Jakou roli v Pásmu Gazy sehrával úřad OSN pro palestinské uprchlíky?
Naprosto klíčovou, o tom myslím, snad ani není debat. Jenom v roce 2024, minulý rok, tento úřad poskytl přes šest milionů zdravotnických konzultací, a to jen v Pásmu Gazy. Jenom pro srovnání, my jako Lékaři bez hranic jsme jich poskytli na desítky tisíc, ale pořád se to nedá srovnat s tím, co za tu dobu opravdu dokázal Úřad OSN pro palestinské uprchlíky.

Když se ještě podíváme na Západní břeh, protože tam také působí, včetně Východního Jeruzaléma, tak tam zase poskytli přes nějakých 700 000 konzultací či zákroků. Takže když bych to měla shrnout, tenhle úřad opravdu nejenže je největším zdravotním poskytovatelem na palestinských územích, ale opravdu představuje rozdíl mezi tím, jestli někdo přežije nebo ne.

Zatím není úplně jasné, co přesně ten zákaz bude znamenat. Nevíme totiž například, jakým způsobem ho Izrael bude vymáhat. Kdo si tak myslíte, že by mohl v poskytování vší pomoci, kterou jste teď popsala, úřad nahradit?
To je velmi komplikovaná otázka, protože těch aktérů je samozřejmě jenom nějaké omezené množství, ale upřímně, a je to možná nějaká naše obava, si bohužel nemyslím, že je vůbec možné UNRWU, tedy tento úřad, kýmkoliv nahradit.

Koukám na to samozřejmě z pohledu nás Lékařů bez hranic, tedy zdravotnické organizace a tím, jakou roli tenhle aktér právě v tom zdravotnictví konkrétně hraje a to je nesmírně důležité.

Očekáváme a obáváme se toho, že pokud k tomu dojde, tak tam by mohly vzniknout problémy s dostupným očkováním, péči o nemocné, včetně těch chronicky nemocných pacientů, péče o matky a děti, zkrátka zdravotnickým komplikacím, kterým by se dalo právě díky tomu, že tenhle úřad na palestinských územích operuje a funguje, tak by se jim dalo zamezit. Pak by se ale mohly stát reálnými problémy.

Předpokládám správně, že úřad OSN pro palestinské uprchlíky pomáhá i při návratu statisíců Palestinců zpět na sever Gazy v těchto dnech?
Nejsem si tím teď úplně jistá. My samozřejmě víme, že ten pohyb z jihu na sever nějaký je, co se týče ale nás humanitárních aktérů, teď budu mluvit tedy konkrétně za nás za Lékaře bez hranic, tak máme na severu jednu naši kliniku ve městě Gaza. Ale je pořád přece jenom hodně komplikované pro nás se dostat tam i zpět, tedy opravdu mít fluidní humanitární pomoc.

Izrael ten úřad zakázal, protože tvrdí, že pro něj pracuje celá řada členů Hamásu. Úřad zase na svoji obhajobu tvrdí, že ty, kteří měli nějakou vazbu na ten útok ze 7. října předloňského roku, vyloučil a přijal také preventivní opatření. Podle Izraele ale tato opatření zase nejsou dostatečná. Považujete za pravděpodobné to, co tvrdí Izrael, že by v tomto úřadu stále působila řada členů Hamásu?
Nejsem si jistá, jestli jsem tím správným člověkem na to, abych vám na tady to odpověděla.

My tím, že jsme samozřejmě s UNRWOU spolupracovali a spolupracujeme, těch aktérů, jak jsem řekla, je tam jenom velmi omezené množství, takže my solidárně jasně stojíme s UNRWOU jako jedním z našich partnerů. Nehledě na to, že už proběhla i nějaká šetření a investigativa, protože se to samozřejmě muselo řádně prošetřit, to byl naprosto správný postup a nutný postup, tudíž tohle je spíš otázka na ně, nežli na nás.

Opět ale přece jenom v Gaze samotné je poměrně málo aktivních aktérů a nejde jen o tento odvolaný zákon, ale po měsíci jsme také zpovzdálí všichni sledovali i zastrašování tohoto úřadu z jiných stran, na jejich kanceláře byl například spáchán útok v Jeruzalémě minulý rok. Co je podstatné, je, že už takto byla po 15 dlouhých měsíců humanitární pomoc hlavně v té Gaze velmi omezená a tento krok představuje nějakým způsobem nesmírně citelné omezení přísunu humanitární pomoci.

Z tady toho je ještě jedna poslední obava, že by se z toho mohl stát nějaký precedens, jakým způsobem omezit úřady OSN v jejich poskytování nestranné humanitární pomoci.

Vy už jste se dotkla té situace i vašich kolegů z organizace Lékaři bez hranic, kteří jsou v těchto dnech v Pásmu Gazy. Příměří mezi Izraelem a Hamásem trvá už druhým týdnem. Zlepšila se tedy situace pro vás jakožto pro lékaře, přece jenom uklidnila se, můžete pracovat bezpečněji?
Situace je samozřejmě klidnější v tom smyslu, že se již nebojuje, nedochází k neustálému bombardování, to je pro všechny, nejen naše kolegy, ale pro každého Gazana velká úleva.

Všímám si ale upřímně od mých kolegů, že se v nich mísí různé emoce. Naciťuji z nich, že strach z bombardování a smrti se zkrátka jenom přetavil do bolesti. Někteří řádně teprve teďko pochovávají a oplakávají své zesnulé blízké, jiní se připravují na to, pokusit se svůj domov postavit znovu. Někdo naopak teď raději stále vyčkává na jihu s tím, co se vlastně bude dít.

Co se týče konkrétně té humanitární práce, její poskytování v Gaze, náš modus operandi, je stále stejný. Komunikujeme se všemi stranami konfliktu, komunikujeme s nimi GPS souřadnice našich projektů a nemocnic, hlásíme veškeré naše pohyby atd. Takže větší bezpečí asi nyní pociťujeme, ale jistota není nikdy stoprocentní a situaci sledujeme. Uvidíme, jak se bude nadále vyvíjet.

Lukáš Matoška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít