K nadcházející operaci NATO v Makedonii poznamenal nizozemský křesťanský Trouw: NATO zahajuje krajně nejistou akci na Balkáně. Na papíře má Aliance zcela přehledný a jasný úkol na omezenou dobu a bez většího rizika: po 30 dní má shromažďovat zbraně, které budou dobrovolně odevzdávat albánští vzbouřenci. Co se však stane, když po měsíci bude odevzdáno jen pár starých pušek a možná jeden raketomet? Oznámí pak nadšeně generální tajemník NATO George Robertson, že Aliance splnila svou povinnost? Může si největší vojenské seskupení dovolit, aby si z něj někdo takto dělal blázny? NATO však nemá jinou volbu, pokračuje list. Nemůže se vyhnout svým závazkům poté, kdy makedonské konfliktní strany málem přinutilo k jednotě. Když teď NATO žádné jednotky do Makedonie nevyšle, jeho věrohodnost bude značně pošramocena.

Milánský Corriere della Sera komentuje pokles amerického dolaru: Je otázkou, zda to americkou ekonomiku opět postaví na nohy. A je rozhodující, aby Evropa přitom nespadla do recese. Klíčové budou zejména reakce, jimiž bude Evropa čelit rostoucí konkurenci. Odhodlá se ke snižování domácích výrobních nákladů? Oslabení dolaru, které by se mohlo projevit jako ekonomické ohrožení, by se však mohlo stát i velkou šancí: silné euro může přilákat do Evropy kapitál a zahraniční investice.

Neutěšenou hospodářskou situací Německa se zabývá antwerpský De Financieel Economische Tijd a mimojiné píše: Německé hospodářství je podílem 33 procent na hrubém produktu eurozóny největší ekonomikou "eurolandu". Klopýtající německé hospodářství vrhá okamžitě stín na konjunkturu v jedenácti ostatních "euro-zemích"... Německá vláda slibovala zpočátku na tento rok růst ve výši dvou procent, ale tento slib už musela několikrát zkorigovat směrem dolů. Tyto nepříjemné růstové údaje z Německa zvyšují tlak na Evropskou centrální banku, aby na svém příštím setkání koncem měsíce snížila úrokové sazby. Německá ekonomika je po Spojených státech a Japonsku třetí největší na světě, ale v porovnání s oběma uvedenými zeměmi se jí dostává málo podpory z monetárních kruhů.

Moskevská Izvěstija přinesla poznámku k desátému výročí protigorbačovského puče z 19. srpna 1991, který Gorbačova zbavil moci a urychlil rozpad Sovětského svazu. Michail Gorbačov - píše list - je tragická postava ruské politické scény na přelomu století. Vládl v jedné ze dvou supervelmocí světa a zahájil dobrovolně přeměnu zkostnatělé sovětské společnosti. Jenže pak nastal zvrat a Gorbačov získal nejhorší zkušenost, jakou může vedoucí politik vůbec udělat: Věci neprobíhaly podle plánu, proces se osamostatnil jako nezadržitelná lavina. Gorbačovovo uvěznění na Krymu zemi i celému světu ukázalo, že prezidentu Sovětského svazu vyklouzly otěže z rukou.

"Kilo už není kilo" - zní nadpis poznámky v německém deníku Die Welt.

Otázka, kolik vlastně váží kilo, zní banálně jen na první poslech. Nejen že kilo má např. na Měsíci jinou hmotnost než na Zemi, ale mnohem horší je, že dnes už žádný fyzik přesnou hmotnost kilogramu nezná. V Paříži v zabezpečené ocelové skříni je od roku 1889 přirozeně uložen etalon, resp. originální kovový válec z platiny a iridia o váze jednoho kilogramu, ale jeho hmotnost se navzdory všemu vlivem okolních podmínek neustále mění. Proto vědci dnes pracují na nové definici víc než sto let starého vzoru. U přesného stanovení kilogramu si zatím konkurují čtyři různé postupy: jedni chtějí vycházet z hmotnosti atomů zlata, jiní z atomů křemíku, další z váhy určité hmoty vznášející se v magnetickém poli anebo ze srovnání hmotnosti elektromagnetických sil. Ale prý i v budoucnu má kilo peří vážit stejně jako kilo olova.

Robert Mikoláš, Olga Jeřábková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít