Hrzánová: Den po invazi se mi Hrdý Budžes nehrál dobře. Nečekala jsem, že to bude zase aktuální
„Když Rusové napadli Ukrajinu, druhý den jsme hráli Hrdého Budžese,“ vzpomíná herečka Barbora Hrzánová. „Já jsem se vážně domnívala, že je to takový skanzen, jak jsme si žili, když nám tady vládli komunisté. Ale Hrdý Budžes je zase aktuální v různých směrech. Ať jsou to komunisté, Rusové, odkazy na válku. To je peklo. Zrovna mě to netěší.“
Když Rusové napadli Ukrajinu, prošla si Hrzánová v duchu scénář Hrdého Budžese, kterého hraje už dvacet let.
„Jestli tam hrozí nějaká aktualizace, abych věděla, jak budou lidé reagovat. A došlo mi, že hned na začátku jedu na lyžích, zpívá tam Kryl o střílení do dětí. Je to velmi silná píseň, kterou jsem vlastně za ty roky už vytěsnila,“ popisuje herečka v pořadu Blízká setkání Českého rozhlasu Dvojka.
„Také tam jsou všechny ty odkazy na Rusáky. To byl velký potlesk, lidé demonstrovali, na čí straně jsou. Ale také si tam jako děti hrajeme na partyzány s rudými prapory, na střílení z kulometů, na popravu a takové zrůdné věci. A najednou se to vůbec nehrálo dobře. Protože najednou byla válka pár kilometrů od nás a i v publiku byli lidé zmrzlí,“ přibližuje Hrzánová.
Diváci čekají energii
Hrdý Budžes má za sebou už 900. reprízu, ta tisící by mohla být za dva roky. „Když pánbůh dá a my uděláme pět představení za měsíc jako dosud. To je maximum, co se v mém věku a kondici dá zvládnout,“ říká Hrzánová.
Představení je totiž poměrně náročné, říká herečka. „Diváci zaplatili poměrně drahé vstupenky a čekají, že je pobavím, potěším, rozpláču, cokoliv. A chtějí ode mě energii. A já jim ji musím dát.“
„Kdybych myslela na představení, nevylezu na scénu. To bych vylekala sama sebe, kdybych si představila, že budu tři hodiny nepřetržitě mluvit a předstírat, že jsem hrozně mladá a energická, že mi žádný pohyb nedělá problém a nic mě nebolí,“ přiznává.
Tým kolem představení označuje Hrzánová za „takovou buňku“. „Je to moje zázemí, moje divadelní rodina, buňka, která spolu žije a kočuje. To je ta energie, když ji člověk nemá, tak mu ji dodají oni,“ dodává Bára Hrzánová.
