skrývali jsme se v domě s hlubokým sklepem, kam jsme se mohli uchýlit při ostřelování.
Strávili jsme tam dva měsíce. Když se člověk ocitne v takové situaci, snaží se především přežít. Usilovně se vyhýbá tomu, aby se dostal do rukou okupantů. Věděli jsme, že jsme aktivisté a že nás hledají. Jsme na seznamu lidí, které Rusové chtěli najít, zatknout nebo s námi udělat něco ještě horšího. Jednou přišli i do našeho bytu, vyrazili dveře, ale díky bohu jsme uprchli, stihli jsme odjet včas.
‚Kdy už to skončí?‘ Obyvatelé vesnice u Chersonu pohřbili vojáka za zvuku zvonů a ozvěn výbuchů
Číst článek
Z tohoto důvodu nechci sdílet žádné své zkušenosti. Bylo to opravdu to nejhorší, co jsem kdy zažila. Měli jsme chvíle, kdy jsme neměli vůbec žádné potraviny. Se zásobami jsme museli šetřit.
Jedli jsme méně, abychom ušetřili jídlo pro syna. Návštěva obchodu a nákup potravin nebyl vůbec možný. Jediné, co bych si přála, je, aby ti lidé, kteří tuto situaci způsobili, to samé zažili na vlastní kůži.
Médii rezonovaly příběhy ukrajinských dětí, které okupanti odvezli do vzdálených koutů Ruské federace. Některé děti skončily u ruských opatrovníků, ostatní v tzv. ozdravných táborech, kde musely podstoupit speciální vzdělávání s rozšířenými hodinami studia ruské historie. Byla jste něčeho podobného svědkem?
Osobně naštěstí ne. Děti z chersonské oblasti lze rozdělit do dvou skupin. První skupina zahrnuje děti, které studovaly na internátních školách nebo se nacházely v nemocnicích bez rodičovské péče.
Tyto děti byly odvezeny z Chersonu a okolí, přičemž ruské telegramové kanály tvrdily, že se jedná o záchrannou akci před ukrajinskou armádou. Média hovořila o přibližně 35 tisících unesených dětech.
Druhá skupina zahrnuje děti, které rodiče poslali na ozdravné pobyty na okupovaný Krym nebo do Ruska. Ruské kanály na telegramu uváděly číslo kolem sto tisíc ukrajinských dětí.
Podle ruských propagandistů byly pro děti vytvořeny speciální vzdělávací programy, které měly přiblížit ruský pohled na dějiny a současnou realitu. Zástupci ruské militaristické organizace se s dětmi setkávali a měli jim ukázat ruskou stránku konfliktu.
Ukrajinské státní médium Ukrajinaform uvádí, že se v Rusku nachází až 150 tisíc nelegálně unesených ukrajinských dětí. Dále bylo zjištěno, že ruský stát vynaložil značné prostředky na lékařské prohlídky unesených ukrajinských dětí. Zatím se o této problematice moc neví, ale v ruských médiích se psalo, že na Ukrajině kolabuje zdravotní systém a děti se nachází ve špatném zdravotním stavu, a proto jsou potřeba rozsáhlé prohlídky.
Zdá se, že děti procházely určitou filtrací. Většina nelegálně unesených dětí momentálně stále zůstává na Krymu a v Ruské federaci. Jen málokdy se rodičům podaří děti získat zpět.
Situaci komplikuje omezená komunikace s levým břehem chersonské oblasti, která je stále okupována ruskou armádou. Veškeré telefonáty jsou odposlouchávány, což stěžuje získání informací, aniž by bylo ohroženo bezpečí místních obyvatel.
Kromě více než stovky tisíc dětí je stále nezvěstný chersonský starosta Ihor Kolychajev. Během okupace zůstal ve funkci a snažil se, aby ve městě svítila světla a jezdily autobusy. Těsně před osvobozením zmizel a dodnes není známo, kde je. Pro řadu lidí je hrdina, jiní jej viní z kolaborace. Kde si myslíte, že je mu konec?
Osud chersonského starosty Kolychajeva je obestřen mnoha tajemstvími a řadou nevyjasněných událostí. Lidé, kteří byli zatčeni ruskými okupanty a mučeni, tvrdí, že viděli Kolychajeva ve vězení, ale údajně se pohyboval volně a nebyl omezený v pohybu ani mučen.
To vyvolává otázky, jelikož mnoho starostů menších obcí bylo zatčeno, uneseno a mučeno, zatímco chersonský starosta zůstal nepostihnut. Zjistili jsme také, že během okupace byly z městského rozpočtu zneužity velké prostředky, ale jejich účel není znám.
Zrádce, nebo hrdina? Starosta Chersonu spravoval město i za ruské okupace, nyní je nezvěstný
Číst článek
Kolychajev totiž založil vlastní nadaci a sbíral finanční prostředky na pomoc obyvatelům Chersonu, ale jeho nadace nezveřejnila žádnou finanční zprávu a neznáme příběh žádné rodiny, které by pomohla. Existuje tedy mnoho otázek, jak nadace naložila s miliony hřiven, které získala na pomoc obyvatelům Chersonu.
Pro někoho může být tento starosta hrdinou, který zajišťoval elektřinu či odvoz odpadků, ale je třeba si uvědomit, že starosta není ten, kdo zajistil tyto služby. Před válkou jmenoval například ředitele vodárenské a kanalizační služby, který se později ukázal jako kolaborant a po okupaci přešel na ruskou stranu. Starosta města nespravoval městské služby. Byly řízeny ruskými okupanty, kteří rozhodovali o dodávkách tepla či vody. Proto jsem skeptická a za hrdinu ho nepovažuji.
Vaše organizace pomáhala lidem během okupace i po ní. Sháněli jste lidem generátory, potravu, léky. Jaká pomoc byla nejvíce potřeba?
Sháněli jsme peníze, za něž jsme nakupovali potřeby od místních výrobců a farmářů a platili za ně pouze v hřivnách. Tuto praxi jsme udržovali i poté, co se Rusko pokoušelo zavést rubl.
Snažili jsme se tak podporovat místní mikroekonomiku a hospodaření v regionech. Celkem se nám podařilo shromáždit více než 2,3 milionu hřiven. Získali jsme také podporu od organizace OSN, díky které jsme mohli pomáhat nejen lidem a rodinám v Chersonu, ale i obyvatelům přilehlých obcí.
Bohužel jsme mohli přilehlým obcím pomáhat pouze do května 2022. Poté to již nebylo možné, neboť ruští okupanti se zaměřili na vyhledávání aktivistů a dobrovolníků. V menších obcích bylo mnohem snazší tyto lidi identifikovat a najít, což by představovalo nebezpečí pro samotné aktivisty.
Proto jsme se od května 2022 soustředili pouze na Cherson. Zde jsme vytvořili síť dobrovolníků, kteří vyzvedávali potraviny u místních výrobců, skládali z nich potravinové balíčky a rozváželi je potřebným, tedy převážně dětem a seniorům.
