Začněme zcela konkrétním případem, jak ho vylíčilo ruské vysílání BBC.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Rusové v mobilizačním věku utíkají za hranice, jsou jich stovky tisíc

Mladá Ruska Marie, která se společně s manželem, obávajícím se povolávacího rozkazu do války na Ukrajině, vydala do Gruzie, situaci na rusko-gruzínské hranici líčí takto: „Přímo šílené spousty lidí, jinak se to popsat nedá. Naposledy jsem tuto hranici překračovala někdy v červnu nebo červenci, kdy mi to připadalo stokrát snazší. Dnes je to jednoduše superkolaps.“

Marie navíc upozorňuje na fenomén „minibyznysu“, který se na této, a patrně i na dalších hranicích zrodil: protože minimálně hraničním přechodem, o kterém je řeč, se nesmí procházet pěšky, ti automobilisté, kteří mají ve vozech volná místa, je pěšákům prodávají až za v přepočtu zhruba 5 tisíc korun. Inu, na lidském neštěstí se často vydělává nejsnáz.

Verbířské ‚přehmaty‘

Podobných příběhů, kdy Rusové v mobilizačním věku svou vlast raději opouštějí, je podle opozičního listu Novaja gazeta už přes 260 tisíc. A není divu – od okamžiku, kdy byla mobilizační povinnost pro muže ve vojensky aktivním věku vyhlášena, platí pro tyto potenciální vojáky zákaz opustit své trvalé bydliště bez souhlasu vojenské správy.

Pokud někdo z nich dostane povolávací rozkaz, je povinen se na vojenskou správu dostavit. Jestliže zákon neuposlechne, hrozí mu zpočátku pokuta v přepočtu asi tisíc korun. Když tak neučiní opakovaně, mohl by až na dva roky skončit za mřížemi.

Možností, kam se takříkajíc vrtnout, je prozatím dost a dost: většina postsovětských států, samozřejmě vyjma Pobaltí, ale také třeba Mongolsko nebo Turecko. Problém je ovšem v tom, že pravidla pro výjezd Rusů již zmíněné kategorie se nepochybně budou přitvrzovat, však také ruská pohraniční stráž už dostala seznamy lidí s brannou povinností – i s pokynem za hranice je nepropouštět.

Zapomínat bychom ale na druhé straně neměli ani na takzvané Z-patrioty, kteří naopak nastupují do mobilizačních autobusů dobrovolně a stejně dobrovolně volají vlastenecká hesla. Není vyloučeno, že je jich nakonec o dost víc než těch za každou cenu prchajících.

Že ale Putinova mobilizace nakonec nebude nikterak snadná, názorně dokládají i opatrně nesouhlasné postoje některých prezidentových nejvěrnějších, jako jsou třeba předsedové obou sněmoven ruského Federálního shromáždění Valentina Matvijenková a Vjačeslav Volodin.

Ti přinejmenším volají po tom, aby případné verbířské „přehmaty“, kdy armáda pozře i lidi, na které se podle zákona mobilizační povinnost nevztahuje, byly důsledně napraveny. Něco takového by na samém počátku války bylo zcela nemyslitelné. Uvidíme dál.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít