Účet za cizího hosta
Následující vláda by měla být složena ze setsakra dobrých národohospodářů. Vstupuje totiž do horších časů. Česká ekonomika se podle všech aktuálních prognóz nachází přesně pod momentálním vrcholem. Dosud i přes rostoucí inflaci neměli lidé ani firmy hluboko do kapsy, protože jim dílem pomohly covidové podpory a dílem předvolební rozdávačná jízda končící vlády.
Státu sice rychle rostly dluhy, díky nízkým úrokům ale platil o dost méně, než byla inflace, takže se mu půjčovat vyplácelo.
Teď z této poněkud vychýlené doby Česko pomalu vstupuje do doby zúčtování a ekonomiku se snaží přibrzdit zvýšením sazeb Česká národní banka.
Už to má výsledek v podobě zdraženého státního dluhu – úrok stoupl na nejvyšší úroveň za sedm let. Státu se tedy dluh začíná prodražovat.
Zvýšení úroků se nelíbí ani podnikům, protože logicky úvěry zdraží i jim. A to ve chvíli, kdy automobilky musejí odstavovat výrobu, protože kvůli nedostatku čipů nemohou vyrábět. To dopadá na jejich dodavatele, kterým teď skokově zdražily provozní úvěry.
Přibrzdění automobilového průmyslu je přitom pro Česko fatální, protože na něm je závislá zhruba desetina ekonomiky a práce půl milionu lidí.
Ke zdražování sáhne i Kofola. Ceny nápojů pro gastronomii se zvýší průměrně o pět procent
Číst článek
Mezinárodní měnový fond kvůli narušení globální logistiky a zvýšení inflace zhoršil prognózu růstu světové i české ekonomiky – obě zpomalí, a to v té české predikci ještě potíže automobilek nejsou vůbec zahrnuty.
Domácí ekonomové čekají letošní růst ekonomiky pod tři procenta, původní odhady přesahovaly čtyři procenta.
Politický účet za jiné
Podobně se zhoršily vyhlídky i v Německu, na jehož kondici česká ekonomika přímo závisí. Po loňském skoro pětiprocentním propadu tamní ekonomiky bude letošní růst jen kolem 2,5 procenta. Ačkoli se původně čekalo, že sousední velmoc propad skoro dohoní.
Velkým problémem zůstává inflace: lidi a firmy drtí ceny energií a paliv, které se v posledních týdnech úplně utrhly z řetězu. Sílí tlak na politiky, aby přehodnotili podmínky zelené transformace.
Ustát tento mix komplikovaných faktorů by byl problém i pro nějakou udržovací vládu, která by chtěla „pouze“ udržet status quo v podobě navrhovaného deficitu státního rozpočtu přes pět procent HDP.
Ovšem jak Spolu, tak PirSTAN před volbami kritizovali vládu Andreje Babiše (ANO) právě za příliš velké utrácení a deficitní hospodaření.
Pokud bude nová vláda chtít dostát partajním slibům, měla by začít snižovat deficit o stovky miliard korun. Jak, není vůbec jasné, obzvlášť když už se lídři nechali slyšet, že daně zvyšovat nechtějí.
Ať už se bude vymýšlet cokoli, není od věci si připomenout finanční krizi a následující roky, kdy vláda z obavy, aby nedopadla jako předlužené Řecko, zvýšila DPH a omezila vládní výdaje.
Podvázala tím na několik let ekonomický růst a expremiéru Nečasovi a někdejšímu ministru financí Kalouskovi se pak nespokojenost obyvatel vrátila i v dlouhodobé politické prohře jejich domovských stran. Snaha prošetřit se krizí tehdy nevyšla.
Teď každá rada bude drahá. Prostoru pro pohyb moc není a zkazit se dá hodně. Vláda převezme hospodářství s problémy, z nichž mnoho nebude moci vůbec ovlivnit. Přesto za ně politický účet dostane. A zaplatí ho i za jiné.
Autorka řídí byznysový web Newstream.cz
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková